Do početné rodiny způsobů, jak ukočírovat vlhkost ve zdech, patří i chemická sanace. Tato metoda spočívá v napuštění speciálních látek do kapilár a pórů vlhkého zdiva.

Tím, že se zdivo v celém průřezu nasytí sanační látkou, vznikne v něm clona, která vzlínající vodě brání stoupat ze základů do vyšších partií budovy.

Pod tlakem i bez něj

Vertikální injektáž plošná – beztlakováZákladem chemické sanace staveb napadených vlhkostí je vytvoření účinné bariéry ve zdivu proti vzlínající vodě. Chemické clony si můžeme rozdělit podle technologie plnění, a to na beztlaké a tlakové. Způsob se volí podle použitého materiálu infuzního roztoku a podle nasákavosti materiálu, stupně vlhkosti a stupně nasycení struktury materiálu vlhkostí. Při beztlakém plnění se účinná látka do otvorů ve zdivu nalévá. Naproti tomu při tlakových injektážích se do vyvrtaných otvorů vhání pomocí tlakového čerpadla polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice.

Beztlaká metoda

Tento druh injektáže využívá vrtů zhotovených ve vzdálenosti cca 12 cm od sebe. Vrty mají průměr 20–30 mm a jejich sklon se pohybuje mezi 0°–45°. Hloubka otvorů by měla být asi o 5 cm menší než tloušťka zdiva. Při stanovení úhlu vrtu dbát na to, aby otvor procházel minimálně jednou spárou, u silnějšího zdiva minimálně dvěma vodorovnými spárami. Osová vzdálenost otvorů od středu ke středu se řídí nasákavostí zdiva.

Čím menší je vzdálenost otvorů, tím větší je jistota úspěchu tohoto opatření. Pro tento způsob vrtání je ale nutné staticky posoudit oslabené zdivo. U zdiva o tloušťce stěny nad 60 cm a v rozích by měly být vrtané otvory umístěny po obou stranách. Před injektáží je nutné odstranit prach z vrtání. Poté se do vyvrtaných otvorů napustí infuzní roztok, např. Injektol vyrobený na bázi silikonů.

Obzvláště účelná je injektáž ze zásobníků (trychtýře s tlakovou zátkou). Napouštění by se mělo provést v jednom dni. Otvory je poté třeba vyplnit sanační maltovinou nejlépe s tepelněizolačními plnivy. Pro uzavření spár, trhlin a dutin platí stejné podmínky jako pro postup u tlakové injektáže. Použití injektážních materiálů je ale vždy nutné doplnit o další opatření, především o systém sanačních omítek, o plošné izolace minerální silikátovou stěrkou (např. AQUAFIN-2K), o drenážní systém apod.

Název Charakteristika infuzních roztoků
INJEKTOL je infuzní silikonový roztok s hydrofobizačním účinkem. Má vysokou penetrační schopnost i do zdiva s vysokou vlhkostí, kde pro zreagování přeruší kapilární vzlínání zdiva. Vysoké pH mu zaručuje i odolnost vůči bakteriím obsaženým v zavlhlém zdivu. Spotřeba je cca 19 litrů/m2 průřezu zdiva.
AQUAFIN-F je impregnační křemičitý roztok s hydrofobizujícími silikonáty, připravený přímo k použití. Infuzní roztok má dvojí účinek – hydrofobizace pórů se současným zúžením kapilár zdiva. AQUAFIN-F se používá pro vytvoření dodatečné horizontální clony proti vzlínající vlhkosti, pomocí tlakové nebo beztlakové injektáže. Spotřeba je asi 15 l na metr čtvereční průřezu zdiva. AQUAFIN-F však není vhodný pro plošnou hydrofobizaci pohledových ploch.
AQUAFIN-SMK je koncentrát silikonové mikroemulze a jako hydrofobizující přípravek zamezuje
přijímání vody kapilárami (kapilární nasákavosti). Má vysokou penetrační schopnost
– proniká do velké hloubky. AQUAFIN-SMK se používá k vytvoření horizontální clony
proti vzlínající vlhkosti ve stěnách tlakovou injektáží a k hydrofobizaci pohledových
ploch následujících stavebních materiálů: pórobeton, beton, cihly, kabřinec, vápenopískové
cihly, přírodní kámen, minerální omítky a barevné nátěry. Pro vytvoření dodatečné
horizontální clony proti vzlínající vodě se používá zředěný v poměru 1:10–14,
spotřeba koncentrátu je pro injektáž cca. 1–1,5 l na metr čtvereční průřezu zdiva.

Tlakové metody

Vysokotlaké injektáže se provádějí tak, že se vlhká stěna navrtá otvory o průměru 10 až 14 mm a do otvorů se vsadí injektážní ventily. Čerpadlem se pak pod tlakem do 250 barů vhánějí do zdiva polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice. Ty tak proniknou do pórů a spár ve zdivu, kde napění, a vytvoří tak účinnou clonu proti vzlínající vodě. Další výhodou pryskyřic je zvýšení pevnosti zdiva.

Nízkotlaké metody jsou vhodné zejména tam, kde je zdivo již do značné míry nasycené vodou. Umístění vrtů se řídí podle druhu a stavu zdiva. Průměr vrtu je 18 mm a osová vzdálenost je zpravidla 10–12,5 cm. Otvory lze vyvrtat buď vodorovně do ložné spáry (kamenné neporézní zdivo), nebo pod úhlem do 30° – cihly a ostatní porézní materiál. Vrty se provádějí s hloubkou o asi 5 cm menší, než je tloušťka zdiva. U hutného, slabě nasákavého zdiva se vyvrtají otvory ve dvou řadách. U nasákavého zdiva z přírodního kamene lze umístit otvory přímo do kamene a u hutného lomového zdiva do spár. Při tloušťce stěn přes 60 cm a v rozích by měly být otvory umístěny z obou stran. Před injektáží je třeba odstranit vysavačem nebo stlačeným vzduchem prach z vrtů.

V oblasti clony se na povrch zdiva oboustranně natáhne těsnicí maltovina (např. Aguafin-1K), tím se zabrání úniku infuzního roztoku přes spáry zdiva. Do vrtů lze používat injektážní hmoždinky pro opakované použití. Zdivo s většími dutinami, trhlinami, příp. otevřenými spárami do 5 mm před prováděním vlastní injektáže je dobré vyplnit tekutou maltou (např. ASOCRETBM) prostřednictvím injektážní trysky pod tlakem cca 10 barů. Teprve pak je možné provést injektáž infuzním roztokem, rovněž pod tlakem do 10 barů. Injektáž se provádí tak dlouho, dokud není spárovací malta v okolí vrtu vyplněna infuzním roztokem (stěna má matný lesk). Po 24 hodinách se vytáhnou hmoždinky a vrty se uzavřou maltovinou (např. ASOCRET-BM).

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Riziko chemických metod

Úspěšnost a vhodnost chemických metod je určována technickým stavem zdiva a možností vrtání pneumatickými nebo elektrickými kladivy. Proto je nutné u staveb s narušenou statikou zdiva navrhnout použití injektážní metody zároveň s šetrnou technologií provedení. Také u dutinového zdiva jsou chemické metody velmi těžko proveditelné, snad jen v případě předešlého injektování dutin pomocí malty, s čímž ale stoupá pracnost a hlavně cena prováděné sanace.

text: Adam Krejčík, foto: Sanace a vysoušení staveb