V Mělníku jsem byl už několikrát a vždy se mi stalo totéž: vystoupám Svatováclavskou ulicí, proběhnu mezi zámkem a kostelem svatých Petra a Pavla, a tu unešeně zírám do plochého kraje, který se za řekou rozkládá od obzoru k obzoru. Krajina je tady traktována jen kopci Českého středohoří, jimž vévodí trochu předsunutý Říp. A hned můj pohled padne také na řeku, která tu omývá patu mohutné vyvýšeniny. Hradiště Pšov, Ctiněves, Hradsko – Kanina, Lobkovice, Liběchov... duch místa a prastará i novější historie tu na člověka zaútočí opravdu silně. (ČÁST 1.)

Pohlédnu na řeku pod sebou. Vltava se mi zdá trochu moc štíhlá, jenže pak si všimnu tabule, která upozorňuje na skutečnost, že soutok Labe a Vltavy leží o něco výše proti proudu (1).

1

První osídlení tu existovalo už v neolitu, tedy před cca 8 tisíci léty. V dobách, kam už historie alespoň částečně a zastřeně dohlédne, tzn. v 9. a 10. stol., byl Mělník hlavním hradištěm kmene Pšovanů. Dcera posledního pšovského knížete Ludmila si vzala českého Bořivoje a nám začaly dějiny. Už kolem r. 1000 se ustálil zvyk, že Mělník dostávaly věnem české kněžny a později královny, natrvalo ho královským věnným městem prohlásil až Karel IV. Ten sem také přivezl z Burgundska a Champagne vinnou révu, zdejší, v té době už letitá produkce vína se tím velmi zkvalitnila.

Královnám vdovám se tu od té doby muselo zřejmě dost příjemně bytovat, po smrti Přemysla Otakara II. tu například pobývala krásná Kunhuta, po smrti Jiřího z Poděbrad neméně krásná Johanka z Rožmitálu a Blatné, která tu také o tři roky později zemřela.

Město se utěšeně rozvíjelo až do třicetileté války, pak švédské drancování, požáry, mor a další hrůzy způsobily, že se Mělník skoro vylidnil. Ještě v 18. a 19. století bylo město spíše městem provinčním, zvedat se začalo až v souvislosti s novou výstavbou za první republiky. Kromě rozvíjející se zemědělské i průmyslové produkce (např. cukr, zboží kaučukové, košíkářské, olej, pivo, sekt Lobkowicz) tu byly čtyři cihelny, jedna elektrárna a tři pily.

3

Mělník dnes

4Dnes má Mělník asi 19 000 obyvatel. Prohlížím si město, podléhaje jeho zvláštnímu kouzlu, přestože teploměr ukazuje -15 °C. Na náměstí není v poledne takřka živáčka, pak přeběhnou asi tři lidé, a tak hned fotografuji ten „kypící život“ (2). Snímek severovýchodní fronty náměstí zachycuje především v jádře gotickou radnici se sousedním kapucínským kostelem Čtrnácti pomocníků. Zaujal mne ovšem také původně románský, později goticky přestavěný trojlodní kostel svatých Petra a Pavla, jehož věž na samém vrcholu terénní vyvýšeniny vévodí širokému okolí (3), a Vrázova vyhlídka, odkud je prý nejlepší výhled na ten pravý soutok. Městská, tzv. Pražská brána velmi podtrhuje kolorit středověkých uliček kolem (4).

Bývá dobrým a zavedeným zvykem v našem seriálu ještě zmínit významné rodáky z navštíveného města. Začít je třeba kněžnou Ludmilou, později svatou Ludmilou, manželkou prvního českého historicky doloženého knížete Bořivoje, s kterým přijala křesťanství na Velké Moravě v r. 882. Narodili se tu i mladší bratr císaře Karla IV. Jan Jindřich Lucemburský, Viktor Dyk, novinář a spisovatel, autor nezapomenutelné novely Krysař. Ze současníků dlužno zmínit herečku, zpěvačku a modelku Jitku Čvančarovou nebo Kateřinu Jacques, političku a státní úřednici, která před pár lety udivila národ svým vztahem k biomase. Nesmím zapomenout ani na Rudolfa Kraje, boxera, stříbrného na olympiádě v Sydney, zvaného Rudi Mlátička.

Kojetice versus Neratovice: dva odlišné světy

5Tak, a startujeme za rodinnými domy Mělnicka, první zastávka je v obci Kojetice. Místní vilová čtvrť působí velmi sklesle, neupraveně a pesimisticky, těm domům tady nerozumím. Takhle vypadá vypínavá dostavba na rohu dvou ulic (5). Myslel jsem nejprve, že tu její stvořitel zamýšlel vytvořit nárožní balkon nad vstupem v přízemí, ale pak jsem si všiml, že v patře na onen „balkon“ neústí žádné dveře. Záhada Blair Witch jak vyšitá! Jak tam bude chodit, snad jen takříkajíc duchovně? A takových tu stojí pěkných pár kousků...

To vše je doplněno několika ukázkami řvavého podnikatelského baroka (6) s jemnými plastovými příčkami v oknech (panenka Barbie by nadšeně tleskala!) a temnými železnými špičičkami naostřeného plotu (valašský kníže Vlad Napichovač by uznale mručel!). Jedu raději pryč a přesouvám se do blízkých Neratovic.

Neratovice byly v roce 1957 povýšeny na město a v poslední době se dosti překotně rozvíjejí. Dnes je tu doma 16 200 obyvatel, většinou zaměstnaných v chemickém průmyslu. Zajímavostí je, že částí Neratovic jsou dnes Lobkovice, odkud pochází známý český šlechtický rod, a také fakt, že si obec zvolil za místo posledního odpočinku Otec národa František Palacký se svou chotí. Tak se pojďme podívat, co pěkného si tu Neratovičtí postavili.

Přízemní stavba se dvěma protilehlými pultovými střechami působí ve vzrostlé zahradě docela příjemně (7).

7

Velmi čistě se ve svém upovídaném kontextu vyjímá „obyčejný“ bílý dům na křížení ulic: takřka žádné přesahy střech, dobře položená bobrovka, archetypální tvar bez příkras. Raduji se z univerzality tohoto domku a jen doufám, že se k jihu, do zahrady, otevírá okny výrazně podstatnějšími (8)...

8

Druhou část článku najdete v této rubrice příští týden.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Lounsku, část 1.

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem