Přirozeně usazená do zeleného sadu leží moderní novostavba obložená lamelami z cedrového dřeva. Půdorysem i měřítkem vypráví příběh dvorcové zástavby jihomoravské vesnice, dává mu však zcela nový obsah z dílny architekta Ondřeje Pšenčíka.

Když městská rodina se dvěma malými dětmi hledala řešení nového bydlení v čistší a zdravější lokalitě, měla přesnou představu o rodinném domě obklopeném ovocnými stromy a lesy. Starý sad i okolí vesnice odpovídají vysněnému prostředí. Uprostřed nových sousedských vztahů brzy začnou děti chodit do místní školy a jejich rodiče mohou bez obav dojíždět za prací do blízké moravské metropole.

„Vytvořili jsme bezkonfliktní a přirozené spojení se zahradou. Maximálně jsme se také vyhýbali kácení stromů,“ říká architekt Pšenčík.

S respektem ke kořenům

„Pro mladou dvojici jsme před časem s kolegou architektem Róbertem Semančíkem navrhovali interiéry jejich kanceláře. Spolupráce dopadla dobře, a tak bylo jasné, že bude pokračovat dál,“ říká architekt Ondřej Pšenčík.

„Od počátku jsme se shodovali na vytvoření moderní stavby, která své okolí nepoškozuje a nenárokuje si víc, než jí náleží. Umírněností přístupu a přirozeným usazením objektu do terénu jde v podstatě o ekologické pojetí stavby. Snažili jsme se o bezkonfliktní spojení se zahradou, vyhýbali jsme se také kácení stromů. Chtěli jsme zapadnout do okolí vesnice.“

Za jednoduchou kompozicí stavby však nevězí jen touha nevyčnívat a nerozbíjet tradiční vazby bezduchou modernou. „Tehdy za tím bylo víc. Studoval jsem venkovskou zástavbu typickou pro danou oblast. Komponoval jsem hmotu domu, její soukromý a veřejný prostor, který dům svou polohou definoval,“ vypráví o genezi projektu architekt.

Objekt má podlouhlý charakter, jako by stál na místě po staletí. Použité materiály jsou lokální, nadčasové a přitom tradiční. Čitelným tvaroslovím a obsahem však odkazuje k moderní době.

„Do místního kontextu nepatří kompaktní hloubková zástavba, ale domy podlouhlé, přimknuté k cestě tak, aby formovaly uliční čáru. Za nimi navazuje dvůr. Zvolili jsme modernější převyprávění toho, co se zde po architektonické stránce odehrávalo v minulosti. Také proporčně jsme zůstali ve stejných relacích,“ říká autor návrhu. Možná právě úcta a respekt k tradici dokázaly udržet reakce místních obyvatel v pozitivních intencích a stavba byla dokončena, aniž by vzbudila negativní ohlasy.

Interiér, vytvořený v souladu s celkovou koncepcí domu, je vzdušný, světlý, založený na akcentech béžových a šedých odstínů. Dubová olejovaná podlaha propůjčuje hlavní obytné místnosti přirozenou vřelost a útulnost.

Logická dispozice

Bílá betonová dlažba obklopuje jednoduchý kvádr s pultovou střechou otevřený z jižní a východní strany do zahrady, zatímco uzavřená uliční fasáda je otočena do ulice k severozápadu. Vnější obálku domu tvoří provětrávaná fasáda z neošetřeného cedru, který se po čase zapouzdří do stříbrošedé barvy a přestane stárnout. S bílým povrchem terasy koresponduje bíle pojednaná omítka ploch zanořených do objektu.

Vnější barevná kompozice volně přechází do interiéru založeného na akcentech béžových a šedých odstínů s převažující bílou barvou. Vzdušný světlý prostor nasvícený nenápadným systémem osvětlení protepluje dubová olejovaná podlaha.

Koupelna úzce přiléhá k obytným místnostem stavby. Stejně jako z každé z ložnic i z ní lze přímo vstoupit do zahrady.Jednoduchá koncepce stavby následuje logickou kompozici vnitřních místností – podélná chodba dělí dispozici na užitnou plochu s technickou místností, WC a spíží obrácenou do ulice. Protilehlá strana vnitřní osy skrývá za trojími dveřmi koupelnu a dva dětské pokoje otevřené do zahradního traktu. Na vzdálených koncích ústí chodba z jedné strany do intimní ložnice majitelů, ze strany druhé do rozlehlé společenské místnosti obklopené terasou. Díky proskleným dveřím i výstupu do zahrady tvoří chodba optickou osu domu s výhledem na místní rybník.

„Jednoduchá dispozice soustředěná kolem centrální podélné osy je koncipovaná jako bezbariérové bydlení,“ říká architekt Pšenčík a dál popisuje způsob osazení domu do pozemku: „Aby dům po stávajícím lehce svažitém terénu klouzal, zvedli jsme část s garáží a skladem – nasedající na ložnici majitelů – o několik stupňů výš, což pomohlo při hmotové kompozici objektu. Vyhnuli jsme se tak zídkám, které by zbytečně tříštily celkový dojem z kompaktně uchopené realizace.“

Slovo architekta

„Snažili jsme se do krásného, až panenského prostředí vstoupit co nejšetrněji. Všechny, kdo o stavbě rozhodovali, vedl velmi silný pocit respektu, s jakým se má dům chovat vůči vesnici a okolí, jak má být posazený do sadu. Vzhledem k tomu, že investoři jsou také dobrými kamarády, jsem se navíc cítil svázaný hlubší odpovědností za výsledek realizace i proces jejího stárnutí.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Jiří Ernest