Architekt Jan Rampich putuje po Havlíčkobrodsku a nachází tu netušené poklady. Tentokrát se s ním podíváme do Okrouhlice, Dolní Krupé a Chotěboře. (2. ČÁST)

První část článku najdete zde.

Okrouhlice plná překvapení

Slovem okrouhlice se označuje způsob založení středověké vesnice, kdy jsou domy svými štíty otočeny do kruhové nebo oválné návsi, většinou s rybníkem. Pozemky, směrem od návsi se rozšiřující, jsou uspořádány radiálně. Na nic takového jsem v Okrouhlici ovšem nenarazil a později jsem se v dějinách obce (poprvé se připomíná už v r. 1207) dočetl, že název vyplývá z okrouhlého tvaru údolí řeky Sázavy.

Žije tu asi 1300 obyvatel a v části zvané Vadín se narodil v r. 1890 Jan Zrzavý. Rytíř Jan Petr Straka z Nedabylic, majitel okrouhlického panství, založil už v r. 1710 nadaci, dotovanou z výnosů tohoto panství, jež se měla starat o výchovu dětí zchudlých šlechtických rodin. Nadace si k tomu koncem 19. století postavila v Praze na Klárově tzv. Strakovu akademii, kde dnes sídlí naše česká vláda. Takže to byl každopádně velmi záslužný čin, vyrostlý z potu okrouhlických občanů…

12

Od východu obec lemují dvě ulice. Ta vnitřní zahrnuje domy 10 či 15 let staré, ta vnější domy zcela aktuální. Jsou to takoví často ještě nehotoví a rozcuchaní „entertaineři“ starší zástavby a jako srovnávací materiál jsou takové ulice opravdu přesvědčivé. V té starší (12) není místo pro stromy a domy odpovídají tehdejšímu standardu, jsou takřka vesměs architektonicky podprůměrné, zato velmi pestré, plné historizujícího dekoru (13).

13

V novější ulici lze najít alespoň jeden či dva kvalitní domy, možná tu zbude místo i na pár stromů a celkový výraz bude tlumenější. Dům se sedlovou střechou s plochou krytinou se obešel bez teplých pastelových barev, mohutných střešních přesahů i bez plotu z umělecké litiny à la 19. století (14).

14

K Okrouhlici administrativně patří i vesnice Chlístov, kde mě u vjezdu vítají hned dva skvělé domy. První z nich má ve štítě do ulice umístěnou zámečnickou(?) dílnu, obytná část je až za ní, otevřená směrem do zahrady (15). Zdařilá výjimka z průměru stojí za dva snímky (16). Hned naproti stojí dům podobných proporcí s představenou garáží, obloženou vláknocementovými deskami (17). Dlouho se nemohu hnout z místa. To jsem v Chlístově vážně nečekal.

16

Po cestě do Chotěboře

Dále se rozhoduji prohlédnout si Chotěboř, má cesta sem vede přes Dolní Krupou. Hovíc si v mělké terénní míse, vypadá tato vesnice z dálky dosti utěšeně (18). U poněkud sršaté stavby, jejímž hlavním výtvarným motivem jsou svrchu i odspodu ořezaná okna (19), mě napadá jen název už trochu staršího českého filmu Karla Smyczka Proč? Bylo nutné s těmi okny takto zacházet?

19

Před další dolnokrupskou stavbou se opět zastavuji a přemýšlím. Stojí tu bez kontextu s tradiční architekturou venkovského domu, takže proč ne? Tvarově zajímavý dům s několika (málo) spornými detaily ale začíná vypadat poněkud nepořádně, naléhavě by to chtělo kolem domu uklidit. Pak by se na vršíčku vyjímal možná trochu bláznivě, ale i kouzelně a překvapivě neotřele (20). Takový „muž s bláhovým úsměvem, který mu vždy vydrží“ z písně The Fool on the Hill od Beatles.

20

To nejlepší na konec

Chotěboř (skoro 10 tis. obyvatel) hned při příjezdu od jihozápadu vítá návštěvníky poměrně rozsáhlou rodinnou zástavbou. Procházím ji, dychtivě hledaje nějaký dům, který by zasloužil pochválit. Ale bohužel vidím jen domky, jejichž hlavním motivem je střecha s mohutnými přesahy do všech stran, které komplikují řešení odvodu dešťové vody (21) nebo se střechou neakceptovatelně zprzněnou populární fotovoltaikou (22), čert ji vem!

22

Nebo domy plytké, pokažené malým zájmem o výsledek už ve fázi projektu. Zdejší chotěbořský rodák Ignát Herrmann (1854–1935), autor otce Kondelíka a ženicha Vejvary (23), tu musí ze svého podstavce shlížet i na takovouto přestavbu původní vilky patrně z poloviny minulého století v podnikatelskobarokním duchu. Je to přestavěná stodola, nebo úplně nová novostavba (24)?

24

Ale pak objevuji další zdroj potěšení, dvě vilky v ještě nedostavěné periferní čtvrti města (25, 26). Obě mají pozoruhodně shodný základní hmotový koncept, liší se však v celé řadě detailů. Představte si novou českou vesnici, složenou z variací na takovéto domy. Já bych řekl: nádhera. Chotěboři, díky.

26

Cestou nazpět plánuji ještě zastávku v městysi Česká Bělá (něm. Böhmisch Bela). Prohlížím domy, ale nic chvályhodného nenacházím. V tom ale vyjde podvečerní slunce a ozáří hladinu rybníka s půvabným ostrůvkem (27). No, není u nás krásně?

27

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem