Rodina se třemi dětmi, které už nevyhovovalo stávající bydlení v dvojdomku, se po poradě s architektem rozhodla pro originální samostatný dům, který všem poskytne dostatek prostoru. Jeho řešení mělo navíc citlivě reagovat na geometrii stávajících i nových domů v dané lokalitě.

Projekt výstavby pěti řadových domů a solitérního domu urbanisticky navazuje na okolní zástavbu, ve které se nacházejí jak řadové domy, tak dvojdomy a také solitérní domy.

„Propojovacím prvkem, jakýmsi kloubem zástavby, je tento konkrétní solitérní dům, ve kterém se odráží geometrie celého areálu i nově navržených řadových domů. Linie severní hrany přesně navazuje na areál a jeho východní hrana na nové řadové domky. Jistým limitem, který určuje řešení domů, jsou i ochranné zóny podzemních inženýrských sítí,“ upřesňuje svůj záměr architekt Jan Nedvěd.

Směrem k příjezdové komunikaci se bloky domu uzavírají. Teakový obklad v sobě skrývá jak dveře garáže, tak vstupní dveře do domu, aniž by tyto rušily jeho hmotu a povrch. Vykonzolovaná stříška je spojuje a kryje přechod proti dešti.

Výhody solitérního domu

Argumentů pro solitérní dům bylo přirozeně více. Manželům se líbil navržený tvar rodinného domu, jeho dispozice i východozápadní orientace na pozemku.

Dispozičně je objekt koncipován do dvou ramen půdorysu, má dvě nadzemní podlaží s plochou střechou a není podsklepen. Majitelé ocenili také půdorys ve tvaru písmene V, kde se v jedné části nacházejí technické místnosti a v druhé převažuje v přízemí společenská část a v patře ložnice. Zajímavě řešená je i vstupní hala se šatnou, sociálním zázemím a hostinským pokojem.

Přízemí severního ramene náleží velkorysé společenské části objektu, jež představuje prostorný obývací pokoj s moderním kuchyňským koutem, komorou a jídelnou.

Minimalisticky je řešena i severní fasáda komponovaná v návaznosti na archetypální kamennou zeď kryjící i otevírající terasu před obytným prostorem.

Po jednoramenném železobetonovém schodišti se pak můžeme vydat do druhého podlaží, kde najdeme čtyři ložnice (tři v severním rameni a jednu v jižním), čtyři šatny (každá ložnice má svoji) a dvě koupelny.

V půdorysu objektu jsou začleněny také technická místnost, prádelna a skladovací prostory pro zahradní techniku (pod schodištěm a v jižním rameni u vstupu). Výklenky domu vytvářejí na jihozápadní a severovýchodní fasádě kryté terasy.

Hra bloků a materiálů pokračuje i v interiéru. Otevřená kuchyň je součástí obytného prostoru a propojuje jej s jídelnou. Kombinace vysokotlakých laminátů v barvě či dekoru dřeva spolu s corianovou pracovní deskou v odstínech dle laminátů oživuje prostor a podporuje kompozice tvarů linky.

Design jako nositel příběhu 

„Hlavním principem naší práce je hledání nových řešení s důrazem na harmonické propojení detailu a celku pomocí zajímavých materiálů, někdy i světel či barev. Design a architektura jsou v našem pojetí nositelé příběhu, v němž se propojuje vize tvůrce s potřebami a touhami klientů,“ vysvětluje Jan Nedvěd.

Hlavním spojujícím architektonickým prvkem je v tomto případě důmyslný princip obkladu v kombinaci s omítkou. Převažující betonové stěrky na větším kubusu domu protínají hmotu nižšího vstupního křídla s omítkou, v přízemí pak s laminátovým obkladem a teakovým povrchem vybíhajícím na vystupující hmotu garáže.

Budova je založena na tradičních základových pasech z prostého betonu a konstrukční systém tvoří železobetonové monolitické stěny a stropy.

Kamenná zeď proniká i do interiéru obývacího prostoru a z formátu jejích kamenných desek vybíhají konzolované police knihovny. „Knihovna je pro mě vždy jakousi výzvou a jistým podpisem designovaným u každého projektu originálně,“ doplnil architekt.

Kvalitní vnitřní prostředí 

Zdravé vnitřní klima je stále častějším požadavkem stavebníků a dostává se dokonce do popředí před často zdůrazňované úspory energie.

V tomto domě sázejí manželé spíše na přirozené a podtlakové větrání. Zdrojem tepla je plynový závěsný kondenzační kotel, kde je voda (samostatný ohřev TUV) napojena na topný systém objektu. Potrubí je vedeno v podlaze v jednotlivých podlažích, přičemž na rozvody vybavené cirkulací TUV jsou napojena otopná tělesa. V koupelnách jsou navrženy topné žebříky.

Všechny prostory sociálního zařízení v rodinném domě, které nejsou větrány přirozeně okny, jsou větrány podtlakově, nástěnnými ventilátory. Vzduch je odsáván ventilátorky a pomocí potrubí odveden na fasádu a nad střechu objektu. Vzduch je do prostorů přiváděn z okolních místností dveřmi, které jsou pro tento účel podříznuty. Spouštění jednotlivých ventilátorů lze ovládat ručně i podle časového programu a množství CO2 pomocí čidel.

Specifickým prvkem domu je takzvaný posuvný systém velkých prosklených fasád, který zahrnuje kromě výborné tepelné izolace také nejvyšší požadavky na vodotěsnost, vzduchotěsnost a odolnost proti zatížení větrem pomocí osvědčených hliníkových profilů a oken osazených izolačními dvojskly.

V domě je možné přesně sledovat spotřebu energie, splňuje požadavky na energetickou náročnost budov a porovnávací ukazatele podle jednotné metody výpočtu energetické náročnosti budov. Dům má energetický štítek obálky budovy, který obsahuje klasifikaci prostupu tepla obálkou budovy a představuje hodnocení tepelnětechnických vlastností budovy bez ohledu na způsob vytápění.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Filip Šlapal 

logo MessengerPoslat Messengerem