Zřícenina starého stavení v malé obci na okraji Českomoravské vrchoviny zaujala mladé manžele krásnou klidnou polohou proti kostelu a zároveň kousek od lesa. Nezalekli se ani velmi zchátralého stavu.

Odkryté kamenné zdivo a slunný dvůr bohatě osázený rostlinami dávají usedlosti jižní ráz. Architektka využila veškeré původní kamenné prvky – sloupky, žlaby atd.Statek postavený kolem r. 1880 měl typickou podobu české venkovské usedlosti: obdélníková budova se sedlovou střechou a štítem do ulice, velká dřevěná vrata vedoucí do dvora a proti obytné budově stodola, rovněž obdélníkového tvaru se sedlovou střechou. Další vrata vedla ze dvora dozadu na louku a do starého ovocného sadu.

Když mladí manželé tuto chaloupku objevili, byla už dlouho neobydlená a tomu odpovídal i její stav – vlhké zdivo, propadlé krovy, spadlý komín, opadané omítky, nepořádek nahromaděný za desítky let. Pohled na tyto trosky by běžného „smrtelníka“ určitě motivoval spíše k rychlému útěku, architektka a její manžel stavař si tu však díky svým profesionálním schopnostem a zkušenostem dokázali představit budoucí bydlení.

„Líbilo se nám klidné místo a velká zahrada, která končí až u potoka a u lesa,“ vysvětluje Blanka Tancerová, která je zároveň projektantkou a majitelkou domu. „Proto jsme se rozhodli zbourat zeď a vrata na louku, otevřel se nám krásný výhled a jsme po celý rok v přírodě. Celkově jsme se snažili zachovat původní vzhled, především celkový tvar stavby a jižní průčelí vedoucí do ulice, včetně zaklenutých okének nahoře ve štítě.“

Dvůr byl původně vzadu obehnán zdí s vraty na louku, manželé se rozhodli ji zbourat a otevřít výhled na velkou zahradu.

Bourání a budování 

Obývací pokoj je otevřen až na galerii v podkroví. Vedou na ni schody ze silnostěnného ocelového plechu vetknuté do obvodové zdi. Krbové těleso a západní stěnu zdobí cementová stěrka.Rekonstrukce začala odkrytím „zdravého jádra“ – základy domu byly obkopány, odvětrány a odizolovány proti vlhkosti, bylo nutné vykopat staré vlhké podlahy, odstranit omítky, spadlý komín, zbourat celé podkroví a na obvodovém zdivu vybetonovat ztužující železobetonový věnec. Podařilo se zachovat původní cihelné klenby. Některá okna se zvětšila a proměnila ve francouzská okna, padly některé vnitřní nenosné stěny.

Obytné stavení mělo typické tradiční uspořádání: dovnitř se vstupovalo ze dvora z boku přes kamenné zápraží, do síňky, na niž navazovala černá kuchyně. Směrem do ulice byla orientována obytná světnice, v zadní části se nacházely sklípky a chlívky.

Nový vstup do domu vede rovněž z boku, z kamenného zápraží je dnes vyvýšená terasa. Předsíň rozděluje přízemí na ložnici (v zadní části na místě bývalého chléva) a společnou obývací část, spojenou v jeden prostor. Klenutá kuchyň přechází do rovněž klenuté jídelny a dále do obývacího pokoje, který zaujímá místo původní světnice, má výhled do ulice a na kostel a přesahuje do podkroví.

V nově vyzděném štítě jsou oblouková okénka stejná jako dříve.Za novým krbovým tělesem bylo vybudováno otevřené schodiště na galerii, kde je dost místa i denního světla pro pracovnu paní domu. Zároveň galerie slouží jako hala, z níž se vchází do dětských pokojů a velké koupelny. Podkroví zakončuje velká ložnice, z oken v severním štítu má krásný výhled na zahradu, potok a les.

Slunce do obytných místností v přízemí přichází dopoledne okny směřujícími do dvora a přes poledne z jihu, ze západu stavení bezprostředně sousedí s domem na vedlejším pozemku, takže budovat okna by nemělo smysl.

V domě byly provedeny veškeré nové rozvody, vytápění zabezpečuje plynový kotel, podlahové konvektory a radiátory. „Původní zdivo jsme nezateplovali,“ vysvětluje architektka, „90 cm silné kamenné a smíšené zdivo má odpovídající tepelněizolační vlastnosti. Vnější kontaktní zateplení má jen jižní část domu, která byla přistavěna později z plných cihel.“ Pro rekonstrukci majitelé zvolili především tradiční přírodní materiály – dřevěná okna a podlahy, keramické dlažby, ocel.

Kamenné zdivo je odkryto i v kuchyni. Cihelná klenba zde nebyla příliš pohledná, proto ji majitelé raději omítli. Od předsíně až do jídelny prochází šedá keramická dlažba. V celém interiéru převažují neutrální barvy, na jejichž pozadí vynikne krása kamene a přírodního dřeva.

Zaujalo nás: Odkryté poklady

„Kde to bylo možné, zachovali jsme a odhalili vše původní,“ vysvětluje architektka. V kuchyni a v jídelně zůstaly staré cihelné klenby, po zbroušení a novém vyspárování vypadají jako nové. Východní a severní fasáda se zvenku nezateplovaly, díky tomu po odstranění omítek vynikla struktura původního zdiva, stejně jako kamenná ostění a překlady nade dveřmi a okny.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Ernest