Fotografovat města v pokročilé podzimní době má svá úskalí. Příkladem budiž moje mise na Lounsko. Taťána Míková už několik dnů chlácholila v televizních zprávách o počasí, že uplakané dny konečně vystřídá den jako malovaný, slunečný a jasný. Můj mobil předpokládal totéž. A také že ano! Když jsem to listopadové ráno vyrážel, byla viditelnost snad padesát kilometrů a nikde ani mráček. Nádhera! Na hranicích lounského okresu stála ale mlžná hradba jako čelo obrovského vzdušného tsunami. (ČÁST 1.)

Váhal jsem chvíli, nemám-li otočit a jet někam jinam, jenže pak jsem si řekl, že rodinné domky, za kterými sem vážím cestu, tu stojí, ať je léto či zima, inverze nebo azuro, ráno i večer, a že tedy laskavému čtenáři přinést reportáž o nich v autentické atmosféře dnešního dne svůj smysl má. Lounsko ti tedy, vážený čtenáři, předkládám v podzimním balení à la William Turner či sem tam dokonce i Jakub Schikaneder.

02Samotné Louny (něm. Laun) čítají dnes asi 18 tis. obyvatel, kteří svému městu přezdívají Perla na Ohři. Dá se říci, že s nimi souhlasím. Ráz města je nejen historický, ale i poetický. Založeny byly Přemyslem Otakarem II. někdy v 60. létech 13. stol. na cestě z Prahy do Německa a valná část zdejších tak měla německý původ. Později leželo město na jazykové hranici, i když bylo převážně české. Husité soudili, že Louny patří mezi pět vyvolených měst (spolu s Plzní, Klatovy, Žatcem a Slaným), která v nastávajícím konci světa uniknou zkáze, a tak si město pro jistotu poničili sami.

Výbuch nepředstavitelného násilí odnesly ovšem především zdejší kláštery, dominikánský a magdalenitek. Odporné vraždění z důvodů odlišné víry bylo tehdejším standardem. Louny spolu s Žatcem a Slaným dokonce postavily významné polní vojsko, které nejprve vedl Jakoubek z Vřesovic, vydělal na tom obrovské jmění, posléze je opustil a jako jediný je nakonec dokázal porazit v bitvě u Želenic. Těžké časy pro město nastaly i za třicetileté války.

Další obránci pravé víry, tentokrát luteránští Sasové a Švédové, město několikrát jaksepatří zplundrovali, takže Louny se na dlouhou dobu staly městečkem pouze lokálního významu. Jejich věhlas se znovu zvýšil po r. 1960, kdy k lounskému okresu byly připojeny okresy žatecký a podbořanský.

01

Procházka v mlžné atmosféře jádra města začala tzv. Žateckou bránou (1) z r. 1500 v dochovaném opevnění z 15. století. Kostel sv. Mikuláše, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky, byl dokončen hutí Benedikta Rejta v r. 1538 a jeho tři elegantní stanové střechy nad hlavní lodí se dostaly i do městského loga (2), (3). V mlze působí nejen příznačně, avšak i přízračně, stejně jako uličky v centru, jindy živé a vábivé, avšak tentokrát takřka vylidněné (4).

Z významných lounských rodáků dlužno jmenovat básníka Jaroslava Vrchlického (možná tedy to víno, které popíjí císař Karel IV. se svou mladičkou čtvrtou manželkou ve Vrchlického hře Noc na Karlšteně, je lounské, za Lucemburků se tu intenzivně pěstovalo). Narodil se tady také Kamil Hilbert, významný architekt přestaveb českých památek a spoluautor dostavby svatovítské katedrály, spisovatel Karel Konrád, kapitán Otakar Jaroš, československý důstojník, který padl v bitvě u Sokolova.

03

Přístavby a nástavby aneb přehlídka lidové tvořivosti 

První má zastávka na cestě za rodinnými domky z posledního čtvrtstoletí patří obci s roztomilým jménem Holedeček, kde žije asi 80 obyvatel v 37 domech. Na návsi tu potkávám přístavbu k původnímu domku klasických proporcí s polovalbou a zalituji, že se tento nápad, jak zvětšit obytnou plochu domu, neodehrál někde hlouběji ve dvoře, mimo štít. Tři metry odstupu za lícem by bývaly stačily (5).

Souseda odvedle to ovšem inspirovalo, ba nadchlo. Jeho nevelká, leč výrazná oranžáda o tom svědčí velmi výmluvně (6).

V Holedečku mě ještě přitáhne Salon Jindřiška, který stejným způsobem jako dvě předchozí ukázky zvětšuje dům o prostory nad garáží v rovině původního štítu. Prosklení tuto garážovou nástavbu hodně zjemňuje, ale i tak – možná by pro podnikatelské prostory bývalo bylo lepší porozhlédnout se např. v někdejším hospodářském stavení ve dvoře (7).

Pokračuji do Dobříčan. Tady mě vítá areál někdejšího statku s zřícenou stodolou, zámek, který více padá, než stojí, a řada dalších ruin jen obtížně identifikovatelných. Vůbec kolem Loun je podobných nešťastných stavení celá řada, takřka v každé vsi narážím na něco podobného. Stopy po odsunu Němců, hospodaření armády a JZD mi tu připadají více viditelné než jinde.

Dobříčany čítají asi stovku usedlých. Z trosek vedle zřícené stodoly povstává tento sympatický dům z nádherné opuky (8), při bližším pohledu mám ale obavu, zda ta nedělená bílá okna jsou opravdu to, co dům potřebuje. Také mi přijde, že je tu nějak moc oken nově zazděných, tak věru nevím, nevím...

08

Zámek je ve stavu ještě podstatně horším, inu, desítky let tu byla kasárna a armádní sklady, dva roky už ale má nového majitele, který prý připravuje rekonstrukci. Tak ať se dílo podaří! Na arkýři, zřejmě ještě barokním, mě zaujal jeho krakorec, tedy onen prvek kotvený do obvodové zdi, z něhož arkýř vyrůstá. Tady je vyformovaný z prken, zřejmě původně imitujících kámen. Nestačím se divit (9).

Na návsi září pomerančový přelud s excentrickým křídlem, nejspíše přístavbou à la Holedeček, tady ovšem obohacenou o zasunutou lodžii, která velmi přispívá k rozcuchanému vjemu domku (10).

Hned vedle stojí časem notně poznamenaná ukázka, jak se to dělávalo dříve. Když už bylo nutné směrem do ulice přistavovat, tedy s atikovým výstavkem s vodorovným ukončením. Inspirativní, rozhodně. Zřejmě to býval hostinec, či spíše Gasthaus, nápis „...haus“ je možné ještě ve štítu přečíst (11).

Druhou část článku najdete v této rubrice 23.8.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem