Ve druhé části článku o putování po Hodonínsku se s architektem Janem Rampichem podíváme do Kyjova a okolí...

První část článku najdete zde.

Kyjov a okolí budiž pochváleno

Ze samé radosti z krásného dne se řítím do města rychlostí asi 51 km/hod., a náhle proti mně, kde se vzal, tu se vzal, stojí „polda“ s radarem a jeho výraz nepřipouští eventualitu, že by to mohlo skončit domluvou (16). Než mi dojde, že není opravdový, jedu dvacítkou...

Také Kyjované dbají na úpravu před svými domy, jakou v Čechách prakticky neuvidíte (17, 18). Kyjov je centrum Dolňácka s 11 600 obyvateli. Už v 6. století tu byli doma germánští Langobardi. Ti později odtáhli, ale na nevítanou návštěvu sem, stejně jako do Hodonína až příliš často chodívali Uhři a dvakrát bylo spáleno a vyrabováno. 

18

Dva domy v ulici pod sídlištěm nesou pečeť pečlivého řemesla projektantského (19), radost pohledět. Jednomu z nich ještě chybí zábradlí na lodžii a lze jen doufat, že se tu neobjeví žádné betonové kuželky.

19

V lokalitě nové výstavby pod nimi si prohlížím bílý dům s mírně skloněnou pultovou střechou, nízkým pásovým oknem v patře a velkou prosklenou plochou v přízemí, půdorysně odstoupeném o necelý metr (20). Je poledne, parné léto, a fotografie hezky ukazuje, jak i tak relativně malé předsunutí vrchního podlaží zabrání tomu, aby sluneční paprsky dopadaly na velkou plochu skla v přízemí. Škoda, že parter domu není zatím dokončen, může to tu být velmi krásné.

20

V podobně modernistickém duchu se dá úspěšně stavět i v ulici, kde původně stály domy po moravském způsobu s okapovou stranou do ulice. Dnes tu stojí stavby velmi různé, klidný plochostřechý dům se zasunutou lodžií (21) pokládám za krásný jak sám o sobě, tak i kontextuálně.

21

Nemohu neukázat „off record“ chátrající domek v boční uličce, který mne doslova okouzlil (22). Po citlivé, jak doufám, rekonstrukci bude mít půvab venkovských stavení někde v jižní Francii.

22

Milotice jsou další mou zastávkou, kdo by ostatně dokázal projet kolem zdejšího barokního zámku a neprohlédnout si jej? Nádhera. Učebnice klasické architektury. Tohle by si měli dobře prohlédnout všichni ti vyznavači podnikatelského baroku... Jako třeba stvořitel „velkodomu“ v ulici Na Kanále (23). Bez komentáře.

23

Nedaleko mne zaujme rekonstrukce fasády řadového domku (24), škoda jen, že rekonstrukční úsilí v celé řadě zatím nepokračuje.

24

Cihlou obezděná vilka (25) má svou kvalitu, jen ty cihly měly být ve zdejší krajině přece jen méně ponuré, světlejší, stejně jako střecha. Takto se dům bezděky pocitově vyřazuje z kontextu vesnice a to je, myslím, škoda. A také by to chtělo „urazit“ štítek vikýře a završit ho stříškou pultovou, tahle hmota trojúhelníkového štítku vikýř doslova překocuje.

25

Výpravu končím v Ratíškovicích, jen asi čtyři kilometry od Hodonína. Čtyřtisícová obec patří mezi nejlidnatější vesnice u nás. Myslím, že se tu hodně staví proto, že lidé odsud odjíždějí za prací do sídla okresu. Na rohu v jedné z postranních uliček mne vítá zajímavý dům s pultovou střechou (26), líbí se mi, jak se tento základní tvar vyrovnává s úskalími nárožní polohy.

26

Další dům si vědomě pohrává s čínskými motivy, trochu si tu připadám jako v zakázaném městě v Pekingu (27). V Ratíškovicích je takový pocit poměrně nezvyklý, ale tato ulice žádné vizuální spojení se středem obce nemá, takže nakonec – proč ne?

27

V téže uliční frontě stojí i dům obezděný středně tmavou cihlou (28), působí na mě rovněž docela příjemně. I dělení oken by bylo výtvarně docela v pořádku, jen kdyby to byly opravdové příčky a ne plastové tyčinky mezi skly. A ještě něco, povšimněte si, prosím, jak jsou řešeny a opečovány předzahrádky před oběma domy. Inu, sláva Moravanům!

28

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem