Lokalita na okraji východočeského města byla kdysi půvabnou loučkou s rybníčky, od devadesátých let tu postupně vyrůstá nová, poměrně různorodá vilová zástavba. Čtyřčlenná rodina měla původně vybraný jiný pozemek na opačném konci města, ale na misce vah převážilo hezké klidné prostředí v blízkosti přírody. 

Vzhledem ke střízlivému vkusu a zálibě v architektuře meziválečné avantgardy stavebníci oslovili brněnské architekty Martina Kareše a Roberta Raise, kteří se hlásí k tradicím brněnské funkcionalistické školy profesora Ivana Rullera. Velmi se osvědčilo, že investoři dokázali jasně formulovat své záměry, což nebývá vždy samozřejmostí. Z konzultace s architekty vyplynula výsledná definice komfortního bezúdržbového domu, požadavky na jednotlivé místnosti a jejich velikost, včetně relaxačního zázemí s tělocvičnou a krytým bazénem a garáže s krytým stáním pro jeden vůz mimo hlavní objekt domu.

Pohled od garáže zvýrazňuje kompozici z přesahujících se kvádrů a rohové pásové prosklené plochy – jeden z charakteristických znaků funkcionalistické architektury.

Dostatek světla a volného prostoru, inteligentní energeticky úsporné technologie a kvalitní trvanlivé materiály pak doplnily rámec základního zadání. Invence architektů jej přetvořila ve střízlivou architekturu, jejíž výraz vytváří kompozice základních geometrických tvarů. Dále pak ušlechtilé materiály sklo, nerez ocel, travertin, mramor a tropické dřevo dotvořily harmonický celek se stavbou samotnou.

Tři domy, jeden celek

„Slunná parcela v mírném jižním svahu se severním přístupem se jevila jako výhodná, na výsledném architektonickém návrhu se však podepsal nepravidelný tvar pozemku, jeho svažitost a biokoridor procházející pozemkem. V průběhu projektování navíc v sousedství vyrostl vysoký objekt v těsné blízkosti hranice parcely, takže dům bylo třeba – naštěstí ve fázi, dokud byl jen na papíře – posunout směrem k západu tak, aby získal odstup od masivní sousední stavby. Důvodem tohoto nečekaného zdržení bylo jak zastínění, tak ochrana soukromí. Také jsme chtěli komponovat výhledy z obytných místností tak, aby směřovaly pokud možno do krajiny a do zahrad, nikoliv přímo na sousední domy,“ popisuje architekt Martin Kareš, spoluautor návrhu.

Když se představy majitelů promítly do složité situace na pozemku, vznikl koncept bydlení, sestávající z dominantního obytného domu v severní části pozemku a dvou doplňkových staveb – zahradního domku s letní kuchyní a sklípkem a samostatné garáže, která vyplňuje obtížně využitelný trojúhelníkový roh parcely. Všechny stavby spolu optimálně komunikují tak, aby se nerušily a maximálně sloužily rodinné pohodě.

Společné obývací části dominuje prosklená stěna na terasu a také masivní jídelní stůl s dekorativní ušlechtilou dýhou ovangol, která byla použita i na nábytek.

Kvalita bydlení je komplexní

Dvoupodlažní obdélníková stavba stojí při severní hranici pozemku a je orientována obytnými prostory k jihu. Ze zádveří, které se nachází na severní straně domu v úrovni mezipatra, otevírají posuvné dveře výhled na otevřené centrální schodiště a dále do společného obývacího prostoru, umístěného o půl patra níže v přízemí. Kromě společného vaření, stolování či posezení u krbu se tu rodina může věnovat i cvičení v malé tělocvičně nebo si zaplavat v protiproudu v domácím spa a posedět v sauně.

Není lepší relaxace než zaplavat si s výhledem do zahrady. Spa je vybaveno protiproudem a termokrytem, který automaticky zajíždí do bočního pouzdra. Prosklená hala má krásný travertinový obklad stěn a je propojena s posilovnou.

Všechny tyto prostory dělí od zahrady široké prosklené posuvné plochy, a když se za hezkého počasí otevřou, čerstvý vzduch a vůně přírody naplní celý dům. Přízemí je bezbariérově propojeno s jižní terasou a rekreačním trávníkem, které vznikly na terénní navážce před domem, a má hezký výhled do okolí. Patro je rozděleno na samostatnou zónu rodičů s pracovnou a zónu dětí. Majitelé domu dbali na komfortní řešení, takže ani dětem, ani rodičům nechybí vlastní prostorné koupelny a prakticky vybavené šatny, nachází se tu i pokoj pro hosty.

K návrhu rodinné vily patřil v meziválečném období i návrh interiéru sladěný s životním stylem majitelů i s architekturou domu. Jednota exteriéru a interiéru představovala nedílnou součást kvality a originality stavby. V duchu těchto tradic navrhli architekti i základní koncept interiéru a detailní řešení některých jeho částí – schodiště, dveří, krbu, dřevěného obkladu stěn, šaten a osvětlení.

Použili čisté geometrické tvary a charakteristické „funkcionalistické“ materiály, jako například travertin a dýhu ovangol, které najdeme i ve slavné brněnské vile Tugendhat. Typická jsou i kruhová okna, která zjemňují výraz stavby, poskytují jedinečný výhled a v interiéru se propojují s kruhovými svítidly integrovanými ve stropě. Pomyslnou tečkou za promyšleným návrhem se stalo precizní provedení až do detailů.

V pracovně nabízí okno vedle vestavěné šatny magický pohled do zeleně v kruhovém rámu, a proto se stala nejoblíbenějším místem pána domu. Okna jsou zasklena trojskly a lemována speciální kovovou „manžetou“ dle návrhu architektů. Tyto originální prvky, podobně jako sokly lícující s omítkou či obklady a dveře s navazující kresbou dýhy jsou vizitkou precizně provedené práce.

Text: Jitka Pálková, Foto: Petr Adámek

logo MessengerPoslat Messengerem