Fotografovat města v pokročilé podzimní době má svá úskalí. Příkladem budiž moje mise na Lounsko. Taťána Míková už několik dnů chlácholila v televizních zprávách o počasí, že uplakané dny konečně vystřídá den jako malovaný, slunečný a jasný. Můj mobil předpokládal totéž. A také že ano! Když jsem to listopadové ráno vyrážel, byla viditelnost snad padesát kilometrů a nikde ani mráček. Nádhera! Na hranicích lounského okresu stála ale mlžná hradba jako čelo obrovského vzdušného tsunami. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Směrem na Rakovník střídavě oblačno

Další vesnicí na mé cestě jsou Liběšice, zatím největší sídlo, které jsem dnes projel – se 750 obyvateli. Snad tu konečně narazím na něco kloudnějšího. Vítá mě tu další nemilosrdná boční přístavba, tentokrát v ordinérním tyrkysovém provedení (12), a rozestavěný přízemní domek, nejspíš plochostřechý, který má snad šanci být (podle toho, co jsem tu viděl) prvním moderním domem v obci (13). Bohužel ale vypadá poněkud „zamrzle“.

Architekturu historizujících rozpomínek tu zastupuje velmi průměrný bungalov s černou střechou (14) a nově zrekonstruovaná meziválečná vila (15). Rozdíl v architektonické kvalitě je zarážející.

15

Dál jedu zjistit, co pěkného si postavili v Dubčanech. Zastavuji před pozoruhodnou vilou čp. 1. Její osud je zřejmě „černý jako krtci“, jak zpívá Fanánek, jinak by taková krása musela vypadat jinak (16). Škoda.

Už už se mi chce pochválit právě opravovanou chalupu na návsi (ta okna ideální nejsou, já vím) (17), pak ji však spatřím z druhé strany (18) a to mě poněkud postrčí do pozice Lotovy manželky. Proč nemohl ten štít zůstat pěkně souměrný? Ta vyřezávaná prkýnka na něm by navíc mohla posloužit jako exponát v oblastním muzeu Kuriozit a pitomostí...

Drahomyšlí, obcí se známým menhirem, jen projíždím, na delší zastávku je to tu všude moc oprýskané a v dnešním počasí i ponuré. Také zdejší Villa Alma prosí o rekonstrukci, která by dala vyniknout jejím (tlumeně kubistickým) půvabům (19).

19

Po stopách historie

Do Lipna se těším, je to větší obec a do okresního města už odsud není daleko. Bývala to ves s 15 stovkami obyvatel, dnes jich tu žije kolem čtyř set. A nebyli bychom na Lounsku, aby se také tady nevyskytla nákaza přetáhlých excentrických střech, však se podívejte na tohoto vyfešákovaného seladona (20).

Fotografuji tu také opravenou vesnickou chalupu s hrdým vročením ve štítu – L. P. 1870 (21). Nádhera! Jenže tehdy dozajista neměla tenhle tvar baseballové čepice s nepřehlédnutelným kšiltem, nýbrž byla pěkně souměrná podél svislé osy a celkově „obyčejnější“.

V Hřivicích, necelých deset kilometrů od Loun, narážím na první skvělý dům své dnešní mise. Ve zdejší nové vilové ulici stojí plochostřechá vila, celá obezděná režnou cihlou příjemné neagresivní barvy, se zajímavým detailem zapuštěného okapního svodu a přiměřenými okny, nahoře menšími a dole klasicky většími, s kultivovaným oplocením i brilantní zahradní úpravou – radost náramná (22).

22

V jejím dvoře pak nalézám další pozoruhodnou stavbu, keramickou dílnu s rozverným nápisem (možná až moc, kdyby např. všechna písmena byla bílá, nápis by byl čitelnější) v kombinaci cihelného obezdění a dřevěného lamelového obkladu (23).

Touchovice mě zaujaly prazvláštní střešní skrumáží na návsi (24). Štít, sedlová střecha, plochá střecha, nižší sedlová a střecha barokní kapličky. Chybí jenom valba, ale ta je hned vedle.

24

V Opočně mají prý zaručený brod Oldřicha a Boženy, ano, ten, u kterého u krku nedokonale zapnutá Božena ve zmáčené sukni a halence máchala prádlo před zraky knížete Oldřicha. A ten, místo aby jí jako křesťan vytknul výstrojovou nekázeň, málem spadl z koně. Samozřejmě – mohla to být i Peruc východně od Loun, jak jsme se učili v dějepise, ale místní a Václav Hájek z Libočan mají jasno: bylo to tady, v Opočně, u potoka širokého sotva půl metru... Já jsem tu ale málem vypadl z auta při spatření dalšího příkladu lounské varianty domu à la zraněná koroptev (25), tentokrát s prvky obloučkového baroku.

Cestu nazpět jsem naplánoval přes Žatec a řekl jsem si, že tu najdu dům opravdu architektonicky zdařilý, vždyť jeden, ten hřivický, stačit nemůže. Než padla tma, objevil jsem jeden takový (26).

26

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší Ing. arch. Jan Rampich.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem