Správně navrhnout, vhodně umístit a dokonale postavit kvalitní schody není vůbec jednoduché. Navíc jde o výrazný stavební prvek, který významně ovlivňuje ráz každého prostoru.

Pokud si rekonstrukce žádá zřídit zcela nové schodiště, je vzhledem k rychlosti montáže a minimální stavební náročnosti vhodné sáhnout po lehčí konstrukci (to je například tzv. schodiště otevřené). U menších prostor bývá přisazené k jedné zdi, pokud to prostor dovolí – například u velkých vil či rodinných usedlostí – najdeme jej umístěné volně v prostoru. Otevřené schodiště prostor odlehčuje, otevírá a nabízí úsporu plochy v dispozici, zároveň i větší variabilitu ve výběru materiálů a provedení. Prvek otevřeného schodiště umožňuje vytvořit vzdušný, funkční a snadno udržovatelný interiér.

Pozor na komplikace

Při instalaci schodiště je třeba dávat pozor na možné poškození podlahového topení a na pevnost při kotvení. Základnu schodiště se doporučuje umístit v okruhu půl metru od smyčky podlahového topení, aby nedošlo při montáži k navrtání topné spirály. Další úskalí hrozí při kotvení schodiště ke stěně, kdy je v případě využití sádrokartonu nutné počítat s mezerou mezi nosnou zdí a sádrokartonem a vytvořit zde nosnou kovovou výztuž.

Vyberte si tvar

Kombinované bočnicové schodiště JAP1030 Laser se stupni z masivu (J.A.P).Z tvarové nabídky lze volit mezi schodištěm přímým, lomeným do tvaru „L“ či „U“. Tyto typy při zachování doporučených rozměrů například minimální šíře 90 cm jsou nejpohodlnější. Točité schodiště se využívá hlavně v malých prostorech – zabírá minimální prostor, ale na druhou stranu je méně pohodlné a skříň nebo velkou postel po něm nepřestěhujete. Při návrhu tvaru schodiště musíte samozřejmě vycházet z prostorových možností interiéru.

U novostavby je významným kritériem výše investice, u rekonstrukce, kde je prostor již jasně vymezený, se návrh schodiště více zaměřuje na volbu materiálů a lehkou konstrukci, která nepřinese zásah do statiky budovy. Méně využívaná jsou atypická tvarová schodiště např. ve tvaru „S“ nebo do oblouku. Tyto varianty slouží jako hlavní otevřené schodiště především u velkých hlavních vstupů a recepcí. K vidění jsou spíše v historických veřejně přístupných interiérech a velkých luxusních vilách.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kov, dřevo, beton či sklo?

Samonosné dřevěné schodiště. Harmonie se skleněným zábradlím (SWN MoRAVIA).Každý z těchto uvedených materiálů odpovídá dnešním požadavkům na užitné vlastnosti a stylu moderní architektury. Návrh materiálového provedení schodiště vychází z charakteru interiéru a je důležitou součástí při výběru a ladění dalších prvků, jakými jsou podlaha nebo dveře. Nejčastějším materiálem je tvrdé masivní dřevo – buk, dub, javor nebo jasan. Hlavní důvod pro využití tvrdého dřeva je technologie spojů a kotvení. Šroubové spoje jsou pevné a nedochází k jejich vymačkávání, což hrozí u měkkých dřev. Celodřevěná schodiště působí plně, někdy až těžkopádně; hodí se spíše do klasických až selských interiérů, ale jejich vzhled je možné odlehčit subtilnějším kovovým typem zábradlí či volnými schodišťovými stupni bez podstupnic, kotvenými do boku.

Pro vytvoření zajímavého a výjimečného interiéru se hodí využití skla, betonu nebo dalších nestandardních materiálů. Na doplnění se používají například ocelová lana, silnostěnný ocelový plech, pororošt nebo plast, a to jak v ploše na zábradlí, tak i na stupních a podstupních schodiště. Kovové konstrukce schodišť tvoří vzdušné, odlehčené a atraktivní řešení, které působí industriálním dojmem. Pro jeho chladné vzezření je velmi vhodné jej kombinovat s teplými materiály, jakými je například dřevo, nebo s keramikou. Nejčastěji se materiálově oddělí schodišťové stupně a zábradlí. To může být jak dřevěné, tak z oceli, skla nebo třeba i hliníku.

text: Adam Krejčík, foto: archiv