Přes svůj atraktivní vzhled a výborné vlastnosti byly dřevěné obklady rodinných domů až donedávna spíše výjimkou. Postupně se však stávají užitečnou samozřejmostí obvodových plášťů.

Dřevo hraje ve stavebnictví významnou roli. Odnepaměti se využívá jako konstrukční i obkladový prvek, a to v exteriéru i v interiéru. Zdivo s přidanou vrstvou dřeva získává na tepelněizolačních vlastnostech, palubky umí zamaskovat případné nerovnosti a vady, v dutinách pod předstěnami a podbitými stropy lze skrytě umístit energetické rozvody a tepelnou izolaci. Sendvičové konstrukce dřevostaveb se oplášťují dřevotřískovými nebo dřevoštěpkovými komponenty.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Dřevo, ostatně jako všechny organické materiály, podléhá rozkladu.O rostoucí oblibě dřeva svědčí i to, že kromě návratu masivního materiálu (např. v podobě parket, dřevěných mozaik apod.) se množí jeho imitace - „trendy" jevem jsou dřevěné dekory keramických obkladů, dlažeb, marmolea, PVC, pracovních desek kuchyňských linek, fólií rámů plastových oken...

Jakou roli však hraje a jak se v exteriéru stavby chová ryze přírodní materiál?

Dřevo jako symbol tepla a realita

Dřevěné stavby mají poměrně malou teplotní setrvačnost, proto se vytápějí nesrovnatelně rychleji než třeba cihelné, pórobetonové nebo jiné zdivo. Patří-li však ke každému plusu jedno minus, pak v případě dřevostaveb je s nízkou akumulací spojena rychlá ztráta získaného tepla. Řešením jsou dostatečné izolace obvodového pláště, podlah a střešní konstrukce. Konstrukce stěn má většinou i vzduchovou mezeru (tzv. provětrávaný zateplovací systém), která výrazně zlepšuje její tepelně technické parametry.

Od latí až po hranoly

- Není třeba skládat přímo tovaryšské zkoušky, stačí naučit se rozumět několika málo základním termínům. Patří k nim kupříkladu řezivo, což je v podstatě stavební materiál získaný podélným rozřezáním pilařských výřezů (zakrácených kulatin). Zpravidla má alespoň dvě protilehlé plochy rovnoběžné a je tlusté nejméně 10 mm. Po rozřezání se řezivo obvykle suší (přirozeně a uměle). Podle tvarů a rozměrů průřezu se řezivo dělí na deskové, hraněné, polohraněné, podle způsobu opracování pak na omítané, neomítané, kapované a nekapované, standardně pak na měkké a tvrdé.

Jaké dřevo je to pravé?

Chcete-li si dřevem obložit zděnou fasádu, platí, že čím měkčí dřevo použijete, tím musíte vynaložit více péče na jeho ochranu. Lze vsadit na smrk, borovici, méně často se aplikuje modřín. V posledních letech se pak prosazují exotické dřeviny s tvrdostí nad 1 500 kg/cm² (bangkirai, ipe, tatajuba, massaranduba nebo angelim pedra), které vynikají značnou tvrdostí, odolností a tím i „bezúdržbovostí".

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Montáž dřevěných obkladů

Dřevěný obklad se nejčastěji zhotovuje ze svisle, vodorovně nebo diagonálně montovaných (přišroubovaných nebo přibitých) palubek. Palubkový obklad se většinou prakticky realizuje jako zavěšená fasáda, kdy se na stěnu nejprve připevní nosný rošt (říká se i rastr). Následně se připevní palubky (vhodný je systém pero/drážka). Rošt však slouží nejen k připevnění palubek, ale s jeho montáží se právě mezi stěnou a palubkou vytvoří žádoucí vzduchová mezera, sloužící k cirkulaci vzduchu a bránící hnití dřeva.

Pokud se palubky vzájemně překrývají, každá palubka musí být na rošt přitlučena zvlášť (jeden hřebík nesmí procházet přes dvě palubky), neboť dřevo i po namontování pracuje a mohlo by dojít k popraskání obkladových prvků. V současnosti se ale od tzv. plastických (překrývajících se) obkladů upouští a aplikují se spíše obklady hladké. Horní hrana palubek se překrývá ochrannou lištou, která se na několika místech provrtá, aby byla umožněna lepší cirkulace ve vzduchové mezeře. Palubkové obklady se výborně hodí k fasádě zcela nebo částečně provedené z režného zdiva.

Dřevo pod mikroskopem

- Dřevo (xylém, ze starořeckého xúlom) je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Chemickou analýzou v surovině odhalíte 40-50 % celulózy, 20-30 % ligninu, stejné množství hemicelulózy a ve zbytku pak organické látky (tuky, vosky, pryskyřice, třísloviny) a anorganické látky (ty po spálení tvoří popel). A pochopitelně vodu. Základní druhy dřevin tvoří jehličnaté a listnaté dřeviny.

Důležitost povrchové úpravy

Dřevostavby pomalu a jistě získávají na oblibě. Zásluhu na tom mají nepochybně architekti, kteří si s dřevěnými prvky umí vyhrát v celkové koncepci domu.Dřevo, ostatně jako všechny organické materiály, podléhá rozkladu. To se týká právě a především venkovních obkladů, vystavených působení klimatických vlivů. Zejména vlhkost ovšem může destruktivně působit i na dřevo instalované v interiéru. Kromě vlhkosti a jejím následkům je třeba materiály účinně chránit také před napadením dřevokazným hmyzem. Proto se dřevo povrchově ošetřuje nejrůznějšími speciálními nátěry a laky, případně se napouští olejem nebo voskem.

Uzavřením pórů dochází ke zpevnění struktury dřevěné hmoty i k uchování nezbytné optimální vlhkosti (pro obytné interiéry zhruba 10 %). Tím se ochrání i pevnost konstrukce. Povrchová úprava, která by se měla udržovat a obnovovat, také ochrání povrch dřeva před opotřebováním a proniknutím nečistot do jeho struktury. Dřevo se také „umrtvuje" ve speciálních pecích, takže se po instalaci nekroutí. Někdy se palubkové obklady povrchově neupravují a nechává se jejich přirozená patina.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce