Rekonstrukce, jejímž cílem je vybudovat moderní komfortní bydlení, se zpravidla neobejde bez zásahů do jednotlivých místností, jejich rozšiřování, spojování či přesouvání do jiné části bytu či domu. O problémech a úskalích, které může přinést změna dispozice bytu, s námi hovořil Leoš Marek Sadil ze společnosti ZFP Development.

Rekonstrukce bývají někdy dražší a jejich realizace náročnější než novostavba. Proč se podle vás lidé rozhodují raději pro obtížnou rekonstrukci než novostavbu na zelené louce?

Rekonstruovaný byt ve starším činžovním domě. Řada oken v hlavním průčelí obývacího pokoje respektuje původní historickou fasádu domu.Novostavby jsou samozřejmě podstatně jednodušší na realizaci. Vše je dopředu známé: kde se připojíte na elektřinu, kde máte vodu a odpad, jaká je statika budoucího objektu. U rekonstrukcí tomu tak není. Napojujete se v průběhu výstavby na práci někoho, kdo mohl svoji práci provést odlišně od dokumentace či tehdy používaných postupů, a o výsledcích této činnosti zpravidla nebývá žádný záznam. Proto bývají rekonstrukce většího rozsahu podstatně složitější, neboť vás vždy překvapí nějaký ten „černý Petr“, který ani sebedetailnější technický průzkum neodhalí.

Půdní vestavby a rekonstrukce objektů realizujeme již 12 let a asi nejparadoxnějším momentem, který nás potkal, byla absence připojení odpadu celého činžovního domu. Odpadová stoupačka ústila do sklepa a dům nebyl vůbec připojen na kanalizaci. Toto jsou úskalí, která nás při rekonstrukcích provázejí, ale pokud se s nimi „popasujeme“, výsledek se nikdy s novostavbou srovnat nedá. Podíváte-li se např. na Královské Vinohrady v Praze, jejich architekturu, zdobné fasády, malované chodby a mnohdy až čtyři metry vysoké stropy velkých místností, novostavbu s takovými parametry určitě nikde nenajdete.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Současným trendem jsou byty s velkým společným obývacím prostorem, který spojuje pokoj, kuchyň a jídelnu. Lze toho dosáhnout i ve starším domě, kde byly původně malé pokojíky, úzké chodby atd.?

Dvoupodlažní byt v Praze-Nuslích vznikl jako půdní vestavba a nástavba. Spodní podlaží tvoří denní zóna, v horním podlaží jsou umístěny ložnice a velká koupelna.Určitě ano a o takovou změnu dispozice se při řešení budoucího stavu rekonstruovaného bytu vždy snažíme. Řešení se samozřejmě odvíjí také od statiky budovy a výše finančních nákladů, které si konkrétní úpravy vyžádají. Záleží pouze na klientovi, zda je ochoten se po dobu rekonstrukce z rekonstruovaného objektu kompletně odstěhovat na dobu tří měsíců. Vše ostatní pak zajistíme na klíč, od vyřízení veškeré administrativy přes vlastní provedení stavby až po vybavení interiéru bytu.

Dalším dnes samozřejmým požadavkem je hodně světla. U starších domů však někdy není možné zvětšit okna nebo vytvořit prosklené plochy. Máte nějaký recept, jak dostat více světla do interiéru?

Řešení v těchto případech nebývá mnoho. V našich projektech používáme např. světlovody, ale ty také nejsou v některých případech použitelné. Představte si např. byt v prvním podlaží vícepodlažního domu s orientací obývacího pokoje na sever. V takovém případě můžeme doporučit pouze vhodnou kombinaci materiálů odrážejících světlo a povrchů vhodně rozmístěných v místnosti tak, aby vlastní světelná reflexe byla co největší a nejefektivnější. Dobrým prostředkem napomáhajícím prosvětlení jsou skleněné dveře, prosklené příčky, příčky ze skleněných tvárníc a podobně.

Která hlediska podle vás nejvíce ovlivňují návrh nové dispozice?

Jednoznačně je to přítomnost stoupacího vedení (voda a odpad) a možnosti připojení, následuje statika a to vše s ohledem na orientaci ke světovým stranám. Snažíme se orientovat obytné místnosti co nejvíce na osluněnou stranu, samozřejmě s ohledem na provoz v bytě i v okolí domu, výhledy, klidové zóny atd. Všechny tyto aspekty je potřeba zohlednit a aplikovat na potřeby a představy klienta. Na základě těchto vstupních podmínek a požadavků pak vznikají studie budoucích dispozic. Je třeba podotknout, že ne vždy lze nalézt ideální řešení. V problematických případech rekonstrukci raději nerealizujeme.

Jaké nejčastější chyby se při rekonstrukcích stávají?

Díky rekonstrukci je možné získat komfortní koupelnu. Při nedostatku denního světla pomohou světlé barvy, sklo a reflexní plochy.To záleží na tom, kdo rekonstrukci prováděl a jaké měl zkušenosti v době rekonstrukce. Setkali jsme se již s celou řadou skutečně podivných postupů. Např. nyní řešíme rekonstrukci jednoho velkého bytu na Vinohradech, kde velká renomovaná firma postavila v bytě cihlového domu sádrokartonové předstěny přímo na původní parkety skládané do stromečku. Nebo v jiném případě zase kdosi vyřešil podlahu OSB deskami a podlahu na ně položil. Stává se, že nekvalitně vylitý anhydrid (resp. nedodržení správného postupu) způsobí zvlnění a průhyb sádrokartonových stěn.

Také jsme často viděli na termokamerách tepelné mosty způsobené nekvalitními izolacemi. Velkým oříškem bývá výměna či repase oken. Firmy mohou také zapomenout na aplikaci potrubí s akustickým útlumem. Po rekonstrukci může být byt celkově hlučný kvůli nevhodně voleným stavebním materiálům a kvůli tomu, že si to stavebník během stavby akusticky neověřil. Je toho opravdu mnoho, na co je potřeba dbát, aby rekonstrukce byla provedena na jedničku.

Setkáváte se někdy u klientů s nereálným očekáváním (jejich přání není technicky řešitelné nebo jen za vysokých nákladů)? Jak tuto situaci řešíte?

Půdní byt v Praze 2. Velkému prostoru dodávají na zajímavosti nutné konstrukční prvky – sloupek mezi jídelnou a sezením a kuchyň na zvýšeném pódiu.Ani ne. Nenabízíme „vzdušné zámky“. Myslím, že máme poměrně umírněné klienty, s realistickým uvažováním.

K nejobtížnějším a nejnákladnějším úkolům patří umístění a řešení kuchyně a koupelny. Co bývá v tomto případě největším úskalím?

Jednoznačně je to přítomnost instalací (tzv. stoupaček) a současně respektování spádů odpadů. Dispozice koupelny i kuchyně, především umístění zařizovacích předmětů a sanitárního vybavení, se navrhuje tak, aby připojovací potrubí odpadů bylo co nejkratší, pokud možno přímé a v dostatečném spádu.

V případě odtokových žlábků v podlaze je třeba pamatovat na výšky sifonů a prostoru v podlahách. Samozřejmě je třeba brát v úvahu i potřebné odvětrání koupelny i kuchyně. Pokud respektujete tato fakta a jejich hodnoty, nemůže při vlastní realizaci nastat problém.

Ve starších domech často najdeme různé niky, zákoutí či jiné, pro někoho zdánlivě zbytečné či problematické stavební prvky. Mají se ponechat jako znak individuality, nebo naopak odstranit?

Půdní byt v Praze 2. Velkému prostoru dodávají na zajímavosti nutné konstrukční prvky – sloupek mezi jídelnou a sezením a kuchyň na zvýšeném pódiu.To záleží na budoucím záměru klienta. My se snažíme takovéto prvky ponechat, ale je důležité to, co si budoucí obyvatel bytu skutečně přeje.

K rekonstrukcím existují dva přístupy: vše staré odstranit a nahradit něčím novým a moderním, nebo naopak zachovat co nejvíce původních autentických prvků (staré trámy, dveře apod.) a provádět jen minimální zásahy. K jakému přístupu se přikláníte vy?

To je zvláštní kapitola na několik stránek. Výsledek musí být vždy kombinací celé řady faktorů, zejména představ architekta, potřeb klienta, výše nákladů a navazujících stanovisek příslušných úřadů – hygieniků, požárníků, ústavu památkové péče atd. Asi lze stěží na tuto otázku jednoduše a jednoznačně odpovědět. V praxi jsme se setkali s oběma variantami a každá má vždy své pro a proti. Je to vlastně podobná otázka, zda je lepší novostavba, či rekonstruovaný objekt.

text: Jitka Pálková, foto a vizualizace: archiv ZFP development