V kvartě benešovského gymnázia beznadějně propadl hned z několika předmětů a středoškolská studia nakonec s potížemi dokončil v Praze. Vladislav Vančura se Benešovu ovšem pomstil – ve svém románě Pekař Jan Marhoul jej popsal velmi nechvalně. Přestože tohoto velikána naší literatury celý život opakovaně čtu s dychtivým potěšením, v hodnocení města Benešov s ním nesouhlasím. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Vesnička středisková a okolí

Kdo by neznal Křečovice (skoro 800 usedlých)! Vedle fiktivních Chvojkovic – Brodu a reálných Hoštic naše třetí slavná filmová vesnice. Jdu ulicí do strmého kopce a náhle spatřím dům, který malíř Ryba (Zdeněk Svěrák) nedovedl rostlináři Jaromírovi (Oldřich Vlach) namalovat, protože se mu nelíbil. Mně se nelíbí také (16), ale ta zelená barva na okapech, kterou ve filmu Vesničko má, středisková nabízí rostlinář k použití malíři (aby to správně trefil), je prostě skvostná. Postavit dům štítem dolů po svahu, doplnit ho balkonem a odtrhnout výškovou úroveň bydlení od zahrady mohutným soklem, ano, takoví jsme byli...

V Křečovicích se však tento způsob stavění místním evidentně líbí, hned vedle domu rostlinářova, na stejném kopci, stojí podobných několik (17), (18).

Naleznu tu ale také dům úplně jiný: hřeben přirozeně a rozumně rovnoběžný s vrstevnicí, sedlová střecha menšího sklonu, nad představenou přízemní částí střecha plochá, žádné přesahy. Je tu takový jediný, docela sám, o to víc jsem se z něho zaradoval (19 - hlavní foto článku).

Zbývá dnes ještě návštěva Vlkonic. Necelá padesátka zdejších tu toho nejspíš zatím moc nepostavila, říkám si. Za okupace, stejně jako ze všech dnes navštívených obcí, se odtud museli Češi vystěhovat a uvolnit to tu pro esesáky: mráz mi běhá po zádech. Stojí tu několik domů v podnikatelsko-barokní kategorii, po křečovickém vzoru štíty otočené dolů po svahu (20).

A navíc jeden důkaz, že také naši předkové se někdy v přestavbovém amoku s okenní kompozicí příliš netrápili (21). Celkově si však vesnička v několika svých partiích svůj půvab uchovává (22).

22

Konec dobrého vkusu v Čechách? 

Neveklov, po Benešovu a Sedlčanech dnešní třetí město, má asi 2 500 obyvatel. Zdejší zajímavostí je, že v místní sokolovně vystoupil na svém úplně posledním koncertě v květnu 1940 světoznámý houslista Jan Kubelík (zemřel v prosinci téhož roku). Také Neveklovští museli v r. 1943 pryč. Když se v r. 1945 vraceli, našli město pobořené, rozbitá okna a otrávené studně. Obnova byla financována z prostředků UNRRA. Když však Gottwald omítl Marshallův plán, pramen vyschl.

Přijíždím od hřbitova a mezi stromy, které se právě začaly olisťovat, spatřuji těžko uvěřitelnou stavbu (23), jakýsi řádně nevykynutý pecen, široký jak Široký (z pohádky). O kus dál, u rybníka, začala právě přestavba rozložitého statku s průběžným olbřímím vikýřem s osmi(!) malými okénečky a excentrickou střechou (24). Copak to ti lidé nevidí?

Šest různých oken a dveří bez ladu a skladu nemilosrdně prořezal do dvou svých fasád smělý budovatel dalšího divného domu (25).

To ale nic není! V následující obci Jarkovice, už na dohled od Benešova, jiný stavebník své fasády opatřil okny deseti (26)! Jako by tu probíhala nějaká obskurní tajná soutěž o co nejmenší porci vkusu, rozmyslu a pečlivosti. Třesou se mi kolena, usedám na mez a hořce pláču.

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší Ing. arch. Jan Rampich!

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.