V klidné čtvrti v Českých Budějovicích si pan Stanislav vyhlédl pozemek pro stavbu domu již v roce 2000. A protože vlastní stavební společnost, plánoval domy hned dva. Na blízkých pozemcích, se společným projektem, sklonem střechy 45 stupňů a dalšími v oblasti předepsanými regulativy. Nakonec se firma soustředila jen na jeden dům a tento dostal odklad na deset let. A počkat se opravdu vyplatilo.

Velký obytný prostor je prosklenou stěnou i průhledy v zastřešení terasy opticky propojen s exteriérem. Zdánlivý chlad hliníkových rámů oken zjemňuje dřevěná podlaha terasy.Pro jeden stavební projekt může být deset let velmi dlouhá doba. Nejen, že mu čas ubere na aktuálnosti, ale nebude možná ani odpovídat soudobým požadavkům na komfortní bydlení. Upřednostňovaná uniformita domů v místní zástavbě a nutnost dodržovat stanovené regulativy by znamenaly ve výsledku po všech stránkách méně kvalitní dům. Investor a stavitel v jedné osobě se proto rozhodl pro změnu.

„Jako ideální se nám jevil dům s rovnou střechou. Na úřadě ale nechtěli ani slyšet, předepsaný sklon střechy byl povolen v rozmezí 30 až 40 stupňů a existující regulativy je třeba dodržovat. Úřednice nás však vybídla, abychom přinesli vlastní návrh.“

Pro vypracování studie oslovil pan Stanislav architekta Jiřího Havlína: „Majitelé si přáli nepodsklepený přízemní dům s plochou střechou, přesto však akceptovali vložený klín pultové střechy. Požadovali velkou obytnou kuchyň jako jádro domu a prosvětlený, otevřený prostor k setkávání, dále intimnější prostor obytné terasy, bezprostředně navazující na obývací pokoj a jídelnu. Nepřišli s hotovým schématem, naopak byli otevření diskusi. Požadovali soudobé řešení a měli poměrně konkrétní představy o provozních vazbách.“

Nakonec byl schválen kompromis – střecha s částečnou šikminou, aby stavba v sousedství domů s klasickým sklonem střechy nepůsobila nesourodě. „Architekt navrhl kromě zešikmení i další požadované úpravy projektu, původně byl dům příliš moderní. Výsledek sice již není tak stylově čistý, ale mohl jsem požádat o stavební povolení s výjimkou na sklon střechy.“

Názor architekta

Jsem pouze autorem studie a další fáze projektové přípravy jsem až na výjimky neovlivnil. Přesto jsem přesvědčen, že základní princip návrhu a duch stavby přes dílčí změny zachován byl. Mnou navrhované vnější opláštění domu počítalo s kombinací povrchů omítaných s povrchy obloženými dřevem a pískovcovými pásky, přesto finální, puristicky zjednodušené provedení paradoxně nepovažuji za horší. Zpětně se domnívám, že dům, díky své lapidární hmotě a decentní barevnosti, na sebe v daném kontextu nijak zvlášť neupozorňuje a postupně s ním splyne. Majitelům vyjadřuji své uznání za kvalitně dotažené, vkusně a bez laciných efektů provedené interiéry.

Účelné dispozice a dostatek světla

Pan Stanislav stavěl dům pro dceru Radku a jejího přítele Richarda. Stavba stojí na monolitické základové desce bez přídavných výztuží, protože podloží je v tomto místě dostatečně pevné, obvodové zdivo je z cihel o tloušťce 500 mm a dům vyhovuje nízkoenergetickému standardu. Jde o dvoupodlažní stavbu, ovšem hlavní obytná zóna, tedy společný prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, dětské pokojíky a ložnice s koupelnou, jsou umístěny v přízemí.

„Dnes je společenský prostor v domě navrhován nejčastěji jako obdélník,“ vysvětluje pan Stanislav, „během naší stavební praxe jsme však zjistili, že je vhodné ho alespoň opticky rozdělit. Jídelna a kuchyně jsou zde proto částečně odděleny od zbytku místnosti krbem tak, aby v obýváku, kde si hrají děti a je zde také pracovní kout, zůstalo určité soukromí, ale přesto bylo možné komunikovat v celé místnosti.“

Příjemná barevnost prostoru, spousta světla a současně solidní nábytek jednoduchých tvarů dodávají kuchyni na útulnosti.

