Majitelka poměrně netradičního pozemku v pražských Horních Počernicích požadovala v zadání především hodně zeleně a dostatek soukromí. Menší ryze praktický dům měl s rodinou přirozeně stárnout a stát se nedílnou součástí původní zástavby.

Architekti ateliéru Kunc zvažovali několik variant, aby posléze navrhli zajímavou kompaktní jednopodlažní dřevostavbu v pasivním standardu s atriem (či spíše poloatriem) a zahradou. S majitelkou se shodli na tom, že dům by měl mít „velké srdce“, což znamená hlavní místnost, která rodinu spojuje. V tomto případě je to obytná část, jež se otevírá jak do atria, tak do samotné zahrady. V kombinaci s dobře volenými interiérovými barvami a velkými prosklenými plochami máte pocit, že bydlíte přímo v zahradě.

Architekti ateliéru Kunc zvažovali několik variant, aby posléze navrhli zajímavou kompaktní jednopodlažní dřevostavbu v pasivním standardu s atriem (či spíše poloatriem) a zahradou.

Netradiční tvar pozemku

Pozemek v katastrálním území Horních Počernic má délku přes 80 metrů a šířku, která v nepravidelných úsecích nikde nepřesahuje 14 metrů. To vedlo podle slov architekta Michala Kunce ve všech koncepčních návrzích k podélnému rozdělení pozemku na dvě části a hledání vhodného umístění domu tak, aby se mohl plně otevřít do zahrady a přitom byl zajištěn další z hlavních požadavků – naprosté soukromí nejenom ze strany ulice, ale i ze stran sousedních domů, kterých je celkem šest. Umístění stavby nakonec rozdělilo zahradu na tři rozdílně velké části.

Obývacímu pokoji dominují velká okna, která dům propojují se zahradou. Materiály použité v interiéru byly vybírány v tonalitách běleného dřeva a odstínů šedé a krémové.

Otevření domu přírodě

„Požadavky majitelky pozemku plně souzněly se zaměřením našeho ateliéru. Zkoumáme kromě jiného i konkrétní místo a jedinečnost obyvatele budoucího domu. Preferujeme řešení ve spojení se zahradou. Chceme dát rodinným domům jistý řád a duši,“ podotýká architekt. Inspirací jsou mu stavby minulosti, prvorepublikové rodinné vily se zahradami, ale i obytné domy od dob řeckého helénismu a římské antiky až po současnost.

Atrium společně se zahradou tvoří podle jeho slov „srdce domu“ a v tomto případě zcela naplňuje hlavní myšlenku jednoduché kompaktní stavby otevřené do zahrady, která bude přirozeně se svými majiteli i okolní zahradou stárnout a stane se nedílnou součástí původní zástavby. „V našem případě je to spíše poloatrium, ale i tak to naplňuje zadání i ducha stavby,“ upřesňuje architekt.

Praktický minimalismus

Interiér a jeho doplňky jsou laděné v jemném scandi stylu, který klade důraz na jednoduchost, strukturu materiálu a přírodní tóny v kombinaci s jemnou černou a šedou.Rodinný dům se zastavěnou plochou 160 m2 patří sice k menším stavbám, ale obsahuje vše, co rodina s dětmi potřebuje. Z ulice je zcela uzavřen, namísto garáže je z uliční strany umístěno kryté parkovací stání. V přední části zahrady rostou nejrůznější traviny a vítají návštěvníky svojí bujnou kšticí. Ve střední části je viditelné poloatrium, označené obyvateli domu jako „klidný záliv kolem našich ložnic“.

Zadní část pozemku rodina využívá jako soukromou zahradu se vším, co k takové zahradě patří, včetně bylinkových a zeleninových záhonů. Podél domu lze projít okolo jednotlivých pokojů až ke vstupu. Hlavním vchodem se dostanete do samotného „srdce domu“ – do obytné části, která se otevírá jak do atria, tak do velké zadní zahrady.

Vlastní dům je konstrukčně pojatý jako jednopodlažní dřevostavba v pasivním standardu. V interiéru i exteriéru byly použity světlé tóny a přírodní materiály, kterým vévodí modřínové dřevo. V kombinaci s bílou barvou a velkými prosklenými plochami máte pocit, že bydlíte přímo v zahradě. Majitelka s dcerou preferovaly dostatek zeleně a klid a řešení zahrady a atria bylo pro ně příjemným bonusem, který předčil jejich očekávání. Plánování domu společně se zahradou od jednoho ateliéru se skutečně vyplatilo.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jan Vrabec