Cestou do Klatov jednoho ošklivého zimního dne, kdy se mlha nerozplynula ani po jedenácté hodině, jsem složil báseň: Klatovy se ježí / značným množstvím věží. / Člověk zrovna žasne / jak jsou všechny krásné. A opravdu, těch věží, propichujících nízkou oblohu, se nad horizontem města zdvíhá hodně. (ČÁST 2.)