V předcházejícím dílu našeho seriálu jsme se zabývali tím, jakou cestou výstavby se vydat. Neméně důležitá je i zvolená technologie. O výhodách a nevýhodách zděných a montovaných domů s námi hovořil Ing. Petr Klouček z Centra vzorových domů v Nehvizdech u Prahy. 

Předchozí část seriálu najdete zde.

Zděné domy mají u nás staletou tradici. Moderní zděné materiály nabízejí dlouhou životnost, dobré statické i tepelněizolační vlastnosti a umožňují realizaci nejrůznějších návrhů od jednoduchých až po složité konstrukce s atypickými detaily. Technologie zdění však zůstává spojena s velkou pracností, dlouhými termíny dodání, velkými nároky na dopravu a vysokými náklady na celou realizaci stavby.

Velký podíl lidské práce logicky vede k velké náchylnosti k chybám, při realizaci stavby se špatně zvolenou stavební firmou či metodou „svépomocí“ (jak jsme se zmínili v minulém díle) se pak stavění může stát neustále se prodlužujícím a prodražujícím martyriem. (V praxi zabere stavba zděného domu často i více než 2 roky rodinného života.)

Montované technologie nabízejí zcela opačný postup: celá konstrukce domu je předpřipravena ve výrobní továrně až do detailů včetně rozvodů instalací apod. a samotná montáž hrubé stavby na staveništi trvá jen pár dnů, s dokončovacími pracemi v interiéru a v exteriéru několik měsíců. Prefabrikovaná výroba se vyznačuje velkou přesností a spolehlivostí, takže riziko chyb a poruch je výrazně eliminováno, její výhodou jsou i nižší ceny. Přináší tedy stavebníkům nejen velkou časovou úsporu, ale i ekonomicky výhodnější řešení. Tyto výhody jsou zásadní, ale nikoliv jediné.

Montované domy působí zvenčí nenápadně, ale uvnitř nabízejí díky unikátní konstrukci neuvěřitelné množství prostoru (CANABA)

Rozdíl je v životnosti

Rozhodnutí o rychlé a ekonomické stavbě montovaného domu je jasné. Nyní přichází otázka, jaký materiál zvolit. Trh ovládají dvě technologie: masivní konstrukce na bázi betonu (s komfortem zděných domů) a lehké konstrukce na bázi dřeva (nazývané dřevostavby).

Obě varianty mají své výhody i nevýhody, zásadní rozdíl ale představuje proměna jejich hodnoty v čase. Proto se pro dřevostavby užívá pojem jednogenerační stavby. Nový dům asi málokdo staví s vidinou bydlení na deset či patnáct let. Ale zatímco masivní materiály, jako jsou beton či cihla, jsou téměř nezničitelné, lehké domy z konstrukcí na bázi dřeva rychle stárnou a ztrácejí na hodnotě. Běžně vyžadují pravidelnou údržbu (zvláště pokud jsou fasády obloženy dřevem) a velkou rekonstrukci již po 15–20 letech. Prodávají se hůře než domy s masivní konstrukcí a více ztrácejí na hodnotě, zatímco cena domů masivní konstrukce v čase prakticky neklesá.

Graf odhadem naznačuje, že za dvacet let (tedy sotva splatíte hypotéku) dřevostavba zestárne zhruba stejně jako zděný dům za šest desetiletí.

Dopřejte si více místa

Při pořizování nového bydlení se všichni stavebníci snaží co nejlépe využít každý metr parcely a samozřejmě i zastavěné plochy. Tak, aby dům umožňoval pohodlný život celé rodině za co nejvýhodnější pořizovací cenu. V dispozici pečlivě zvažují velikost všech místností, řeší dilema, zda ubrat místo v komoře ve prospěch dětského pokoje, doslova bojují o každý metr čtverečný. Málokdo by řekl, kolik místa lze získat pouhou volbou technologie.

Běžná tloušťka obvodové stěny zděného domu činí – v závislosti na energetickém standardu – 40 až 50 cm, montované dřevostavby cca 30–35 cm a domu montovaného z velkoplošných betonových dílců pouhých 15–20 cm!

V celkovém součtu to znamená, že na stejně velké zastavěné ploše (na stejném půdoryse) nabídne dům z betonových dílců o celých 15 % užitné plochy více než „silnostěnný“ zděný dům! Získáte tak celou jednu místnost navíc zdarma.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv - připraveno ve spolupráci se společností CANABA