Vytápění elektřinou - nic nového pod sluncem. Stisknete tlačítko nebo otočíte knoflíkem a... je teplo. Přesto má tento způsob vytápění nevalnou pověst, neboť v době jeho největšího rozmachu (podporovaného vládou) došlo k zásadnímu zdražení elektřiny.

Elektrické topení má nesporně spoustu předností. Nekouří, neobtěžuje zápachem, neprodukuje škodliviny, nevytváří odpad, je bezobslužné. Pravda, do značné míry závisí na dodavateli a provozuschopnosti sítě, míru pohodlí je rovněž třeba docela draze vykoupit. Uvážíte-li, že příkon přímotopného panelu činí asi 2 000 W, po zapnutí se z elektroměru stává kolotoč. A má-li dům takových panelů osm, za sezonu protopíte „majlant".

Základní dělení topidel

Vytápění elektřinou lze rozdělit do dvou skupin. Na přímotopné (rozlišují se lokální a centrální) a na akumulační. U přímotopného lokálního se zdroj tepla nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory, dále se využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem 2200 W i více. Výhodou je snadná teplotní regulace a relativně nízké pořizovací náklady. Za jisté minus lze považovat snad jen nižší komfort vytápění v důsledku vyšších výstupních teplot a u konvektorů předávání tepla prouděním.

Tento typ se proto nedoporučuje k vytápění místností s vyššími stropy (teplo se drží v horní třetině prostoru, pod stropem). Trh nabízí i elektrické infrazářiče (slouží  ke krátkodobému přitopení např. v koupelnách). V mnoha domech se lze setkat i s ústředním (centrálním) přímotopným vytápěním, kde elektrická topná tělesa ohřívají topné médium, nejčastěji vodu.

Elektrické akumulační vytápění

- Nejstarším a snad i nejzavedenějším typem „akumulaček" jsou statická kamna. I dnes se často v novostavbách instalují varianty kachlových kamen či jejich replik. Fungují v nich topná tělesa, předávající teplo šamotovým cihlám. Při nočním „nabíjení" (na levnější noční proud) se objem kamen ohřeje, aby pak nashromážděnou energii během dne vydal. Teplo se z převážné části předává sáláním (zářením, radiací), menší část pak prouděním (konvencí). Nevýhodou může být, že po „nabití" se povrch některých typů kamen rozehřeje na poměrně vysokou teplotu. Modernější verzi systému představují dynamická akumulační kamna s tepelně izolovaným vnějším pláštěm a integrovaným ventilátorem. Teplo se z nich uvolňuje nejen sáláním, ale pomocí ventilátoru i prouděním.

Hřející placky na zdi

K rozmachu vytápění elektřinou došlo na základě cílené mediální kampaně někdy na počátku devadesátých let minulého století. Ve sběrných surovinách se začaly hromadit často i funkční a výkonné kotle - nahradila je tenká plechová tělesa přímotopů do zásuvky. Obdobné to bylo i s kotli. Zaslepovaly se plynové přípojky, domácí teplo „jelo" na energii z drátů. Do doby, než veřejnost přišla na zradu v podobě náhlého zvýšení cen elektrické energie. Celonárodní skepse opět obratně využila jistá média k odstartování plynařské lobby...

Dnes už naštěstí existují objektivní srovnání všech známých způsobů vytápění a ukazuje se, že elektrické vytápění je plně srovnatelné s vytápěním plynem, s dálkovým teplem a dokonce s tepelným čerpadlem. Všechny uvedené způsoby mají svá pro i proti, je však třeba dodržovat obecně platná pravidla.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Varianty plošného vytápění

V zásadě existují dva způsoby - teplovodní a elektrické. Modely na teplou vodu představují plnohodnotné pokojové topení (samozřejmě jej lze napojit na elektrokotel), zatímco u elektrických rohoží to nemusí vždy platit. Kupříkladu vyhřívaná laminátová podlaha spolehlivě zahřeje nohy, od 10 m2 plochy by se však měla používat nejlépe v kombinaci s hlavním pokojovým vytápěním.

U variant nad 220 V můžete svépomocí provést výhradně přípravné práce, připojení na síť rozhodně svěřte odborníkům. Totéž platí i pro teplovodní variantu, šálek čaje topenářů. Elektricky vytápěné rohože či kabely uložené pod podlahovou krytinou s vysokou tepelnou vodivostí tvoří systém, který místnost vyhřeje velmi rychle, ovládání a regulaci zajistí termostat. Tento typ vytápění vystačí s menší tloušťkou podlahové vrstvy (vytápěcím rohožím vyhoví i 2,5 až 3,5 mm), proto je výhodnějším řešením při rekonstrukcích. Pro umístění na malých plochách, tedy podlahách předsíní, zádveří a koupelen, lze za určitých podmínek dokonce vynechat tepelnou izolaci. Tím se ale zvýší ztráty vytápěním ploch pod elektrickými kabely.

Elektřina ano, ale...

- objekt vytápěné místnosti musí být tepelně odizolován, okna a dveře utěsněny
- typ topného spotřebiče volte vždy podle velikosti, účelu a využitelnosti prostoru (velkou místnost spolehlivě obstarají dynamická akumulační kamna s třífázovým připojením a příkonem (dle plošné výměry nebo přepočteno na kubíky místnosti) okolo 5 kW
- vytápění RD nejlépe zajistí ústřední (etážové) topení se správně dimenzovanými rozvody topného média, s potřebným příkonem topných těles a dokonalou regulací
- vyberte si optimální proudovou hodnotu hlavního jističe a po konzultaci s distributorem energie vyberte přijatelný tarif a podmínky odběru energie

Teplo z tenkých kabelů

K instalacím elektrického podlahového vytápění se používají speciální topné kabely či topné rohože. Rohož tvoří odizolovaná profilovaná hliníková mřížka, opatřená drážkami k uložení topného kabelu. Řešení umožňuje snadnou instalaci, odpadají i tzv. „špinavé" stavební procesy. Kabely leží těsně pod vyhřívanou vrstvou, což urychluje vytápění. Trochu jinak je to s rohožemi (2,5 mm), které bez problémů položíte i na stávající keramickou, betonovou či jinou podlahu, aniž by došlo k navýšení její tloušťky.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem