Při pohledu na pohádkově půvabnou scenérii mlýna pod hrází rybníka je těžké uvěřit, že je to týž objekt jako zchátralé stavení na starých fotografiích. Designérka Jitka Kolaříková s rodinou se jeho rekonstrukci upsala doslova tělem i duší a věnovala jí skoro deset let života.

Protáhlá kuchyň se nachází v přízemí, v původně nejchladnější části domu, kde se pekl chleba. Linku vyrobil místní truhlář, designérka ji navrhla ve svém oblíbeném stylu Provence. Úchytky, panty i veškeré nátěry dvířek mají patinu, aby interiér působil autenticky. Pracovní plochu tvoří deska z masivního olejovaného dubu, keramický dřez je ve stylu „vintage“. Staré nádobí a doplňky, nakoupené v obchodech i po bazarech, dokreslují atmosféru starých časů.

Poradna na Dumabyt.cz

Rodina získala mlýn v Pošumaví po rodičích a díky jedinečné poloze a idylické krajině jihozápadních Čech se do něj hned zamilovala. Proměna ošklivého káčátka v krásnou labuť však stála neuvěřitelné množství dřiny, času, peněz i energie.

Dotazy ohledně STAVBY domu můžete pokládat v PORADNĚ ZDE.

„Chtěli jsme maximálně zachovat původní ráz, ale také si neodepírat žádné pohodlí. Na rekonstrukci na klíč jsme neměli finance, takže nezbylo než ji provádět postupně po etapách a zapojit se i vlastníma rukama. Práce trvaly velmi dlouho, protože jsme vždy hledali dobrou kvalitu za optimální cenu – dobré, ale ne příliš drahé řemeslníky i materiál. Stavbu jsme sami řídili a organizovali, některé stavební prvky i vybavení jsme sháněli ve slevách, po bazarech, na aukcích apod.,“ říká křehká blondýnka, která osobně nejen celou rekonstrukci navrhla a promyslela do každého detailu, ale také otloukala omítky, vyvážela stovky koleček s odpadem, natírala, brousila a prováděla všemožné další řemeslné práce. „Jen úklid a bourání toho, co se už nedalo zachránit, trvalo dva roky. Pak teprve začalo budování a v podstatě dodnes neskončilo, protože práce na domě a kolem domu vlastně nekončí nikdy. Ještě zbývají úpravy zahrady a náhonu a chceme instalovat rekonstruované mlýnské kolo na místo, kde původně bylo.“

Koupelna v přízemí je zařízena ve stylu „vintage“ – je obložena keramickými obklady s nerovnými hranami a plastickým povrchem a vybavena sprchovým koutem a ocelovou vanou na nožičkách. Styl dotvářejí baterie a kovové doplňky z patinované mosazi. Dveře, trámy, podlahy a další dřevěné prvky v domě byly natřeny hnědou lazurou s efektem patiny.

Otázka pro designérku

Interiér domu je navržen v sytých, většinou zemitých odstínech. Jsou to vaše oblíbené barvy (váš styl), nebo jste je zvolila s ohledem na charakter stavby?

V sytých barvách jsou především místnosti, kde jsem chtěla dosáhnout toho, aby prostor působil teple, tlumeně, přívětivě, uklidňoval a vytvářel pohodu. Ale muselo mi to dovolit využití místností, velikost prostoru a také orientace na světovou stranu. Zemité přírodní barvy jsou návratem k přírodě a mlýn se pro tyto barvy úplně nabízel.

Proměny bez kompromisů

Stáří stavby není jasné, první zmínka pochází z roku 1757, kdy byl původně panský mlýn prodán novému majiteli a pak vystřídal desítky dalších. Mouka se tu mlela ještě v 50. letech 20. století, pak už jej socialistická éra odsoudila k postupné devastaci. Stavba na půdorysu písmene L má dvě podlaží a mohutné podkroví. Kromě mlýnice tu bývala jen kuchyň a 3 světnice. Stodola na jižní straně musela být vzhledem ke špatnému statickému stavu zbourána.

V jídelně nové podlaze z masivního smrku sekunduje strop ze starých povalových trámů.

Hlavní přístup do mlýna vedl z hráze přímo do mlýnice v prvním patře a zůstal zachován dodnes. Na novém kamenném dláždění před domem se dá i zaparkovat. Z předsíně lemované dámskou a pánskou šatnou se vchází do rozlehlé společné obývací místnosti, kde je dost místa na velké sezení, zákoutí na hraní karet, knihovnu, pracovní stůl a v budoucnu tu přibude ještě domácí bar a krb. Obývací pokoj je propojen s malou halou, odkud vede přístup k hlavnímu schodišti a do pokojů pro hosty (zelené a modré apartmá slouží hlavně pro návštěvy dědečků a babiček).

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !
Roubenka jako ze starých časů Romantické bydlení v hausbótu Bydlení s nejmodernějším komfortem

Vlastní pokojík s koupelnou

Podkroví je mohutným hlavním vazným trámem rozděleno na dětskou část a část rodičů. Každá dcera má vlastní pokojík s koupelnou, volný prostor u schodiště se hodí na hraní a je tu i malá pohovka pro relaxaci. „Manželovo nejoblíbenější místo v domě je ložnice,“ říká Jitka Kolaříková. Velká rohová místnost má okna na tři strany, takže společná rána i večery jsou pozlaceny slunečními paprsky. Kromě manželské postele sem designérka přímo umístila i koupelnu. Masážní vana pod staletými trámy, koupel s výhledem na hladinu rybníka – kdo by se hlavě rodiny divil? Vedle ložnice se nachází pracovna Jitky Kolaříkové a samostatná „pánská“ koupelna.

„Červený salonek“, hala u schodiště v přízemí, je vybavena k nerušenému posezení či popíjení v úzkém kruhu v ústraní. Podobných zákoutí je v domě několik, všechna mají intimní atmosféru, jsou vybavena originálně renovovanými kusy nábytku, starými lampami, obrazy a předměty, k nimž mají členové rodiny nějaký osobní vztah či vzpomínku.

Přízemí je zčásti zapuštěno do hráze, kterou tvoří mohutný travnatý val. Malá hala u schodiště má přímý výstup na zahradu, pod schody je sedací zákoutí v příjemném přítmí, zvané „červený salonek“. „Tady z celé rodiny nejradši sedávám já, krásně se tu povídá s návštěvami u skleničky vína,“ pokračuje hostitelka. Ve velké rohové jídelně je provoz hlavně o víkendech. Kdysi nejstudenější a nejvlhčí část domu, kde se dříve pekl chleba, dnes zaujímá protáhlá, útulně zařízená kuchyň s malým jídelním stolem. Součástí přízemí je také koupelna a technické zázemí – kotelna, sklad atd. „Několik let tu byl kotel na dřevo, ale připravovat dřevo na topení dá dost práce, a tak jsme přešli na vzduchové tepelné čerpadlo a funguje to skvěle.“

Protáhlá kuchyň se nachází v přízemí, v původně nejchladnější části domu, kde se pekl chleba. Linku vyrobil místní truhlář, designérka ji navrhla ve svém oblíbeném stylu Provence. Úchytky, panty i veškeré nátěry dvířek mají patinu, aby interiér působil autenticky. Pracovní plochu tvoří deska z masivního olejovaného dubu, keramický dřez je ve stylu „vintage“. Staré nádobí a doplňky, nakoupené v obchodech i po bazarech, dokreslují atmosféru starých časů.

Budováno hlavou, rukama i srdcem

Důsledná rekonstrukce „až na dřeň“ dává záruku, že dům bude dobře sloužit i další generaci. Velké zaujetí, nepředstavitelné množství práce a silný citový vztah jsou v domě znát na každém kroku – teplo domova tu rozhodně není žádné klišé. Vyzařuje z něj úplně jiný duch než z některých luxusních staveb na klíč, které svědčí více o postavení a ambicích majitelů než o hodnotách, které představuje domov.

text: Jitka Pálková, foto: Jitka Kolaříková

logo MessengerPoslat Messengerem