Renomovaný architekt Petr Reksoprodjo shrnul pět základních prohřešků českých interiérů, rozebral nejčastější mýty spojené se zařizováním a nabídl svůj popis ideálního interiéru.

Hotelová architektura má svoji estetiku i přesně danou funkci.Bytový standard českých domácností, který přetrvává z dob socialismu, má podle něj pět základních vad: zbytečně velký obývací pokoj, mnoho skříní, malý kuchyňský kout často bez jídelního stolu a žalostné umakartové sociální zařízení. „Zvažujete-li přestěhování do takového interiéru, či v něm dokonce žijete, nebojte se změn. Není to nic složitého,“ apeluje na veřejnost a nabízí inspiraci evropskou a asijskou kulturou. V jeho díle najdeme zajímavá prostorová uspořádání interiéru (většinou) v minimalistickém duchu s výraznou barevností. Rád ve svých realizacích používá velkoplošné tisky, textury a reliéfy. Důležitá je pro něj čistota a maximální harmonie forem a tvarů. „Stále více tíhnu k hotelové architektuře, kde estetika má stejný význam jako funkce,“ vysvětluje Petr Reksoprodjo a nabízí vlastní představu ideálního interiéru, kterou shrnuje do pěti bodů:

- Interiér, který slouží svému účelu bez kompromisů.

- Interiér, který je jako krajina – v čase se proměňuje a stále překvapuje.

- Interiér, který umožňuje individualizaci – doladění podle vkusu investora.

- Interiér, který roste se svými uživateli/ obyvateli. Interiér, který je snadno udržovatelný.

Mýtus č. 1: Nejdůležitější místností v bytě je obývák

Tato představa vznikla v éře bydlení v panelácích, kde byl obývák plošně největší místností bytu, a lidé mají stále zafixováno, že by tomu tak mělo být. Naopak kuchyň byla často velmi poddimenzována, dokonce průchozí, což velmi komplikovalo její využití a často v sobě zahrnovala také jídelní stůl. Přitom historie i moderní trendy potvrzují, že tím nejdůležitějším prostorem v bytě by měla být právě jídelna. Ta je společenským středobodem domu, ať už je přímo spojená s kuchyní, nebo je samostatným prostorem, protože právě u jídelního stolu se všichni setkávají nejčastěji.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Mýtus č. 2: Dřevo do koupelny nepatří

V domácím prostředí musí ovšem umožňovat individualizaci, doladění podle vlastního vkusu.Obvyklá obava, že dřevo v jakýchkoliv povrchových úpravách vlivem vlhka trpí, dnes již není na místě. Naopak je dřevo v koupelnách velmi vítaným materiálem, a to z mnoha důvodů. Dřevěné prvky koupelnu opticky zateplí a vytváří příjemný kontrast s jinak chladnými a studenými materiály, které v koupelnách převládají.

Mýtus č. 3: Skříně jsou základ

Na zázemí bytu se často šetří, důvodem je snaha o vytvoření co největších obytných místností. Paradoxem je, že laici se často domnívají, že například šatna je zbytečný luxus, který nevyužijí, a radši si obytný prostor zastavějí skříněmi, než by vyčlenili na odkládání svršků jednu část bytu, ideálně samostatnou místnost.

Mýtus č. 4: Hezké věci jsou zárukou hezkého interiéru

Minimalistický prostor je výzvou pro vlastní imaginaci. Důležitou roli hrají designové doplňky.Většina lidí se bohužel domnívá, že pořízením drahých designových prvků do interiéru nemohou udělat chybu a výsledkem bude stejně krásný a vkusný interiér. Atraktivita jednotlivých interiérových prvků nezaručuje, že celý interiér bude nakonec působit harmonicky. Nejdůležitější je, jak spolu jednotlivé části interiéru ladí barevně, materiálem a stylem jako celek, pokud jsou tyto v disharmonii, interiéru designové doplňky nepomohou, spíš ještě více uškodí.

Mýtus č. 5: Malá koupelna stačí, velká je luxus

Častou opakující se chybou pocházející také z éry bydlení v panelových domech je poddimenzování hygienického zázemí. Přitom hygienické zázemí určuje standard bytu, a to i s finančního hlediska, vyplatí se tedy i jako investice. Na druhou stranu neznamená čím větší, tím lepší. Předimenzované místnosti často působí neútulně, neosobně a chladně. Velikost místnosti by měla odpovídat jejímu využití a aktivitám s tím spojenými, tak aby pohyb a provoz v těchto místnostech byl příjemný, zejména jde-li o hygienu.

text: Vlastimil Růžička, foto: Petr Reksoprodjo