Cheb je město velkých dějin, o nichž by se dalo vyprávět dlouho. Jeho návštěvníkům upřímně doporučuji projít se po pěší zóně a sledovat mřížky dešťové kanalizace, do kterých jsou jednotlivé historické události k poučení turisty i zdejšího vygravírovány. (ČÁST 1.)

DŮM ROKU 2019: Hlasujte a vyhrajte!Tak asi bylo mladičkému Václavu II., který tady v r. 1285 měl svatbu s Jitkou, dcerou Rudolfa I., toho, jenž mu sedm let předtím zabil tatínka v bitvě na Moravském poli? Habsburk si navíc dcerunku po zkonzumované svatební noci odvezl s sebou zpět do Říše a Václavovi ji poslal zase až za několik měsíců. Nebo o půlstoletí později Janu Lucemburskému, který v r. 1322 definitivně připojil město i s okolním Chebskem ke svému království? Albrecht z Valdštejna tu prý v r. 1634 zase měl pocit, že ho trochu píchá v boku. A 3. října 1938 se tady před Špalíčkem pyšně promenoval kordony hajlujících paniček v dirndlech jistý Áda Hitlerů.

Stopy slavné historie

Dodnes mi, slyším-li Cheb, v hlavě vyskakují nepříjemná a tuze germánská slovíčka: égrland, unzerehelden, háknkrojc, gaulajtr, óbrgrupnfírer... Brrr! Také nejstarší zdejší architektura je podobně temná a mysteriózní: Barbarossova štaufská falc (1), tedy hradní palác, kaple sv. Erharta a Uršuly, románská Černá věž (2), to vše výmluvně svědčí o tom, že Cheb ve středověku býval jedním z geopolitických a obchodních center Evropy. Falc se začala stavět v r. 1179, u nás tehdy zrovna dovládl Vladislav II. se svou krásnou manželkou Juditou a země prožívala jedno ze svých ponižujících období, kdy se Přemyslovci rvali o trůn a Friedrich I. Barbarossa, tento výluh veškerého němectví, toho chytře využíval.

01

Z románských časů pochází i zdejší chrám sv. Mikuláše (3). Před nedávnem povyrostl o dvě nové špičaté šestadvacetimetrové helmice. Místní se postarali, aby provizorní věžní stříšky, umístěné sem jako náhrada za jiné, americkým náletem v r. 1945 zničené, konečně zmizely. Je mi to skoro líto, znával jsem ty provizorní „ustřižené kecky“, které se v mých očích k chrámu v jádře románskému hodily více než dnešní zježené novogotické bodliny. Legendární chebskou pamětihodností je i malebná skupina 11 kupeckých domků na náměstí, rozdělená uzoučkou Kramářskou uličkou. Tento tzv. Špalíček (4) vyrostl z někdejších masných krámů a kramářských bud, pocházejících už ze 13. stol.

04

Mimochodem – Chebsko (Horní Poohří) první osídlili zřejmě už v 5. a 6. století západoslovanští Hbané (Hbanové), kteří oblasti dali své jméno. Podíleli se na sjednocení českých kmenů a vzniku našeho národa. V r. 1931 tu ovšem žilo 31 406 obyvatel, z toho jen 11 % Čechů. Dnes napočítali 33 422 usedlých, z toho 12 % Romů, 10 % Vietnamců a dokonce 1,5 % Mongolů.

Velmi zajímavě vypadá i seznam zdejších rodáků. Ty německé reprezentuje zvláště famózní barokní architekt Johann Balthasar Neumann, jenž pro své rodné město navrhl právě přestavbu věží kostela sv. Mikuláše. Tehdy ovšem dostaly podobu cibulí, Evropě vládlo baroko. Z českých, takřka výhradně poválečných rodáků (v r. 1947 žilo v Chebu následkem odsunu Němců jen něco málo přes 10 tis. obyvatel) jmenujme např. Andreje Kroba, scenáristu a režiséra, jednoho z prvních signatářů Charty 77 a „dvorního“ inscenátora děl Václava Havla. Narodili se tu i herečka Daniela Kolářová, Ladislav Jakl, tajemník prezidenta Václava Klause, známý herec, hudebník, publicista, dramaturg a moderátor Pavel Anděl, zpěvačka Ilona Csáková a ovšem také Grande Paolo čili slavný fotbalista Pavel Nedvěd.

Cestou od jihovýchodu

Poprvé vystupuji z auta cestou od Stříbra už těsně za cedulí okres Cheb, i když je to odsud do tohoto města ještě dost daleko, víc než 35 km. Obec se jmenuje Trstěnice, bydlí zde 375 obyvatel, kteří tu mají krásný, bohužel několikrát v posledním čase vykradený kostel sv. Víta a přírodní rezervaci Kosatcová louka, kde každoročně kvetou nádherně modré sibiřské kosatce. K zastávce mě totiž zlákala půvabná dřevostavba (5 - hlavní foto článku) s posuvnými okenicemi, vyplněnými různobarevnými screeny. Jednoduché, hravé, půvabné. Nalákán rozhlížím se kolem, avšak u sousedních domů podobnou kvalitu neobjevuji: jen kompoziční zmatenost, pokud jde o řešení okenních otvorů (6).

Drmoul (něm. Dürrmaul) čítá dnes kolem tisícovky usedlých a patří historicky k tzv. Novým Čechám, k území, které Karel IV. vydělil z bavorské Horní Falce a prohlásil je českou korunní zemí. Škoda, že je o dvacet let později vyhandloval za Braniborsko... Pokud jde o rodinné domy, je v Drmoulu k vidění skoro všechno: dům – obrdům, velký a poněkud bezradný, o to více však přitahující pozornost ke svým ošklivým „barokním“ křivkám (7). Dům – krasodům, jenž svou mírou nepatřičné zdobnosti předchozí snad ještě překonává, všimni si, milý čtenáři, hned dvou polygonálních rizalitů (8). Dům – pididům s tak odfláknutou kompozicí oken, vrat a dveří, že horší už být ani nemůže (9).

Jezdím obcí křížem krážem ve snaze objevit něco povzbudivějšího, ale asi nemám štěstí. Naproti škole vzniká novostavba s pultovou střechou, naděje však brzy zhasíná. Dům dělí od souseda ulička sotva dvoumetrová, do které míří největší (JV) domovní fasáda nového domu. Okna z obytných místností se lekla a z této fasády hupky dupky zmizela. Co zůstalo, nebude stát za nic, ani kdyby se sousední dům náhodou zboural (10). Neříkám ovšem, že do proluky bylo snadné nějaký dům vůbec usadit...

Lázeňský vaudeville aneb všechno je možné

Ujíždím raději dál. Velká Hleďsebe (něm. Siehdichfür) má asi 2 200 obyvatel a mezi léty 1976–1990 bývala součástí Mariánských Lázní, se kterými ji dodnes spojuje trolejbusová trať. Těším se: to by mohlo indikovat přece jen onačejší výstavbu rodinných domů. Hned na začátku obce mne přitáhne dům, u kterého neumím určit, jedná-li se o přestavbu či novostavbu (11). Vypadá to spíše na to druhé a já jsem poněkud bezradný: zábradlí, co vypadá jak cimbuří křižáckého hradu ve Svaté zemi? Rokokově hravé dělení oken plastovými příčičkami? A ten rozpůlený vikýř nad vstupními dveřmi? Proč?

V lokalitě nové zástavby nalézám několik domů zdařilých či jen mírně pokažených, většinou je na vině jen určitá nestřídmost při výběru materiálů. Modrá patrová vilka s mohutnou terasou patří mezi ty druhé jmenované, plot tvořený imitací kamenných bloků z betonu, žulovými zákrytovými deskami a plastovými lamelami, to mi přijde příliš opulentní. Na druhou stranu hodnotím kladně základní koncepci domu, jakož i jeho některé detaily: lamely shodné barvy na plotě i na okenních žaluziích (12).

12

Mezi zdařilé bez výhrad řadím např. dům se sedlovou střechou, krytou hladkou, nereliéfní betonovou krytinou (13)...

13

...nebo plochostřechou přízemní vilku s výrazným prosklením směrem do (budoucí) zahrady (14).

14

Opouštím Mariánskolázeňsko, spěchaje do Chebu, návštěvu Lázní Kynžvartu si však ještě odpustit nemohu. Hned u tabule s názvem městečka (něm. Bad Königswart, necelých 1 500 obyvatel) mě překvapí vjezd k rodinnému domu, lemovaný dvěma „obelisky“ z mohutných na sebe navršených balvanů. Na jednom stojí pastýř (?) s ovečkou (?) a psiskem, na druhém je stavební kolečko, na němž trůní husa (?). Myslím, že tohle by byla silná káva i pro Roberta Langdona, nejslavnějšího symbolologa planety (15), (16).

Toužím vám ukázat v Kynžvartu něco pěkného, jenže je to tu fakt spíše hodně nezajímavá nuda, co už se mi ani nechce příliš popisovat (17). Ale přece: jeden dům tu stojí za to. Do dnešní podoby si ho nechal přestavět rakouský kancléř Klemens Lothar Metternich, který se tu setkával s elitou tehdejší společnosti (od ruského cara Alexandra I., jenž mu darem přivezl semena bolševníku a zamořil jím celý Slavkovský les, po J. W. Goetheho, o němž se nedá zjistit, zda mu přivezl vůbec něco). Vídeňský klasicismus v nádherném parku. Kochám se jím hodně dlouho (18).

18

Druhou část článku najdete v této rubrice příští týden.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Lounsku, část 1.

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem