Ve čtvrté části seriálu o hledání ideálního pozemku si povíme o významu přístupové cesty a neviditelných, avšak o to zákeřnějších hrozbách.

Prvnídruhá a třetí část seriálu

Význam přístupové cesty

Při stavbě domu ve svahu má poloha přístupové cesty podstatný vliv na jeho provozní uspořádání. Jestliže pozemek od přístupové cesty klesá dolů, nejlépe ovšem k jihu, uvažme nejprve, zdali by nám rozdíl výšek neumožnil vést po rovině přístup do vrchního podlaží domu, kam bychom umístili denní část dispozice. Obývací pokoj může mít terasu na střeše předsunuté hmoty dolního podlaží a třeba i přímý výstup na terén zahrady v boční fasádě. Spodní podlaží s ložnicemi a dětskými pokoji nabízí pak bezprostřední kontakt se zahradou.

Je ale naprosto nezbytné, aby se i u takto řešené stavby co nejvíce uplatnila základní přednost bydlení v rodinném domě, totiž přímé spojení interiéru s exteriérem v jedné výškové úrovni. Přinutí-li nás svažitý terén na tuhle výhodu rezignovat, znamená to vždycky, že dům nebyl dobře vymyšlen.

Terénní převýšení zmáhá 15 schodišťových stupňů.

Jestliže se cesta ocitla naopak při dolní hranici stavební parcely, jež od ní stoupá vzhůru, potýká se projekt s úskalími jiného druhu. Jako překrásný zpěv tu lidové projektanty láká možnost zřízení částečně suterénního podlaží, které sice obsahuje bohatě dimenzovaná skladiště na kdeco, ale dům nenapravitelně odtrhne od zahrady a při pohledu odspodu jej opticky výrazně zvýší – hrůza pohledět! Už to není rodinný dům, ale mauzoleum v Halikarnásu s 20 schody ke vstupním dveřím!

Doporučit lze několik způsobů, jak se této monumentalizaci domu (a pravděpodobně i velké komunikační bariéře) vyhnout. První je zapustit stavení co možná nejhlouběji, vyhnout se suterénnímu podlaží i soklu. Za zvážení stojí i mezonetové uspořádání domu, totiž posunutí části dispozice o polovinu výšky podlaží. Dům pak kopíruje terén mnohem bezprostředněji, ale vnitřní schodiště nemusí vyhovovat každému. Raumplan famózního architekta Adolfa Loose (spojování prostorů v domě po vertikále) je zajisté spíše dobovou kuriozitou domovního uspořádání než použitelným konceptem pro vaše 3 + kk.

Vchody do domů na tomto a následujícím obrázku jsou opatřeny rampou z nahrnutého vykopaného materiálu a představují zajisté pohodlnější variantu vstupu.

Další nabídkou řešení je roztáhnout dům po vrstevnici do šířky a zmenšit tak jeho hloubku (a tím i převýšení terénu pod domem). Tu ovšem zase narážíme na problém dlouhé ochlazované fasády a na nezbytnou dlouhou vnitřní chodbu.

Dobrý příklad použití rampy z nahrnutého vykopaného materiálu.

Vždy se vyplatí nutný terénní rozdíl rozdělit na co nejvíce dílčích vyrovnání. Kompenzovat třetinu tohoto výškového rozdílu venku před domem, třetinu uvnitř v domě (např. sníženou úrovní podlahy v části obývacího pokoje, který tak získá i vyšší světlou výšku) a zbytek vzadu na zahradě vytvořením meze (spíše mezičky) – tak se nám může podařit celkovou hodnotu převýšení svahu opticky hodně potlačit.

Sledujte, kudy vede kanalizace

Pod přístupovou cestou je většinou také uložena kanalizace. Je-li cesta vedena nad domem, zajímejme se raději předem o hloubku jejího uložení. U nás je sice zdánlivě možné vše, ale zatím pořád platí, že přečerpávat splašky, které nedokážeme odvést spádovou kanalizační přípojkou, je opravdu krajní, nouzové řešení.

Nástrahy pod trávníkem

Předem je dobré znát i geologické charakteristiky pozemku. Skála obtížně rozpojitelná, jílovité podloží, bahýnko s velkým zastoupením organických příměsí, naplavený písek či antropogenní navážka, to všechno bude mít vliv na způsob i cenu založení stavby. Značný problém se může objevit při vysoké hladině spodní vody. Někdy ji musíme ze základové spáry kontinuálně odčerpávat, abychom vůbec dokázali dům založit.

Ještě horší je spodní voda tlaková či chemicky agresivní: ta první dokáže celý dům nadzdvihnout jak kachničku potopenou ve vaně, ta druhá svým působením může rozrušit nejen izolace, ale i beton. Cena založení domu pak může stoupnout několikanásobně oproti běžným podmínkám.

Krásný dům. Jak pracuje pod domem spodní voda či radon, ovšem z obrázků vidno není.

Zvláštní potíž představuje radon. Provedený průzkum radonového rizika je dnes součástí každé stavby rodinného domu. Jen tak lze zajistit, aby v případě středního či vysokého rizika projektant vymyslel opatření, jež by nebezpečí eliminovala. Tento zdánlivě neškodný plyn bez barvy, chuti, zápachu, smyslově nezjistitelný, má jednu nepříjemnou vlastnost, totiž radioaktivitu. Ta přináší až 47 % průměrného ročního dávkového ekvivalentu ozáření.

V tabulce rizik úmrtí na jeden milion obyvatel způsobuje radon asi 200–400 úmrtí. Postupně se hromadí v plicích a způsobuje jejich karcinom (ale je úplně bez viny v jiných trablech, které jsou mu mnohdy připisovány, např. nezpůsobuje bolesti hlavy našich manželek, žaludeční nevolnosti našich dětí, deprese našich matek, chronickou únavu podřízených či třeba nespavost nás samých).

Očima spisovatele

„Zde žít a zde zemřít – pakliže by vůbec někdo dokázal zde zemřít! Jaký to divoký sen přiměl mé srdce, že se tak prudce rozbušilo... vinice, malý bílý domek v jejím středu – všechno bude tvoje, budeš-li ochoten zaplatit cenu.“

Axel Munthe: Kniha o životě a smrti


Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem