Stavební konstrukce tvoří materiály více či méně pórovité a hygroskopické. Mnohé z nich snadno přijímají vodu a vlhkost, které v důsledku poškozují celý objekt.

Vlhkost útočí ze všech stran. Napadá základy a spodní stavbu, vzlíná obvodovým pláštěm, proniká narušenou izolací, zatéká střešním příkrovem, prosakuje škvírami kolem stavebních otvorů a tlakem se dere dovnitř poškozeným potrubím, sanitou a kanalizací. Vlhkost ve stavebních konstrukcích vede teplo, způsobuje však jeho únik do chladnějšího prostředí a tím snižuje tepelněizolační vlastnosti použitých materiálů. Voda je zkrátka mocný nepřítel.

Nejčastější příčiny vlhkosti

– přirozená zemní vlhkost, spodní voda
– tzv. mokré procesy – betonáž, maltové zdění, omítání a štukování, ale i výmalba…
– srážková voda a tající sníh, námraza, led, mlha
– poškozené (ucpané, prorezivělé, netěsnící) žlaby a odtoky
– narušená střešní krytina (uvolněná či chybějící taška), narušení některé z vrstev střešního pláště
– závada na dřevěné (jiné) konstrukci krovu
– okna s nevyhovujícím větráním a naopak okna netěsnící proti vlhkosti
– běžný provoz domácnosti, lidský faktor, nedostatečné vytápění, větrání a výměna vzduchu

Skryté ataky

Nejvíce problémů s vlhkostí vzniká ve spodní stavbě. Tedy v základových konstrukcích a ve zdivu těsně nad terénem. Hydroizolace pomocí „papíru s fólií“ a asfaltového nátěru jistě není nejúčinnějším, natož trvalým řešením...Stavba během svého trvání prochází vývojem, který se více či méně projeví na jejím stavu. Nejvíce trpí základy. Nesou veškerou tíhu, „pracují“ společně s celou vrchní stavbou, a dojde-li k jejich porušení, zejména ve svislých konstrukcích objektu se začnou objevovat trhliny a praskliny. Poruchy v založení stavby pak zpravidla vznikají v souvislosti s překročením tzv. mezních stavů. Projeví se to v sedání některých částí budovy, což může trvat měsíce i několik let. Vlhkost může mít na svědomí překročení stavu únosnosti základové půdy, základy se začnou propadat, deformace narůstají, a pokud se pevnost základů sníží pod mez únosnosti, stavba se zbortí. Vzlínající voda se šíří kapilárním vzlínáním přímo z podloží domu a mikroskopickými trhlinami stoupá zdivem vzhůru. Příčinou může být porušená nebo nedostatečná hydroizolace, ze svahů se do staveb občas dere také tlaková voda. Každý stavební materiál má určitý difuzní odpor, vodonepropustné jsou prakticky jen kovy, plasty a sklo. Vlhké pórovité zdivo má nízký tepelný odpor, což vede ke kondenzaci vodních par uvnitř zdiva i na jeho povrchu. Rozpustné soli, putující konstrukcí, se ukládají v pórech materiálů, krystalizují na povrchu a poškozují jak samotný materiál zdiva, tak jeho povrchové vrstvy – omítky, štuky, malbu, izolaci, obklady… Pokud vlhké zdivo v zimě promrzá, na jaře tající led v jeho pórech zvětšuje svůj objem a způsobuje vznik trhlin a destrukci materiálu.

Fóliová metoda vlhkosti podlahy

Je poměrně „primitivní“, tudíž levná a rychlá, ovšem lze ji považovat spíše za orientační (výsledkem nejsou žádné kvantitativní hodnoty). Zvládnete ji sami a pomůže vám třeba ke zjištění, zda lze na podlahu položit krytinu. Jak na to? Výsek podlahy (sklepa, garáže, v nepodsklepených objektech i jiných místností) o ploše 450 mm × 450 mm překryjte kompaktní plastovou fólií, která se ze všech stran těsně připevní k podkladu. Pokud se po zhruba 16 hodinách na spodním povrchu fólie objeví kondenzace, nebo pokud povrch podlahového betonu ztmavl, podlaha je vlhká. Výsledek ovšem může ovlivnit řada vlivů – např. chladnější počasí atd.

Kde se vzala a kam s ní?

Průsaku případné vlhkosti lze zamezit například pomocí zemní hydroizolační fólie Fatrafol 803. Používá se k izolaci proti agresivní tlakové a prosakující vodě. Lze ji spojovat svařováním, lepením atd. (Fatra).Neuvěřitelných devadesát procent škod ve sklepních prostorách starších staveb vzniká vlhkostí pronikající zvenčí. Na místě je odvodnění pozemku i zpevněných ploch, pojezdových komunikací, chodníčků nebo teras přiléhajících k domu. Než ovšem začnete odstraňovat následky, je třeba pídit se po příčinách. Patří k nim kromě jiného třeba odstraňování sněhu ze střechy. Většinou sjede dolů sám, nebo mu nějak pomůžete. V dobré víře, že jste dům ochránili shora, jej ovšem právě tímto krokem částečně ohrožujete zdola. K eliminaci potenciálních škod slouží obvodová drenáž ve výkopu (v nezámrzné hloubce, ovšem nad základovou spárou zdiva). Dodržuje se příčný (alespoň 10 %) i podélný (min. 0,5 až 1 %) spád směrem od budovy. Nelze-li tuto vodu zadržet na vlastním pozemku, je třeba získat povolení. Do drenáže v žádném případě nesmí ústit dešťové svody a dvorní vpusti. A pokud se drenáž napojuje na kanalizaci, je nezbytné učinit tak přes sběrnou šachtu.

Druhy sanačních opatření

– hydroizolace vkládané do spár ve zdivu: fólie, desky z plastu (PE, PVC, sklolaminát), hydroizolační pásy s kovovou či skelnou vložkou, nerezové profilované desky zatloukané do spár cihelného zdiva, podřezávání
– vzduchové dutiny v konstrukcích (vyžadují zásahy např. do podlah, soklu atd.), pracují na principu komínového efektu
– chemické hydroizolace: speciální roztoky či gely proniknou do struktury materiálů a vytěsněním, hydrofobizováním nebo impregnací jejich pórů vytvoří clonu, omezující prostup vlhkosti (na tyto úpravy navazuje plošná izolace podlah)
– elektrofyzikální metody: pracují na principu elektroosmózy, což je pohyb mineralizované vody pórovitým pevným materiálem pod vlivem stejnosměrného elektrického proudu, výhodou jsou nízké materiálové náklady a minimální stavební zásahy do konstrukcí
– sanace povrchů zdiva: utěsnění povrchů klasickými izolacemi a aplikace sanačních omítek s dostatečnou propustností vodních par, hydrofobizačními vlastnostmi atd.
– povrchová impregnace: nátěry a nástřiky se zpevňovacími, hydrofobizačními nebo oběma vlastnostmi, kromě vodoodpudivosti by měly vykazovat paropropustnost

Konstrukční úpravy domu

Podmáčení budovy dokáží také účinně zabránit střešní konstrukce s velkým přesahem, které zabezpečují odvod vody a sesuv sněhu mimo dosah stěn a základových konstrukcí. V některých případech (zpravidla při přesahu před fasádu více než 1 m) se pak dokonce nemusí montovat ani střešní žlaby, neboť voda volně stéká z okapní hrany a díky délce přesahu neškodí ani voda odstřikující po dopadu na terén. Stavbu je však nutné chránit i před účinky stojaté vody na povrchu terénu. A konečně, svislé plochy přímo nad terénem se upravují vhodným stavebním řešením soklu (speciální fasádní hmoty, obklady).

Dobrá rada
Průřez okapních žlabů závisí na povrchu (tedy ploše a struktuře krytiny) střechy a na dešťovém režimu v dané lokalitě. Kupříkladu v oblastech s nárazovými bouřkovými dešti je průměrná intenzita srážek síly 1 mm/1 min., zcela výjimečně pak až 5 mm/1 min. Kapacitu střechy lze vypočíst pomocí vzorce Q = K x S x I, kde Q je kapacita vyjádřená v l/min., K = 2 a značí bezpečnostní koeficient, zohledňující skutečnost, že střecha musí nést i sníh, kroupy apod., a zároveň zohledňuje fakt, že déšť málokdy dopadá svisle, S představuje vodorovnou projekci střechy v m2 a I zase intenzitu deště v litrech za minutu na m2. Zmýlíte-li se ve výpočtu, účet vám následně vystaví nejen počasí, ale i firma sanující smáčený dům.

Útok si žádá obranu

Sanace vzlínající vlhkosti pomocí hydrofobního injektážního krému Kiesol C, natlačeného do soustavy vrtaných otvorů. Průměr a hloubka vrtů se volí podle tloušťky zdiva (Remmers).Každá stavba vyžaduje individuální způsob ochrany. Začít je třeba odborným průzkumem. To rozhodně není nijak levná záležitost, neexistuje však žádná adekvátní náhrada. Používají se hlavně nedestruktivní metody měření povrchové vlhkosti zdiva, jejichž výhodou jsou prakticky okamžité výsledky. Ke zjištění některých zjevných závad způsobených vlhkostí sice stačí vizuální prohlídka exteriéru a samozřejmě i interiéru budovy spolu s kontrolou provozuschopnosti a stavu jejího technického vybavení, ovšem to zajistí jedině specializovaná firma s adekvátním vybavením. Hodnoty vlhkosti v konstrukcích se měří pomocí celé řady specializovaných metod.

Názor odborníka
Ing. Josef Kolář (autorizovaný člen WTA a majitel firmy PRINS – izolace a sanace zdiva)
„Pro optimální návrh sanace je nutné provést komplexní průzkum s diagnostikou konstrukcí a posouzením navazujících podmínek, které ovlivňují příčinu zavlhnutí. Diagnostika se obecně provádí v různých stupních složitosti, od jednorázové nezávazné prohlídky objektu s orientační diagnostikou přes vlhkostní průzkum s podrobným měřením a sběrem dat až po projekt sanace. Základem průzkumu je měření úrovně zavlhčení konstrukcí. Pro posouzení vlivu vnitřního klimatu na zdivo se využívají např. záznamníky pro měření vzdušné vlhkosti a teploty, digitální anemometry pro měření rychlosti a směru proudění vzduchu, širokospektrální termokamery, digitální endoskopy pro monitoring hůře přístupných míst. Posuzuje se typ a umístění objektu, druh konstrukcí, chemické složení a zasolení pomocí odebraných vzorků vyhodnocených přenosnou nebo externí laboratoří. Fyzikální, statické vlastnosti a znalost historie objektu a místních hydrogeologických podmínek, či případných zkušeností majitele nebo starousedlíků, jsou nezbytnými předpoklady pro úspěšný návrh sanace zdiva. Ten zpravidla bývá na dané poměry objektu individuální a staví na výběru vhodné sanační metody, v mnoha případech i s doplňkovým sanačním opatřením (např. systémy omítek, odvětrání, drenáže a jiné). Jednoznačně ale doporučuji obrátit se na odbornou firmu, neboť způsob sanace je individuální a poměrně složitou záležitostí.“

Interní problémy

Chemická clona tvořená beztlakovou metodou s využitím infuzního silikonového roztoku Injektol s hydrofobizačním účinkem. Přípravek po zreagování přeruší kapilární vzlínání, vysoké pH zaručuje i odolnost vůči bakteriím.Pokud se na stěnách objeví vlhké fleky a pod podlahovými krytinami nebo v rozích místností se zazelená plíseň, člověk automaticky začne pátrat po vnějších (venkovních) příčinách. Zdrojem značného procenta vlhkosti je však také provoz domácnosti. Vždyť jen pokojové rostliny předají vzduchu v místnosti denně až litr vody. Vodní páry vznikají při vaření, koupání, praní, sušení prádla (asi 1,5 l) a navíc každý z nás denně vypotí a vydýchá další litr a půl vody. Této vlhkosti se lze bránit jedině pravidelným a hlavně efektivním odvětráváním.

Dotazy na téma STAVBA vám zodpovíme v PORADNĚ ZDE.

Sanace podle typu vlhkosti

Schéma beztlakové injektáže 1 Injektážní vrt 2 Zóna impregnovaného zdiva injektážním prostředkem.Nejjednodušší metodou je odvětrání obvodových stěn stavby vytvořením zavěšených soklů nebo osazením difuzních lišt. Na pomocnou konstrukci kotvenou do zdi se v určité vzdálenosti upevní pohledové panely, čímž vznikne vzduchová mezera a pomocí cirkulace vzduchu se vlhká stěna odvětrává. Praktické zkušenosti ovšem ukazují, že tento způsob snižuje vlhkost jen asi o 2,5 %. Pracnější variantou jsou ruční a strojní terénní úpravy, což zase vyžaduje volný přístup k budově. Zemina se odkope k úrovni spodní hrany základů, do výkopu se instaluje drenáž a obnažená stěna se sanuje hydroizolací. Používá se i způsob odkopání zeminy do úrovně vodorovných izolací a provedení svislých hydroizolací na vnějších stěnách. Základy domu však musí být alespoň 70 až 80 cm pod dnem výkopu (v nezámrzné hloubce). Aplikují se i hydroizolační clony, kdy se do prořezané spáry ve zdivu vloží izolační fólie a spára se pak zaplní injektážní maltou. K mechanickým metodám sanace patří rovněž strojní podřezávání řetězovou či kotoučovou pilou nebo diamantovým lanem a zarážení plechů do zdiva.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Sanace vlhkosti spodní stavby je poměrně složitou záležitostí a je rozhodně vhodnější přizvat specializovanou firmu. Ta kromě aplikace účinných technologií a materiálů garantuje i záruky na odvedené dílo (DEKTRADE).Síla vědeckého poznání

Výkonné stroje se sice umí prokousat každou zdí, ale čím tvrdší je materiál, tím dražší technologie i vyšší náklady. Tam, kde zdroj vlhkosti „nepřepere“ ani mechanizace, přichází ke slovu „alchymie“. K nejpoužívanějším metodám patří chemické clony a injekce (do vyvrtaných otvorů ve zdivu se napouští, buďto samospádem nebo pod tlakem, infuzní roztok). Používají se speciální těsnicí gely a mikroemulzní koncentráty. Existují rovněž difuzní clony, spočívající v napouštění speciálních chemických látek do zavlhlého zdiva, a také speciální nátěry. Ke složitějším postupům patří elektrofyzikální a elektrochemické metody.

Bariéry proti vodě

Patří sem mnoho produktů, které se používají vždy v symbióze s „klasickými“ izolacemi. Omítky, těsnicí přípravky, nátěry. Speciální kapitolu tvoří těsnicí pásy a profily kolem okenních či dveřních rámů. Za hydroizolace se považují opatření zabraňující průniku vody ve všech možných skupenstvích do stavební konstrukce a do vnitřních prostorů stavebního objektu. Izolační materiály pak specifikujeme podle použité izolační hmoty. Nejvíce se používají živičné hydroizolace – asfaltové a dehtové, hydroizolace syntetické – z plastů a pryže, a jiné – jílové hmoty skla, kovy.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce