Po odkoupení poloviny rodného domu od příbuzných se rozhodl majitel pro jeho rekonstrukci. Zvažoval i variantu celý dům zbourat a postavit novostavbu, nakonec ale zvítězila citová vazba ke stávajícímu domu a rozhodl se jít složitější cestou. 

Při rekonstrukci byl zachován celkový tvar domu a fasáda získala střízlivější výraz. Odrazem současných architektonických prvků jsou nová markýza v podobě železobetonové desky a dřevohliníková okna.Vícegenerační vila z roku 1928 se zahradou v klidné pražské čtvrti se během let měnila, byla rozdělena na více bytů a pozemek byl postupně doplněn o garáže a zahradní sklad. Přáním majitele bylo zrekonstruovat stávající dům, vytvořit dva plnohodnotné byty v současném standardu, využít přitom půdní prostor a propojit spodní byt se zahradou pomocí přístavby v prvním patře.

„Investor za námi přišel ve chvíli, kdy už měl poměrně jasnou a konkrétní představu – plnohodnotné bydlení pro sebe a svou ženu ve spodním bytě a pro syna ve druhém patře a podkroví,“ popisují začátek spolupráce autoři projektu, Tereza Tejkalová a Petr Vágner z architektonického studia AI – Design. Kompletní rekonstrukce domu se týkala také všech technologií, instalací a nových povrchů.

Náklady se během zpracování projektu zpřesňovaly a navyšovaly, a majitel proto v určité chvíli zvažoval, jestli raději nejít cestou novostavby. I tuto variantu architektonický ateliér prověřoval. „Postavit nový dům by bylo v mnoha ohledech snazší,“ říká architektka. „Stávající dům má ale své kouzlo, rodina tu žije už po generace a myslím, že to rozhodlo.“

Slovo architektky

„Na rekonstrukcích pracujeme rádi. Je to svým způsobem alchymie, kolik ze stávajícího zachovat a kolik přidat nového. V Michli o tak velké zásahy nešlo, původní dům byl kultivovaný a klasicky pojatý. To jsme se také snažili v návrhu rozvinout a doplnit o současný architektonický vstup, ve svém pojetí minimalistický a nerušící, ale přesto jasně definovatelný jako současný,“ říká architektka domu, Tereza Tejkalová.

Největší úspěch vidí v tom, že se podařilo vytvořit dobře fungující a vyvážený celek a že je v domě rodina spokojená. „Výzev během realizace je zvláště u rekonstrukcí hodně, spousta věcí je jinak a mění se za pochodu. Na to všechno ale naštěstí není člověk sám a na problémy rychle zapomene.“

Původní a nové materiály

Oproti zahradě je dům o půl patra vyvýšen. Byt majitele se nachází v přízemí, má velký společný obývací prostor orientovaný do zahrady, jednu ložnici a komfortní zázemí. Obytný prostor je přes přístavbu propojen se zahradou. Přispívá k tomu i bezrámové rohové posuvné zasklení celé přístavby, při jehož otevření se tu člověk cítí jako venku.

Další patro a podkroví náleží druhému bytu. Spodní podlaží je ložnicové, nachází se zde i pracovna, podkroví je celé vyhrazeno společnému obytnému prostoru s prostorným sezením a velkou samostatnou jídelnou. V suterénu je pak technické zázemí. Součástí zadání bylo i parkování na pozemku pro oba byty, upravovaly se tedy původní garáže, vjezd na pozemek, kryté stání i oplocení a vstup.

Základ přízemí tvoří propojený společný obývací prostor rozšířený o skleněnou přístavbu zimní zahrady směrem do zahrady. Interiéru dominuje olejovaná dubová podlaha s minimalistickým řešením bez lišt, dostatek světla uvnitř dispozice zajišťují skleněné bezrámové dveře sahající až ke stropu (1)

Konstrukce domu je původní cihlová a fasády byly zatepleny. Hlavní schodišťový prostor, z něhož se vstupuje do obou bytů, zůstal zachován a členění místností se v obou patrech přizpůsobilo současným potřebám. Prostor v podkroví se otevřel a původní krov byl doplněn o dodatečné trámy. Nové podlahy jsou prakticky všude z vrstveného dřeva, a to i v koupelnách, schodiště je obloženo masivem. Dřevohliníková okna jsou vybavena trojskly, jako střešní krytina byl zvolen plech z titanzinku.

Přístavba a nová markýza nad vstupem do domu jsou železobetonové a jsou řešeny jako jednoduché zalomené desky z pohledového betonu. Svým minimalistickým pojetím mají jasně vymezit původní a nové. „Cílem bylo stávající hmotu nenarušovat, pouze doplnit. Až na drobné úpravy související se změnou dispozičního řešení je původní členění fasád domu zachováno,“ vysvětlují architekti. Velký oříšek podle nich představoval zejména dobrý povrch betonových konstrukcí při zachování subtilních rozměrů.

Jednoduchý moderní design

Pohled do společného obývacího prostoru v podkroví. Základní koncept vybavení interiéru navrhlo architektonické studio, část nábytku a doplňků si majitelé zakoupili sami. Žlutá kuchyňská linka je jedním z mála barevných akcentů, které architekti zvolili (2)Pojetí interiéru byl řešeno podle základního návrhu architektonického studia, volný nábytek a doplňky si postupně pořizovali majitelé sami. „Snažili jsme se vytvořit maximálně čistý a jednoduchý základ, který je možné doplnit a po čase případně obměnit,“ objasňuje architektka.

Z materiálů je v domě použito především dřevo, sklo, ocel a hliník – olejované dubové podlahy s minimalistickým řešením bez lišt, masivní dřevěný obklad schodiště, světlá velkoformátová dlažba a skleněné bezrámové dveře. Mlynářské schody v podkroví jsou ocelové, vyrobené jako celek a instalovány byly pomocí jeřábu přes dveře u horní terásky.

Vzhledem k dřevěným podlahám, šedým oknům a velkým plochám bílé malby bylo vybrané vybavení zvoleno v kontrastnějších tónech – v horním bytě ve žluté barvě, v dolním doplňuje tmavý nábytek červená. Jejich úkolem je oživit jednoduchý moderní design. Úložné prostory jsou vyřešeny dvěma šatnami a dolní technickou místnosti, která je současně kotelnou a prádelnou.

Oba byty mají samostatná topení. Ohřev vody zajišťuje plynový kotel, dolní byt využívá navíc solární kolektory umístěné na jedné z garáží k ohřevu užitkové vody a vyhřívání bazénu. V krbech se podle majitele topí spíš pro náladu než pro teplo, kapacitou by ale obytné prostory vytopit stačily.

Základ přízemí tvoří propojený společný obývací prostor rozšířený o skleněnou přístavbu zimní zahrady směrem do zahrady. Interiéru dominuje olejovaná dubová podlaha s minimalistickým řešením bez lišt, dostatek světla uvnitř dispozice zajišťují skleněné bezrámové dveře sahající až ke stropu (2)

Slovo majitele

„Rekonstrukce splňovala požadavek na komfortní bydlení pro dvě rodiny na víceméně daném půdorysu, časem se však ukázala jako dost složitá. Nejtěžší bylo stálé řešení změn a úprav, které s sebou nesla zjištění při stavbě – stav základů a stropů a jejich nosnosti, stav izolace, spousta atypických řešení… Příště bych asi boural a stavěl znova,“ hodnotí zpětně rekonstrukci domu jeho majitel.

Ze zrekonstruovaného domu má ale samozřejmě radost. „Jako jednoznačně nejhezčí bych označil veliký obývák s kuchyní spojený prosklenou přístavbou s obytnou terasou, bazénem a zahradou. Dokonce jsme prodali chatu, protože nemáme potřebu z tohoto příjemného prostředí odjíždět v kolonách na víkend z Prahy ven.“

Zahrada určená k relaxaci

Prvorepublikové domy měly obvykle přízemí vyvýšené nad terénem, proto vede z prosklené přístavby do zahrady schodiště. Interiér bylo nutné zastínit přesahem stropní desky a venkovními žaluziemi.Pozemek je domem a garážemi zastavěn jen z 30 %, zbytek plochy představuje okrasná zahrada. Na prosklenou přístavbu spodního bytu navazuje terasa doplněná o vířivou vanu a bazén zapuštěný částečně do terénu. „V létě využíváme především bazén, který je dohřívaný solárními panely a s protiproudem umožňuje i plavání. Vířivka je využívána častěji v zimě,“ líčí relax na terase majitel.

Prostor kolem terasy je otevřen slunci. Aby byl současně i trochu chráněn od kontaktu s okolními, mnohdy vysokými domy, majitelé se při rekonstrukci snažili zachovat vzrostlé stromy, jako třeba původní lípu a ořešák.

O zahradu se starají majitelé sami, jen jednou za rok ji svěří do odborné péče vybrané zahradní firmy. Zálivku zajišťuje pro větší část zeleně automatický závlahový systém čerpající dešťovou vodu ze zahradní jímky.

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Robert Žákovič