Protáhlý kvádr ve stráni nad městem směřuje tváří do údolí, pohled upřený přes zahradu na vzdálené kontury budov pod sebou. Objekt nastavený jižnímu slunci ukrývá členité útroby v plášti bílého lichoběžníku, jenž rámuje svět majitelů do kompaktního celku bez ambic komunikovat s okolní zástavbou. 

Krásný pozemek nad městem se architekti z ateliéru Lab13 snažili maximálně využít, a proto stavbu zasadili na hrany parcely tak, že dává velký prostor pobytové zahradě pod sebou „Dům po stranách lícuje s pozemkem, který jasně definuje jeho tvar,“ říká jeden z týmu autorů realizace, architekt Martin Vomastek.

„Vzhledem k severojižní orientaci jsme nechtěli dům plně otevřít slunci a následně budovat pergoly. Z této základní myšlenky vzniklo orámování, které uvnitř vytváří stín – útroby stavby se nepřehřívají a zároveň se můžete posadit na krytou terasu a být v kontaktu se zahradou,“ doplňuje architekt.

Přestože se uzavřený rám může zdát natolik hluboký, že cloní interiér před přirozeným světlem, návrh počítá s originálním řešením. Vnitřní prostor osvětlují kruhové světlíky osazené LED diodami, takže fungují jako nevšední zdroj osvětlení také v noci. Obývací prostor s kuchyní a jídelnou navíc získal více prostoru k nadechnutí díky zvýšenému stropu s pásem oken. Dispozice tak získala velkou porci světla shůry.

Obývací prostor s kuchyní a jídelnou vnořený do vnějšího rámu získal více světla a prostoru k nadechnutí díky zvýšenému stropu s pásem horizontálních oken.

Dva objekty, dvě části, dvě podlaží

Přízemní stavba z monolitického železobetonu vznikla na principu dvou do sebe vložených objektů, jejichž odlišnost je přiznána různou barvou fasády. „Jednoduchý tvar vnější obálky skrývá rozpohybovaný objekt, jehož dynamika odpovídá vnitřnímu uspořádání,“ říká architekt.

Vpravo od centrální komunikační osy vytyčené vstupními dveřmi se nachází veřejná část – kuchyně, obývací prostor a pobytová terasa přístupná z čela i strany domu. Soukromá zóna usazená vlevo od centrální chodby obsahuje ložnice/pracovny, koupelnu s toaletou a intimní prostor majitelů domu.

Každá z místností má svůj výrazný barevný akcent. V koupelně jsou to skleněné obklady v cyklámenově růžové, elegantně kontrastující s neutrálním základem cementové stěrky.

Zcela samostatný komplex „master bedroom“, hlavní ložnice s rozsáhlou šatnou a koupelnou. Je oddělen od ostatních prostor posuvnými dveřmi. Za nimi vzniká svět sám pro sebe včetně soukromé terasy, na niž lze vstoupit jak z ložnice, tak z koupelny. Tuto zcela intimní zónu spojuje s centrem domu nápaditá chodba.

Kontinuální stěna obložená z obou stran bílými lakovanými deskami slouží ze strany pokojů jako úložná skříň na drobné prádlo, knihy či zabudovanou televizi. Dlouhý úzký koridor uprostřed přerušuje nika, která osvětluje místo k posezení a účelově rámuje vyvýšený strop suterénu.

„Jasně zformulovaným záměrem manželů s odrostlými dětmi bylo vytvořit dům, kde mají oba partneři prostor pro své koníčky,“ vypráví architekt Vomastek. „Muž rád opravuje auta a právě jemu je vyhrazen suterén stavby s rozsáhlou garáží, dílnou, zvedací plošinou a technologií domu. Komunikaci mezi oběma podlažími zajišťuje vnitřní schodiště.“

Architekti dotvořili dům kompletním návrhem vybavení až do detailů. Šedá podlaha z velkoformátových dlaždic tvoří spolu s bílými stěnami neutrální rámec pro různé druhy dřeva.

Sjednocení v detailu 

Vzhledem k tomu, že jediným požadavkem stavebníků byly oddělené zóny garáže a bydlení, měl architekt při tvorbě návrhu zcela volnou ruku. „Po celou dobu realizace jsme byli v kontaktu a konzultovali vše, včetně interiérů. Klienti naslouchali našim námětům a vždy se na nás obraceli v případě potřeby. Na domě je to znát. Je dotažen do detailů a není poslepován z různých stylů,“ říká architekt.

„U realizací tohoto typu, kdy je interiér velmi propojen s terasou, se nám jako funkční osvědčilo používání dlažby. Šedá podlaha má výhody v tom, že ji lze kombinovat s dřevěným nábytkem bez obav, že různé druhy dřevin nebudou vzájemně ladit. Neutrální dlažba dává větší svobodu ve volbě zařízení.“

Vstupní zádveří s jasně žlutou odkládací stěnou, vyrobenou na míru z lakovaných MDF desek, tvoří součást osy rozdělující dispozici na soukromou a společenskou část.Každá místnost má jinou kontrastní barvu, která kombinuje šedou keramickou dlažbu s dekorativní omítkou a dřevěnými solitéry či na míru vyrobeným nábytkem. „V obývacím pokoji si hrajeme s drobným detailem červených linek stolků a světel, které mu dodávají živost, šatna září výraznou žlutou, koupelna má obklad z fialových skleněných desek,“ doplňuje designový koncept budovy architekt Vomastek.

Opakující se prvky kulatých zrcadel a světel v koupelně propisují tvar světlíků do vnitřního prostoru, a přestože se jednotlivé místnosti liší barevností i druhem dřeva, jednotící tvarové detaily spolu s neutrálním barevným rámcem propojují stavbu do jednoho celku.

„Součástí návrhu bylo i členění zahrady na tři části – pobytovou před samotným objektem, bariérovou zeleň s dlouhodobější perspektivou vzrostlých stromů a zadním pruhem užitkové, ‚mlsací‘ zahrádky přístupné z kuchyně. Je to naše klasická koncepce zahrady, kterou běžně navrhujeme u rodinných domů.“

Slovo architekta

Autoři (zleva) Jiří Bardoděj, Martin Vomastek a Albert Pražák„Lidé si podle mého názoru staví domy, aby měli kontakt se životem venku a nebyli zavření za malými okny, proto velká terasa propojená se zahradou a interiérem.

Zároveň každý z nás potřebuje své soukromí, proto dům komunikuje pouze čelní stranou a od sousedů je oddělen bočními stěnami, a tím se zintimňuje,“ říká Martin Vomastek, jeden z autorů návrhu.

Text: Daniela Rígrová, Foto: Matěj Beránek