Každoročně se u nás provádí velké množství rekonstrukcí starších nemovitostí, ovšem jen málo z nich je tak koncepčně i technicky zvládnutých jako rekonstrukce historického domu v klidné části moravské metropole.

Všechny stavebně cenné prvky v domě zůstaly zachovány a byly pečlivě zrestaurovány či repasovány, ať už se jedná o původní okna a členění okenních rámů nebo teracové schodiště. Investor kladl důraz na kvalitní přírodní materiály, jako je dřevo či pálená cihla.Rekonstrukce se dá pojímat několika způsoby. Jednou z možností je obnova do stavu, jaký panoval v době, kdy vznikla. To má smysl u památek, ale v takovém domě se nemusí žít zcela pohodlně. Druhý způsob je radikální přestavba, kdy prakticky vznikne úplně nová stavba. A někde uprostřed mezi těmito krajnostmi leží přístup, kdy zachováte to cenné a zajímavé z původní stavby, ale stavbu doplníte tak, aby umožňovala splnění současných požadavků na komfortní užívání.

Tento přístup je ovšem nejobtížnější a vyžaduje invenčního a empatického architekta na straně jedné a osvíceného investora na straně druhé. Takových citlivých rekonstrukcí je ale bohužel málo, proto nás vždy potěší, když takovou stavbu objevíme.

Rekonstruovat, či zbourat?

Na počátku příběhu této rekonstrukce byla mladá rodina se dvěma dětmi, která se rozhodla opustit byt a bydlet ve vlastním domě. Pořídili si dům v řadové zástavbě ze třicátých let minulého století, v klidné části města. Nejprve uvažovali o možnosti starý dům zbourat a na jeho místě postavit novostavbu, ale nakonec se vydali cestou rekonstrukce.

Hlavním impulzem pro toto řešení bylo setkání s architekty ze studia AEIOU. Investoři totiž oslovili několik architektonických kanceláří, a právě návrh tohoto studia je nejvíce zaujal. Spolupráce byla nakonec velmi široká, protože zahrnovala celý proces od prvních skic přes autorský dozor při stavbě až po realizaci a dozor při tvorbě interiérů.

„Na začátku měli investoři zcela jinou představu, než jsme jim předložili, byli i trochu překvapeni, protože o takovém řešení neuvažovali, ale nakonec se jim naše řešení zalíbilo a sžili se s ním,“ vzpomíná jeden z autorů rekonstrukce, Ing. arch. Jan Vojtíšek.

Jídelní a kuchyňská zóna jsou vybaveny zakázkovým nábytkem, který navrhli architekti ze studia AEIOU

V celku i v detailech

Proměna historického domu zahrnovala stavební úpravy a celkovou modernizaci. Výsledkem je nové dispoziční uspořádání vyhovující požadavkům moderní čtyřčlenné rodiny, navíc s možností vícegeneračního uspořádání v budoucnosti.

Nejvýraznější stavební změny se odehrály v zadní části. Dům zde byl rozšířen o velkorysou přístavbu, která vznikla v prostoru po zbouraných kůlnách. Další rozšíření prostoru architekti navrhli v partiích střechy, kde vyrostl vikýř. I čelní strana z ulice doznala změn. Původní plot byl odstraněn, takže se prostor do ulice odhalil v podobě otevřené předzahrádky, jaké známe z Anglie či Nizozemska. Tím se zároveň odkryl nejcennější historický prvek domu – původní fasáda v secesním eklektickém slohu z 30. let.

Změny v dispozici

Zásadní změna nastala spojením dvou obytných místností v jeden velkorysý prostor s kuchyní, jídelním koutem, relaxačním respiriem a obývacím pokojem, a to napříč celým domem. Byl doplněn o novou kubickou vestavbu s hygienickým a technickým zázemím, která navazuje svým materiálovým pojetím na fasádu přístavku. Výrazným zásahem do původního uspořádání bylo také přemístění ložnice do přístavku domu v klidném zahradním vnitrobloku.

Druhá ložnice a další dvě místnosti vznikly nahoře v patře. Díky tomu se dá dům snadno přeměnit na dvougenerační. Podlaží se oddělí a schodiště převezme funkci domovního schodiště. Dole zůstane ložnice, pracovna a pokoj, v patře vznikne bytová jednotka 3 + kk. Dnes rodina s malými dětmi obývá patro a ložnice v přízemí zatím slouží jako pokoj pro hosty. Jakmile děti povyrostou, zůstanou nahoře a rodiče se odstěhují do přízemí.

Kubická vestavba je zvenku obložena cihelnými pásky, takže svým pojetím materiálově navazuje na fasádu přístavku v zadní části domu.

Rekonstrukce i tvorba nového

Záměrem architektů bylo, aby propojení nového a původního bylo kontrastní a patrné na první pohled. Tento koncept vizuálního „přiznání“ nových prvků je patrný i v materiálovém pojetí nového střešního vikýře. Celá rekonstrukce se tak nese ve znamení symbiózy nového a starého. Z hlediska času vnímají architekti ze studia AEIOU rekonstrukci jako další stavební stopu v historii domu. A tím se opět vracíme k hlavní tezi, totiž že rekonstrukce nemusí být jen uvedení do původního stavu, ale citlivá aktualizace původní kvality s výhledem do budoucna.

S respektem k minulosti

Všechny stavebně cenné prvky v domě zůstaly zachovány a byly pečlivě zrestaurovány či repasovány, ať už se jedná o původní okna a členění okenních rámů nebo teracové schodiště. Investor kladl důraz na kvalitní přírodní materiály, jako je dřevo či pálená cihla.

Text: Adam Krejčík, Foto: Jakub Holas

* * *

Prohlédněte si také:

Dům, který dýchá s lesem

House 19 pro život ve 21. století

Nová tvář funkcionalistické vily

Dřevostavba v borovém lese

Stavbadomu.net: Dvoupodlažní dům, který ctí funkcionalistickou tradici

DŮM A BYT: Dřevostavba na louce mezi třemi horami