Kutná Hora byla už v r. 1995 zapsána v seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, a tak cestou přemýšlím o tom, že město, kde působily architektonické hvězdy jako P. Parléř, M. Rejsek, B. Ried, K. I. Dienzenhofer, F. M. Kaňka či J. B. Santini-Aichl, snad napořád vyzařuje nějakou „vůni“ dobrého stavitelství i do svého okolí, zvláště toho bezprostředního. Stavět tady jako by duchovně zavazovalo, bylo obligem, povinností i odpovědností větší než v krajinách kolem měst divočejších, zanedbanějších a bezvýznamnějších. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Netušil, Onomyšl, Malešov, Bylany – krásné názvy, nevyrovnaná kvalita

Sjíždím z hlavní silnice na Kutnou Horu do vesničky Netušil. Trochu jsem to ale tušil: také nic. Zaujme mě jen tato nervózní srostlice dvou hmot na nároží (11), která jako by vypadla z příručky Kterak postupovati, hodláme-li chalupu poničiti a občanstvu obce své ji znelíbiti a znechutiti. Sepsal a mnoha barevnými obrazy doprovodil Kazimir Netuschil, c. a k. tajný rada, v. v.

Onomyšl (něm. Wonomischl) je další zastávkou na mé cestě. Obcí s třemi stovkami usedlých projedu hned několikrát v důkladné snaze objevit něco zajímavého. Nakonec skončím u vily (12), jejíž „vymyslitel“ chtěl dosáhnout kulaté krychle: snažil se o bydlení co nejblíže úrovni zahrady, současně však usiloval o to, aby vjezd do suterénní garáže nebyl příliš strmý. Nakonec se to nějak zvrtlo: od zahrady ho dělí dobrý metr a vjezd do garáže je strmý jak černá sjezdovka ve Špindlu. To se tak někdy přihodí...

Vesnička Košice východoslovenskou metropoli nijak nepřipomíná. Fotím tu jen jednu půvabnou stodolu (13), kolem uklizeno, potěšil jsem se.

13.

Ale to už cílím na Malešov, asi tisícihlavý městys, který přitahoval ve své historii bitvy jak komule motýly. Řádili tu husité v r. 1424, pak dvakrát Prušáci (1742 a 1756), usilující připravit Marii Terezii o dědictví. Docela se tu staví, blízkost Kutné Hory je znát, ale nic, co bych s klidným svědomím označil za kvalitní architekturu rodinného domu, jsem tu nezahlédl.

Bungalov s černou lesklou krytinou snad představuje slušné bydlení, střecha s mohutnými přesahy jej však příliš zatěžuje, uzemňuje a připravuje o potřebný švih. Přes plot je vidět i páskový keramický obklad, opět hodně tmavý, jako by to připadalo stavebníkovi nějak zvlášť seriózní a důstojné. Na rohu obklad končí, což pokládám navíc za výtvarný lapsus jako Brno (14).

Trochu nudná a nevzrušivá žlutá vilka s krytinou profilovanou a zvlněnou jak prejzy na italské venkovské radnici (15) se neobešla bez obloučku „klenby“ nad vstupem a dvou poněkud zmateně formovaných vikýřů. Škoda.

Ozvuky historických a historizujících architektur nacházím také na světle tyrkysovém stavení v barevném odstínu zubní pasty, s polovalbičkou, trojúhelníkovým vikýřkem s lichoběžníkovým oknem, líbeznými okenními šambránami a samozřejmě s neodolatelným rizalitkem (16).

Podobným nebezpečným arzenálem útočí i dům v následující obci na trase, v Bylanech (17). On ani jeho malešovský předchůdce zatím nemají namontované zábradlíčko na terasách, nesených oněmi nezbytnými rizalitky. Myslím, že pak „sex-appeal“ obou těchto domů ještě strmě povyskočí.

V obci ale také fotografuji jednoduchý, dřevem obložený dům s pultovou střechou se svrchovaně zvládnutou okenní kompozicí fasád. Radost pohledět. Pro lepší představu přináším snímky obou hlavních fasád, vstupní i zahradní. A samozřejmě si také, milý čtenáři, jistě všimneš, co udělá neošetřené dřevo za několik málo let (18, 19).

18.

Objevy v satelitu

Přítoky jsou už na hranici Kutné Hory a nových domů je tu opravdu dost. Takový ten typický satelit, co v posledních časech najdeme kolem snad každého českého okresního města. Těším se, co tu objevím. Zpočátku to vypadá docela utěšeně. Půvabná dřevostavba na kraji zástavby má vegetační střechu dnes hodně vyšisovanou letním úpalem, trochu skandinávská Zlatovláska (20). Je krásná, jen bych ji raději – po způsobu Fráni Šrámka – potkal někde v lukách či v lese, tady ve vilovém satelitu působí snad až příliš něžně, příliš odstrčeně.

20.

Dům jednoduchého hmotového uspořádání se sedlovou střechou nízkého sklonu bez přesahů a s dřevem obloženou vstupní partií bych také řadil v kontextu zdejší nové zástavby k těm nejlepším (21). Jen ta okenní kompozice ve štítě chtěla asi ještě promyslet...

21.

Třetí dobrý dům stojí nedaleko (22). Hladká krytina, rozumná barevnost, okenní otvory tam, kde být mají. Líbí se mi.

22.

Nechci už ukazovat nic z té velké většiny zdejších vilek, které nestojí za nic, bylo toho dnes docela dost. Ale neodpustím si záběr zdejší hlavní ulice. Líbí se vám? Mně ani trochu. Nejde (jen) o ty průměrné a podprůměrné domy vlevo i vpravo, spíš mi tu oko touží opřít se o nějaký strom či keř, barevnou květinu před vrátky, o upravený uliční profil bez mosulského letního prachu (23). Snad tedy až někdy příště.

Závěrem mířím ještě do Jindic (něm. Inditz). Nová ulice v severní části obce se pyšní několika realizacemi rodinných domů. Pozornost tu přitahuje určitě již hezkých pár let rozestavěný dům, připomínající rozvaliny středověkého hradu Indicštejna, divokými Kumány těžce pobořeného (24). Pomalu začíná obrůstat nějakým roštím, ba stromovím, jako by chtěl tiše a nenápadně odejít z toho slzavého údolí.

Vedle stojí jinší junák, předvádějící své ustrojení naopak hodně hlučně a nepřehlédnutelně (25). Na konci ulice jsem se ale přece odměnil: vila s poměrně značnými prosklenými plochami, v kombinaci dřevěného a cihelného obkladu a s červenou (konečně!) střechou. Potěšení na mé straně (26).

26.

Na další výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší Ing. arch. Jan Rampich.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem