Každý, kdo se někdy zajímal o moderní architekturu a její historii, nemohl nenarazit na pověstnou Vilu nad vodopádem, jejímž autorem je slavný americký architekt Frank Lloyd Wright. Srovnání s novostavbou na okraji Prahy je možná trochu zavádějící, nicméně i v tomto případě vzniklo v obtížných terénních podmínkách pohodlné moderní bydlení, kde se vstává i usíná s melodií padajícího proudu vody. 

Stavba se nachází v sevřeném údolí Lysolajského potoka, v blízkosti autobusové zastávky a kromě zahrádkářské kolonie nemá žádné sousedy. Na protáhlém úzkém pozemku vymezeném z východní strany velkým terénním zlomem a ze západní strany silnicí stál původně opuštěný domek, který jeho majitelé považovali za neperspektivní. Terénní převýšení tvoří až 9 m vysoká, téměř svislá stěna, která nebudí na pohled příliš velkou důvěru. Směs jílu a pískovce naštěstí drží a zůstává stabilní i při velkých deštích. Hranice parcely na východní straně je souběžná s hranicí zastavitelného území.

Obklad fasády ze střešních latí opticky člení velký objem horního podlaží. Časem získá šedavou patinu a přirozeně se zapojí do prostředí.

Architekt Michal Sluka dokázal využít potenciál pozemku na maximum a obrátit jeho nevýhody v plus. „Místo se nám líbilo, obec si udržuje svůj autentický ráz, i když i zde vyrůstají nové domy. Údolí potoka je udržované, panuje tu příjemná atmosféra, lidé tu mají k sobě blíž než ve velkém anonymním satelitu. Navíc z horní části pozemku máme i hezký výhled,“ vysvětluje na úvod.

Stavbu tvoří dva na sebe kolmé kvádry, osazené na masivním kamenném soklu, při pohledu shora má kompozice tvar asymetrického kříže. Velkou masivní hmotu domu opticky odlehčují velké volné přesahy, prosklené plochy a terasy zapuštěné do monolitického železobetonového tělesa. Stavba působí kompaktním dojmem, ve skutečnosti je však uvnitř rafinovaně členitá a do všech stran otevřená volnými průchody a průhledy.

Mezi domem a skalní stěnou se podařilo vytvořit atrium, k němuž jsou obráceny všechny obytné místnosti. Slunce se sem opírá od rána až do oběda, navíc je tento prostor masivní hmotou domu oddělen od ulice, takže zde vládne klid a soukromí. Protože v dosahu byl zdroj vody, stavebníci neodolali a vytvořili zde i jezírko a kamenný vodopád s cirkulací vody. Vodní prvek s kulisou horské bystřiny osvěžuje klima a proměňuje atrium v opravdovou oázu, která jako magnet přitahuje rodinu i návštěvy.

Prosklené fasády domu tvoří kombinace bezrámového zasklení a velkoformátových posuvných ploch v masivních dubových rámech. Exteriér je tak maximálně propojen s interiérem.

Otevřené kvádry

Přízemí zahrnuje pouze vstupní partii, garáž a ateliér se samostatným vstupem ze dvora. Otevřené jednoramenné schodiště, umístěné ve středu půdorysného kříže, vede přes první – ložnicové podlaží do druhého podlaží se společnou obývací částí.

Ložnicové podlaží je orientováno rovnoběžně s ulicí. Hlavní osu tvoří chodba podél jihozápadní fasády, která odděluje bydlení od ulice. Z ní se vchází do řady ložnic, koupelen a šaten vesměs orientovaných do atria k jezírku. Rafinovaná soustava posuvných dveří a stěn, trochu připomínající japonské domy, umožňuje navzájem propojovat a oddělovat jednotlivé prostory podle potřeby. Ložnice rodičů umístěná na konci chodby je prosklená do tří stran – má výhled do atria, na vlastní krytou terasu i jihozápadním směrem přes ulici do parku. V tomto podlaží se nachází i domácí pracovna, je však oddělena od ložnic a má rovněž vlastní terasu, orientovanou opačným směrem – na severozápad.

Ložnice rodičů v japonském stylu: posuvné dřevěné stěnové prvky, zavěšené na stropních kolejničkách, slouží k instalaci televizoru a k oddělení koupelny. Doplňují je posuvné textilní pruhy sloužící k zastínění.

Ústřední schodiště pokračuje vzhůru do druhého podlaží, kde dům vrcholí velkým vzdušným obytným prostorem. Rozlehlá obdélníková místnost je ze tří stran obklopena prosklenými stěnami a terasami. Ty po stranách jsou zastřešené a uzavřené boční stěnou. Mají za úkol prosklený prostor stínit a chránit a jsou rovněž velmi praktické – na jedné se dá příjemně stolovat a grilovat, druhá je oblíbeným útočištěm domácích mazlíčků, velkého psa a dvou bengálských koček.

„Otevření domu do všech stran je příjemné a výhodné,“ naznačuje Michal Sluka, „dům se tak dá dobře provětrat, takže se i při velkém prosklení v létě nepřehřívá, obejdeme se bez klimatizace.“ Hlavní průčelí směřuje k jihovýchodu, posuvnými prosklenými dveřmi se vychází na otevřenou dřevěnou palubu, kde si rodina může užívat krásný výhled a slunce po celý den. A když je horko, není nad to sejít po venkovním schodišti dolů a osvěžit se v chladné vodě jezírka.

Sepětí s okolím a vztah k přírodě jsou v domě všudypřítomné, osazením do terénu a volnými průhledy a průchody k jezírku a do zeleně počínaje a výběrem materiálů konče. Horní podlaží je obloženo latěmi ze smrkového dřeva, které budou postupně šednout a splývat s okolím. Okna jsou dubová, v interiéru převažují dřevěné podlahy z palisandru a jiných materiálů, z dřevěných lepených desek je i schodiště. Spousta květin, ale i kreseb, fotografií a suvenýrů z cest dotvářejí atmosféru, která vyzařuje volnost a vřelost.

Společný obývací prostor je rozdělen na sezení a kuchyňskou část, skrytou za polopříčkou. Středem prochází schodiště ze spodního podlaží, lemované dlouhou otevřenou skříňkou z MDF desek a černého ocelového plechu.

Text: Jitka Pálková, Foto: Petr Adámek