Jednoduchá skica visí v kanceláři architekta Davida Krause jako připomínka náhlé inspirace při první návštěvě pozemku investorů. Místo vysvětlování vzal do ruky tužku a načrtnul návrh přístavby chatového objektu v zahradní obci poblíž Prahy. Lehkost jeho vzniku se promítla i do procesu celé realizace. 

Zarámovaný návrh se vrátil k původnímu autorovi po kolaudaci hotové stavby jako dárek od spokojených investorů. „Původní chata s živelnou nejasnou konstrukcí spojovala stavařsky nečisté prvky, a tak na otázku, jak by se dala dostavět či rozšířit, byla snadná odpověď,“ říká autor návrhu, Ing. arch. David Kraus. „Základní myšlenkou byla jednoduchá zděná přístavba s rovnou střechou propojená s kompletně zrekonstruovaným stávajícím domem.“

Žluté vstupní dveře zvou do zrekonstruované části objektu, která dnes slouží jako intimní zóna s ložnicemi.

Jako u každé rekonstrukce bylo třeba pružně reagovat na nečekané situace přímo během výstavby: „Především s ohledem na rozpočet jsme museli průběžně rozhodovat, jaké úpravy udělat z gruntu a kde nalézt méně důkladná řešení. Nakonec ze stávajícího objektu zůstaly jen obvodové nosné konstrukce a stropy. Vše ostatní se vybouralo a nové příčky určily velkorysejší půdorys domu pro mladý pár s třemi psy a perspektivou budoucí rodiny,“ říká architekt.

Novostavba na betonovém základu předělila obdélníkovou parcelu, vytvořila uzavřený dvůr s bazénem a stáním pro dva vozy a zároveň nastavila tvář západnímu slunci s výhledem do vzrostlé zahrady. Na rozdíl od původního objektu pozvala do interiéru plné světlo a spojila ho s okolní zelení.

Velkoformátová posuvná prosklená plocha propojuje dům se zahradou.

Slunce na správné straně

Přestože původní stavba nebyla optimálně orientována, současné řešení nabízí ideální rozložení intimní i společenské zóny vzhledem ke světovým stranám. Zrekonstruovaná část s pultovou střechou má na jih malá okna směrem k sousední parcele, zatímco na sever směřují francouzská okna ložnice i dětských pokojů.

V prvním podlaží vznikl z vybouraného prostoru svět určený především rodičům – z prostornější haly se vstupuje do křídla s pracovnou a ložnicí, na technickou místnost navazuje koupelna s přilehlým železobetonovým kontrastně zbarveným schodištěm. Soukromá část pokračuje druhým podlažím s druhou koupelnou, toaletou a dvěma dětskými pokoji s výstupem na terasu.

Společenská zóna umístěná v nové přístavbě působí díky prosklené stěně jako obrazovka otevřená výhledu do zahrady zalité západním sluncem. Čistý bílý prostor, spojující obývací pokoj s rozsáhlou knihovnou, kuchyň i jídelnu, před přílišným náporem slunečních paprsků časem ochrání markýza nad betonovou terasou, s níž majitelé do budoucna počítají.

Přístavba s volnou dispozicí kontrastuje s původní striktně členěnou částí a otvírá se svobodnému propojení se zahradou.

Jednota v experimentu

Plocha litého betonu se opakuje jak v interiéru, tak vně stavby. Vytváří kompaktní celek podtržený hladkou fasádou přízemního partu obou částí objektu. Beton se stal strohým jednotícím prvkem celého komplexu – v přízemních partiích tvoří terasový rám stavby, který se přelévá dovnitř v podobě světle šedé podlahové plochy, dostatečně odolné vůči drápkům tří zvířecích členů rodiny.

V betonu je usazeno podlahové topení: „Původní topný systém byl nestejnoměrně pospojován v průběhu generací, takže jsme ho kompletně vyměnili a napojili na plynový kotel. V patře je vytápění zajištěno radiátory,“ říká David Kraus.

„Klienti v sobě mají určitou lehkost bytí, takže nešetřili nápady a hravostí. Našli si například designové umakartové židle z 50. let. Skvěle se hodí do bílého rámce, který přirozeně zvětšuje prostor a dává pocit čistoty,“ říká architekt Kraus.

„Majitelé se nebáli experimentů ani nových nápadů, což se projevilo především v pojetí koupelen bez keramických obkladů,“ pokračuje architekt. „Byli ochotni zariskovat a vyměnit dlaždice za materiál, který nebyl k tomuto účelu primárně určený. Díky zkušené stavební firmě Plad CZ funguje betonová stěrka v tmavším šedém odstínu výborně.“

Vzájemná důvěra a symbióza investora, architekta i stavební firmy pomohla na svět rozsahem malé, ale velmi zajímavé stavbě. „Znovu jsem si uvědomil, že spokojenost na všech stranách je především zásluhou klienta. Důležité je narazit na člověka, který architektovi důvěřuje, vloží na něj určitou míru zodpovědnosti. To se může vrátit jedině v dobrém a na výsledku je to znát. Totéž platí i pro realizační firmu. Čistotu jednání a profesionalitu spolupracující firmy je zvlášť v současné době třeba ocenit.“

Ani koupelny nevybočují z jednotného designu – keramické obklady nahradila betonová stěrka.

Střídmě i hravě

Vzájemná důvěra panovala také po skončení samotné výstavby. Součástí projektu bylo sice i částečné řešení interiérů – množství úložných prostor ve formě vestavěných skříní, zabudování kuchyňské linky – ale spolupráce pokračovala i během následné konzultace nad barevným laděním zařízení.

„Klienti považovali za důležité řešení detailů po stránce barevnosti i designu. Mají v sobě určitou lehkost bytí, takže nešetřili nápady a hravostí. Našli si například designové umakartové židle z 50. let. Skvěle se hodí do bílého rámce, který přirozeně zvětšuje prostor a dává pocit čistoty. Věřili mi, že dokážu ohlídat, aby nebyl interiér v závěru přebarvený. S podlahou v přízemí korespondují vinylové světle šedé krytiny v patře, takže vnitřek zůstává sladěný v lehké střídmé barevnosti, hladkém povrchu, bez závěsů, bez dřeva…“ doplňuje výčet spolupráce architekt.

Vstupní hala je centrálním bodem spojujícím zrekonstruovanou část s přístavbou i „dětským královstvím“ v patře (1).

Snadnost, s jakou vznikla první skica, nastínila i rychlý průběh stavby. Byla dokončena za necelý rok bez větších stavebních zádrhelů. Mladá dvojice tak mohla po kolaudaci volně dýchat v prostředí blízkém přírodě a přátelském i pro jejich současné čtyřnohé členy domácnosti.

Další zajímavé zděné domy můžete najít také na webu Stavbadomu.net.

Text: Daniela Rígrová, Foto: Jiří Ernest