Kolíne, Kolíne... Ne, nechce se mi začínat tímto obligátním Kmochovým velehitem. Pokud jde o Kolín, chci připomenout něco dosti jiného. Nafoukaný Bedřich (Fridrich) II. Veliký, pruský král, hnaný touhou po moci a slávě, porazil vojska Marie Terezie v bitvě u Chotusic. To rozhodlo o tom, že se země Koruny české zmenšily takřka o celé Slezsko. Kdyby s ním prohrála o 15 let později další bitvu, tentokráte u Kolína, bylo by to takřka jistě znamenalo odtržení Čech a Moravy od habsburské monarchie a totální germanizaci našich zemí. (ČÁST 1.)

Žádné obrození by se nekonalo, Babičku by nikdo nenapsal a Masaryk by se nejspíš vůbec nenarodil. Naštěstí měla Marie Terezie svého maršála Leopolda Dauna a také věrné poddané. Historik píše: „Obyvatelstvo odmítalo prodávat pruským markytánům potraviny a poskytovat vojsku přípřeže a důležité informace, dokonce se podílelo na vojenských akcích proti pruským zásobovacím spojům.“ Když pak Bedřichovi vojáci utíkali z prohrané bitvy, křičel prý jejich král na ně vztekle: „Prasata, chcete žít věčně?“ To si vychutnávám a mám velmi rád Kolín a jeho okolí.

Město bylo založeno relokací (přenesením původního osídlení, dnes zvaného Starý Kolín) někdy před rokem 1261, za Přemysla Otakara II. Slovanské osídlení tu však prokazatelně existovalo už v 6. století. Bohatými dějinami města nepřehlédnutelně prochází svobodný duch. Zúčastnilo se stavovské vzpoury v r. 1547 i stavovského povstání v r. 1618. A když Marie Terezie pojala jeden ze svých slabších nápadů, totiž vystěhovat Židy z českých měst, zdejší vlivný městský úředník Tumlíř císařovnino nařízení odmítl uposlechnout a Židé v Kolíně zůstali.

Dnes má přes 30 000 obyvatel, kteří pracují především v chemickém a automobilovém průmyslu. Zaujalo mne, že právě v Lučebních závodech Draslovka se už v r. 1935 vyráběl plyn Cyklon B, později zvěrsky zneužitý ve vyhlazovacích táborech; plyn se vyrábí dodnes, nese jen nový název Uragan D.

01Dominantou města a národní kulturní památkou je chrám sv. Bartoloměje, původně gotický z druhé poloviny 13. století. Na jeho přestavbě na katedrálu v závěru 14. stol. se podílel sám Petr Parléř. Kostel funguje v sevření historickou zástavbou a pro jeho fotografování tak chybí potřebný odstup. Neomítaná gotika (také zásluhou puristické přestavby Josefa Mockera v 19. stol.) tu na vás zaútočí středověkým duchem opravdu přesvědčivě (1).

Skvostem náměstí je radnice, původně rovněž středověká (v tzv. Kolerovském domě, funguje už od r. 1484). V sousedním menším radničním domě se původně nacházel hostinec, později kasárna, a oba domy výrazově sjednotila až neorenesanční přestavba z r. 1887, vedená architektem Janem Vejrychem. 

Na ni bezprostředně navazuje snad nejvýraznější dílo českého brutalismu ze šedesátých let 20. stol., Společenský dům architekta Radima Dejmala. Obě budovy, třebaže velmi rozdílné, našly společného jmenovatele a snášejí se pozoruhodně bezkonfliktně (2). Na oficiálním portálu královského města Kolín se sice dočteme, že „... společenský dům je betonová krabice, kterou soudruzi velice necitlivě postavili hned vedle historické radnice“, já ale tenhle názor pokládám za příliš zaslepeně prvoplánový.

Co asi takoví podobní hodnotitelé vyslovili o budově kolínského gymnázia s charakteristickou, poněkud bizarní věží v r. 1924, kterou tu postavili architekti Jan Mayer a Vilém Kvasnička, Kotěrovi žáci (3)? Nebo když sochař František Bílek tu v r. 1914 vztyčil svou sedmimetrovou (původně ovšem počítal s 15 m!) Husovu sochu (4)? Dnes jsou tyto stavby samozřejmou a významnou součástí genia loci tohoto polabského města.

Nezapomeňme ještě na kolínské rodáky. Narodil se tu např. mistr ženských aktů Rudolf Kremlička, herečky Terezie Brzková, která hrála nezapomenutelnou babičku, a Libuše Geprtová, která hrála nezapomenutelnou Viktorku, a také ovšem legendární mim Jean Gaspard Deburau. Nesmíme opomenout ani nejznámějšího z rybníkářů Jakuba Krčína či významného evropského uhlobarona, vynálezce lisovaných briket Ignaze Petscheka, či obdivovaného avantgardního fotografa Josefa Sudka. Nejspíš se dnes v Kolíně najdou také lidé pyšní na to, že v jejich městě spatřil světlo světa i Miloš Zeman, prezident ČR.

Ráno začalo na východě

Vizitaci Kolínska startuji ráno ve Starém Kolíně, obci necelých 8 km východně od Kolína, kde žije asi 1 500 obyvatel. Vloni zde oslavili 750 let existence obce, která tu původně vznikla na soutoku říčky Klejnárky a Labe a byla často zaplavovaná; proto většina zdejších přenesla své sídlo do (nového) Kolína. Po usilovném hledání jsem se rozhodl ukázat vám domek se sedlovou střechou, ukončenou štíty, neboť je v obci patrně nejméně pokaženou novou stavbou rodinného bydlení, navíc s decentní barevností fasád (5 - hlavní foto článku).

Jinak už tu potkávám jen samé „bungalovíky“, vytvořené s malou kompoziční péčí, o to však výrazněji kolorované (6).

06

V Libenicích (333 obyvatel) se mi moc „nelibilo“. Část obce vyhlíží dosti zpustle, a ačkoli mi to zdejší pan kronikář popsal s výrazným optimismem a chvályhodnou místní znalostí, u některých domů jsem se bál zakašlat, aby mi náhodou nespadly na hlavu (7). Škoda.

Také nová zástavba mi přišla nezajímavá a fádní, jako toto přízemní stavení s valbovou střechou (8). Zdobné historizující oplocení z imitace umělecké litiny 19. stol. k němu a k téhle vesnici nepatřilo vůbec...

Druhou část článku najdete v této rubrice za dva týdny.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem