Minule jsme se začali probírat jednotlivými hledisky výběru stavební parcely a letmo jsme nastínili některé aspekty, které jsou z kategorie samozřejmých – výhled, sousedství apod. Zmínili jsme ideální velikost a tvar pozemku a také vlivy vlastního umístění domu na něm. Dnes se vydejme po téhle lince dál.

První a druhá část seriálu.

Důležitým hlediskem výběru stavebního pozemku je také jeho orientace ke světovým stranám. Většina ulic v obytných souborech má oboustranně obestavěnou komunikaci, ulici. Pokud ulice míří směrem severojižním a přilehlá parcelace má vjezdy od východu a západu, dá se provoz v domě vyřešit zpravidla dosti dobře. Na překážku tu je někdy pouze malá šířka pozemku (ve směru sever–jih), takže na pobytovou zahradu na jižní straně zbývá sotva pět metrů. Ještě horší situace nastává, vede-li obytným souborem obslužná ulice od východu na západ. Jedna strana pak má nutně přístup od jihu, což je většinou uspořádání krajně nevýhodné a kvalitu bydlení deklasující.

Netypická poloha domu se štítem kolmo na vrstevnici si vyžádala zmenšení okna proti svahu v přízemí. Spolu s dalšími okny v patře a ve štítu to pokládám za smrtící koktejl.

Parcelace systémem housky na krámě mě mnohdy v projekční praxi hodně trápí, protože z poloviny parcel v lokalitě činí (většinou úplně zbytečně) pozemky podřadné a zastavitelné jen s mnoha kompromisy. Rodinné domy tu tak zbytečně dostávají do vínku jisté zmrzačení, ještě než je vůbec někdo začal plánovat. Často – skoro vždy – je možné navrhnout lepší parcelaci, např. hnízdovou.

Očima spisovatele

„Přivykli jsme tomu, jak se věci mají, každodennosti života, a výhled nám zakryl jakýsi prach či povlak, takže nám uniká skutečná, zázračná povaha života na Zemi. Úkolem umělce je tuto oslepující vrstvu setřít a obnovit naši schopnost žasnout.“

Salman Rushdie: Joseph Anton, Vzpomínky


Dilema mezi svahem a rovinou

Také svažitost pozemku je něčím, co bychom měli předem bedlivě vážit. Ale pozor – lidské oko má tendenci zplošťovat. Stojím často při prvním setkání s klientem na parcele a slyším – ten pozemek je skoro rovný. Skoro rovný přitom znamená převýšení na hloubku domu tak 120 cm. Netrénované oko vidí metr převýšení tam, kde to jsou reálně metry dva. A podmanivé oko dámské mate ještě víc.

Příjezdová cesta pod domem přináší problém přístupu po schodech. S bednou piva, dvěma balíky kojenecké vody, malým Kájou a nákupem týdenní rodinné spotřeby v náručí se vám po těch schodech vzhůru moc chtít nebude.

Velmi často dnes máme také tendenci na svažitost terénu pozapomínat, předpokládajíce, že silou všech bagrů, rypadel, hrabátek, nakladačů, buldozerů, dozerů, -zerů a nákladních aut srovnáme kdeco. Vídávám projekty, u kterých se třeba s převýšením půldruhého metru na hloubku domu vůbec nepočítalo, dům je obkreslen z nějakého katalogu (takřka) na rovině. Oněch 200 nebo 300 m3 výkopků, které je třeba odtěžit a odvézt na skládku, pak ovšem takovou stavbu prodraží často šokově. Kdyby byla chytrým projektem řešena vyrovnaná bilance výkopů a násypů, stavebník by ušetřil hezkých pár desítek tisíc, zahrada by nebyla znetvořena, stavba domu „vytrčena“ nebo naopak „utopena“ a morfologie nového terénu by nežalovala na „nepřátelství“ člověka a hory, na jejímž úbočí se rozhodl vztyčit svůj příbytek.

Dům na rovině je klid sám, svah přináší vzruch, dynamiku a většinou i mnohá zajímavá provozní a architektonická řešení. Je tu třeba si ale správně odpovědět na dvě otázky: bude hlavní vstup do domu orientován z přístupové cesty nad domem, nebo odspodu, proti svahu? A za druhé: je převýšení na hloubku domu větší nebo menší, než je průměrná konstrukční výška podlaží, tzn. asi 290–320 cm?

Nebezpečí z dávných časů

Jedním z kritérií výběru pozemku, možná bizarním, může být i předpokládaný zájem archeologů. Ti se totiž mohou vrhat do výkopů jak kormoráni na kapry v jihočeském rybníku ve snaze objevit tu zasutý otisk času. V dostatečném předstihu jim jste povinni oznámit zahájení stavby a oni vám sdělí, že za vhodných klimatických podmínek provedou výzkum. Takže čekáte. Najdou-li u vás ve výkopu pro přípojku plynu třeba svatý grál, zubní rovnátka z doby Jagellonců nebo kus shnilého prkna, stavbu zastaví a vy můžete své zklamání kompenzovat pouze sledováním studentek v šortkách, které tu o letních prázdninách štětečkem oprašují kdejaký střep. Čekáte a můžete čekat i několik roků.

Čtvrtou a poslední část seriálu najdete v rubrice Stavba zde.

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem