Plochá střecha, lodžie, hladká fasáda s dřevěnými okny a břízolitovou omítkou – „řadovka“ ze sedmdesátých let minulého století nesla typické znaky doby svého vzniku. Přestože navenek si dům zachoval svůj architektonický styl, získalo bydlení po rekonstrukci úplně jiné dimenze. 

Ve své době představoval tento řadový dům spíše vyšší standard bydlení, po čtyřiceti letech užívání však již velmi technicky zastaral a nemohl uspokojit dnešní požadavky na moderní životní styl a použití nových technologií. Cílem rekonstrukce bylo vytvořit příjemné a pohodlné prostředí pro soužití majitelky a jejího dospělého syna.

„Pozemky jsou zde široké jen 6 m, ale dispozice byly poměrně účelně vyřešené, domy mají suterén a i přes trochu stísněnou dispozici nabízely k bydlení vše potřebné. Vzhledem k době jejich vzniku je hodnotím jako dobrou architekturu, v určitém smyslu dokonce nadčasovou. Při rekonstrukci jsme se snažili vytěžit maximum, především otevřít a uvolnit prostor a přivést sem světlo,“ říká architekt Petr Vágner, autor návrhu rekonstrukce.

Zatímco ploché střechy a bílé atiky se líbí a mají smysl i dnes, lodžie – typický prvek socialistické architektury – ve skutečnosti nejsou dobře využitelné. Naopak jejich zasklení přináší cennou plochu navíc.

Nezůstala cihla na cihle 

Z původní stavby se zachovaly jen obvodové stěny a stropy, byly vybourány téměř všechny příčky i schodiště. V přízemí zůstala na původním místě pouze integrovaná garáž, rozšířená o technické zázemí. Ze zádveří je prosklenými dveřmi vidět přes celý společný obývací prostor až do zahrady.

Staré dřevěné schody nahradilo vzdušné otevřené schodiště. Je vloženo do malé haly, kam přichází světlo světlíkem vsazeným ve stropě druhého podlaží. Kolem schodiště se prochází do společného obývacího prostoru, který zaujímá celou jižní polovinu domu.

Podlahu v přízemí pokrývá velkoformátová dlažba z italského vápence. Stropní podhledy ze sádrokartonových desek s integrovaným osvětlením vytvářejí příjemnou atmosféru a navíc budí příjemný dojem vyššího stropu.

„Shodli jsme se s majitelkou domu, že nemáme rádi otevřený pohled na kuchyňskou linku, proto je kuchyň částečně skrytá za krbovou stěnou a oddělená od společenské části se sezením,“ vysvětluje Petr Vágner.

Zimní zahrada nepřidala domu jen užitnou plochu, ale i modernější výraz. Velké prosklené plochy bez dělení představují jen minimální bariéru a vytvářejí stálý kontakt interiéru se zahradou.Směrem do zahrady se celé přízemí rozrostlo o 2 m širokou skleněnou přístavbu. Tato zimní zahrada je přímým pokračováním společného obytného prostoru, slouží ke stolování a relaxaci. Proti přehřívání ji chrání protisluneční skla a externí rolety. V návaznosti na zimní zahradu vznikla před domem nová terasa. Tři metry široká dlážděná plocha nezabírá v zahradě příliš mnoho místa a postačí k pohodlnému venkovnímu posezení či stolování.

Ve druhém podlaží se původně nacházela samostatná bytová jednotka 4 + kk se třemi malými ložnicemi směrem do ulice a velkou lodžií do zahrady. Dnes je rozděleno na ložnici majitelky s vlastní šatnou a koupelnou a na apartmá syna, rovněž s vlastním příslušenstvím. Ložnice byla na celou výšku zasklena a rozšířila tak plochu hlavní ložnice.

Zmodernizovala se samozřejmě nejen dispozice, ale i celý interiér domu. Koncept spočívá v jemných barvách, vzdušnosti, bohatství světla. Celé přízemí pokrývá podlaha z velkoformátové vápencové dlažby. Interiéru dodaly na zajímavosti sádrokartonové stropní podhledy s integrovaným nepřímým osvětlením, které opticky zvětšuje prostor a zvyšuje stropy.

Nové schodiště obloukového tvaru se subtilní samonosnou nerezovou konstrukcí a dřevěnými stupni je osvětleno shora světlíkem vsazeným do střechy. Toto řešení vneslo do interiéru dynamiku a novou dominantu. Světlý interiér doplňují výrazné červené akcenty a moderní obrazy a další výtvarná díla.

Ložnice ze rozšířila o zasklenou lodžii a získala tak nejen větší plochu, ale i více denního světla. Také zde architekt navrhl stropní podhled s integrovaným nepřímým osvětlením.

Text: Jitka Pálková, Foto: Pavel Fuxa