Nacházíte se zde: Home | Další tipy | Fairy Tales: „Co kdyby“ aneb fantastika v architektuře

Fairy Tales 2017: 1. cenu získal ukrajinský architekt Mykhailo Ponomarenko za...

Tisk | Poslat | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google

Fairy Tales 2017: „Co kdyby“ aneb fantastika v architektuře

Další tipy

Fotogalerie:

Minulý měsíc vyhlásili zástupci organizací Blank Space, AIAS a National Building Museum ve Washingtonu D.C. vítěze čtvrtého ročníku soutěže s názvem Fairy Tales o nejzajímavější návrhy kombinující architekturu, design a tvůrčí psaní. Své návrhy do soutěže poslali autoři a autorské týmy z více než 60 zemí.

Vítěze vybrala porota složená z dvaceti předních architektů, designérů a vypravěčů, včetně Marion Weiss, Michela Rojkinda, Jing Liu, Dana Wooda a Johna Maeda.

Podle Chase W. Rynda, výkonného ředitele National Building Museum a jednoho z porotců, vytvářely projekty přihlášené do soutěže celé imaginární světy. "Poutavé příběhy jsou vystavěné stejnou měrou na tom, co přímo vyprávějí, a na tom, co zůstává nevysloveno. Vítězové letošního ročníku pracovali s nepřímými odkazy na současné události, obyčejné každodenní činnosti a lidské emoce, které všichni dobře známe. Zviditelňují, jakým způsobem tvarujeme prostor a jakým způsobem naopak prostor tvaruje nás. Obrazy i příběhy se zdají být neskutečně vzdálené, a přesto stojí na známých základech, takže se zdá, že bychom se klidně mohli v příštím okamžiku ocitnout v kterémkoli z nich. Mají v sobě osobní zkušenost a sílu, jsou výpovědí o síle architektury při budování fiktivních světů."

V letošním roce vybrala porota tři vítěze a udělila zvláštní cenu AIAS a deset čestných uznání.

1. cenu získal ukrajinský architekt Mykhailo Ponomarenko za projekt "Last Day", ve kterém pomocí technik klasické malby vytvořil sérii monumentálních krajin, do nichž jsou včleněny gigantické vědecko-fantastické prvky. Relativně nedůležité zmínky v příběhu působí, jako by se tyto podivné scenérie mohly jednoduše zhmotnit. "Krajiny mě vždy inspirovaly k potřebě včlenit do nich něco bizarního, neskutečného, mimo běžnou lidskou zkušenost. Něco neudržitelného a nepraktického, co kontrastuje s okolní přírodou, ale zároveň existuje ve stejném měřítku vedle ní. Tyto satirické zásahy inspirují nové myšlenky a pocity vůči přírodě a mohou přimět pozorovatele, aby si lépe uvědomoval prostředí, ve kterém žijeme, a náš vliv na ně," říká autor.

2. cenu získal Terrence Hector, který vystudovat architekturu na Universitě v Illinois v americkém Chicagu. Ve svém díle "City Walkers or The Possibility of a Forgotten Domestication and Biological Industry" (Městští chodci aneb Možnost zapomenuté domestikace a biologický průmysl) vypráví krásný příběh o vnímajícím architektonickém druhu, který se pohybuje pomaleji, než dokáže vidět člověk. Lidé z těchto bytostí nazývaných Chodci vyčerpávají veškerou možnou energii a využívají je k budování svých obydlí. "V tomto příběhu jde o prozkoumání civilizace, urbanismu a města ve vztahu člověka k přírodním a biologických systémům, které fungují v rytmech mnohem delších časových úseků, než je délka lidského života."

3. cena byla udělena francouzským architektům Ariane Merle d’Aubigné a Jeanu Maleyrat za projekt s názvem "Up Above". V jejich příběhu si uprchlíci stavějí chatrče na tenkých chůdách vysoko v oblacích, aby unikli útlaku, regulacím a nerovnosti, která panuje na povrchu země pod nimi. "Pokusili jsme se upozornit na současné problémy a obavy vnesením nadpřirozeného světa do reality. Migrace, akumulace bohatství, přelidněnost, hrozby terorismu a znečištěné prostředí jsou některá z témat, na která narážíme každý den. Ve svém poetickém příběhu jsme propojili některá z těchto vážných témat a lásku k umění. Naše generace často touží po „jiném místě“ a v našem „jiném místě“ se změnila pravidla hry."

Cenu AIAS za návrh s nejvyšším počtem bodů od člena AIAS získaly Maria Syed & Adriana Davis – architektky, které se seznámily na studiích v New Jersey Institute of Technology, a to za příběh s názvem "Playing House" (Dům her), v němž ilustrují destruktivní sílu změny osobnosti. "V Domě her ztvárňujeme myšlenku, že architektura může zastínit osobnosti lidí, které v ní žijí, že charakter a styl architektury může diktovat náladu svým uživatelům. Výrazné textury a rozladěné úhly domu daly vzniknout námětu na příběh: přecházení z pokoje do pokoje se manifestuje v drastických fyzických a psychologických změnách. ...V tomto domě se i obyčejná sousedská návštěva proměňuje v něco podivného…"