Ve druhém nadzemním podlaží je hostinský pokoj s koupelnou, výhledově je možné zabudovat zde také malou kuchyňskou linku a udělat z prostoru plnohodnotnou garsonku. Sousední protáhlá nízká půdička v přesahu střechy je využita pro ukládání sezonních věcí.

Hlavním atributem komfortního společenského prostoru v přízemí je světlo. Prosklené jsou nejen strany domu orientované na jih, velká okna jsou i v dětských pokojích, odkud mohou děti navíc vyběhnout rovnou do zahrady. Obytný prostor je díky prosklení opticky i fakticky propojen s terasou. „Chtěli jsme velká okna, ale aby přenesla celkové namáhání, museli jsme zvolit hliníkové rámy, plastová okna by musela být více členitá. Okna jsou osazena dvojskly kvůli energetickým ziskům – když na podzim svítí sluníčko, nemusíme vůbec topit.“

Interiér navrhla architektka Helena Benešová. Po konzultaci s uživateli domu vytvořila několik variant vybavení jednotlivých místností nábytkem a barevného i materiálového řešení. Doporučila též dodavatele a průběžně dohlížela na realizaci záměru. Kromě kuchyně je autorkou celého vybavení domu.

Názor majitelů

„Já bych ještě více oddělila obývák. Jestliže jsme tu jen my s dětmi, tak otevřený prostor samozřejmě nevadí. Ale když přijde návštěva a jsou tu s námi i děti, tak se vzájemně rušíme. Časem možná uděláme nějakou posuvnou stěnu, která by místnost v případě potřeby uzavřela. A dnes bych asi také zvolila jednolitou dřevěnou podlahu. Nyní máme prostor dělený, ale díky jednolité podlaze by celek působil podle mého uspořádaněji. V kuchyni bychom také zvolili jiné dřezy, tyto mají ostré hrany, v nichž se zachycují nečistoty, a to je velmi nepraktické.“

V hlavní roli hospodaření s energiemi

Topení je v domě zapojené ve dvou okruzích – jeden tvoří podlahové vytápění, které je instalováno v celém přízemí včetně chodby a koupelny. V dětských pokojích jsou pak ve druhém okruhu zapojeny konvektory.

Otopným médiem je voda. Jako doplňkové vytápění slouží krb s výměníkem, navíc je v domě ještě akumulační nádrž na 1 000 litrů, protože v nízkoenergetickém domě není třeba příliš topit. Přebytečné teplo se tedy ukládá v nádrži a vytápí dům v době, kdy se v krbu netopí. Současně je možné ohřívat i teplou vodu, ale pro tento účel jsou přednostně využívány solární kolektory s 300litrovou nádrží. Spolu s tepelnými zisky ze slunce tak majitelé efektivně využívají veškerou energii, potřebnou k vytápění.

Při kolaudaci byly zjištěny odlišnosti od projektu (místo garáže je dvojgaráž a nad ní malý byt přístupný po schodišti). Všechny žádosti o změny byly odpovědným odborem přijaty a dům byl i přes tyto úpravy zkolaudován. Ovšem v zástavbě nijak neruší a postupně se stává součástí širšího celku. I díky součinnosti a moudrým rozhodnutím úředníků stavebního úřadu územního plánování a architektury v Českých Budějovicích tak nebyl postaven obyčejný dům, ale zajímavá stavba, která oživuje okolní zástavbu.

Celý obytný prostor je navržen v teplých tlumených odstínech hnědé barvy, červená tento celek příjemně oživuje. Čisté linie, barvy i materiály – v interiéru vládne nerušená harmonie.

Dobré tipy

Velmi účelně využitá je technická místnost v přízemí. Je zde nádrž na ohřev užitkové vody solárním kolektorem, dále akumulační nádrž na teplou otopnou vodu, pračka, sušička, dřez. Za dobrý nápad lze považovat malou vanu v blízkosti pračky, umístěnou však výše, než je běžné. Slouží k předeprání, máchání či jen odkládání prádla z pračky, jsou zde i šňůry na sušení prádla. Lze z ní vyjít ven do zadního traktu zahrady. Za dobrý tip lze považovat také spíž, na kterou majitelé domů myslí jen málokdy. V této je celoročně chladno, navíc je zde i ventilátor, který lze nastavit tak, aby například jednou za den odsál teplý vzduch.

Text: Dana D. Daňková, Foto: Jiří Ernest