Cestou do Klatov jednoho ošklivého zimního dne, kdy se mlha nerozplynula ani po jedenácté hodině, jsem složil báseň: Klatovy se ježí / značným množstvím věží. / Člověk zrovna žasne / jak jsou všechny krásné. A opravdu, těch věží, propichujících nízkou oblohu, se nad horizontem města zdvíhá hodně. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Kde méně by bylo více

Malinká vesnička Srbice. Hned u vjezdu tu spatřuji zřejmě rekonstruovanou chalupu (nebo že by novostavbu?) s třemi vikýři s velikostně předimenzovanými štítky. Kdyby byl stavebník udělal ty vikýřky s pultovou střechou, byl by ušetřil a možná by mu zbylo i na kvalitnější krytinu, než je tenhle mizerný bonnský šindel (17).

O něco málo víc než sto obyvatel čítá vesnička Chlistov, kde nacházím několik původních roubených domků. Mezi nimi se vyjímá tenhle hráškově zelený bohatýr s osmi okénečky ve štítě a nevídaným štítovým „žudrem“ (18).

Hned naproti stojí opravený výjimečný dům, snad někdejší hospoda (?) nebo něco podobného (19). Bohužel opravy hodně změnily jeho vzhled a s řadou prvků se neumím smířit. První je fakt, že se dům odspoda nahoru rozšiřuje, vrchní obklad vždy předstupuje před spodní. Obklad soklu kamennými deskami, nad tím lícové cihly, pak dřevo s ošklivým detailem a břidlicové šablony, je toho trochu moc. K tomu bílá plastová okna, tentokráte bez dělení.

19

Těším se, co nového v Soběticích, už jen kilometr od Klatov. Systémem „křídlo zraněné koroptve“ tu hypertrofuje tento velikán na návsi, asi si jeho majitel říká, že už tu není co zkazit (20). Jenže opak je pravdou, jsem přesvědčen, že i dostavba domu by vždycky měla vést k jeho harmonii.

Vzhůru na Plzeň

Projíždím směrem na Plzeň, v první vesnici za hranicemi města snad bude pozitivní vliv městské výstavby zřetelně vidět. Ocitám se ve Štěpánovicích, kde mne vítá podobně nešťastný tvar rozvalené excentrické střechy jako ten v Soběticích, tentokrát v provedení novostavba (21). Jinak dům nevypadá zas tak špatně, jen měl stát obráceně, pěkně okapem rovnoběžně s cestou.

Pod silnicí se rozložila pěkná ukázka podnikatelského baroku, ten je tu na Klatovsku evidentně pořád v kurzu (22). V obci fotografuji ještě tento fanfarónský vjezd na dvůr statku, musím říci, že něco podobného jsem už dlouho neviděl (23). Avšak proč ne. Kuriozity své kouzlo mají skoro vždy.

23

Poslední snímek dnešní cesty dělám v obci Ostřetice, z Klatov směrem na Nepomuk. Ani tady není nová výstavba vzhledem k bezprostřední blízkosti města příliš povzbudivá. Kompozice oken ve štítě téhle vilky (24) je bolestivě strašlivá a odbytá opravdu trestuhodně.

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší...

Ing. arch. Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem