Boleslav, Boleslav, překrásné město, neplač holka, nenaříkej, moje nevěsto – to by asi napadlo každého. Ale je tomu opravdu tak? Nezdá se mi, že by Mladá Boleslav byla vyhledávaným turistickým cílem. V souvislosti s tímto článkem jsem ji ostatně i já navštívil poprvé v životě. A musím říci, že to byla chyba: Mladá Boleslav je nádherné, živé město, jehož vnější, nové části optimisticky fungují a jehož historické jádro má půvab turisticky mnohem známějších destinací. (ČÁST 1.)

Město založil už ve druhé polovině 10. století Boleslav II. Pobožný, ten, který dal v r. 995 vyhladit Slavníkovce a sjednotil tak Čechy pod vládu Přemyslovců. V Boleslavi se tehdy budovalo, v 30 kilometrů vzdálené Libici se bouralo.

Slibně se rozvíjející hrad s osadou pak zpustošili všelijací nájezdníci ještě nejméně třikrát – koncem 13. století, za husitských válek i za války třicetileté. A pustošilo se i za II. světové války, Mladá Boleslav se stala posledním evropským městem, bombardovaným (zřejmě Rusy) ještě 9. května 1945.

01

Dnes tu má domov skoro 45 tisíc obyvatel a město stavebně srostlo s městečkem Kosmonosy, jež bylo ke Staré Boleslavi už dvakrát v historii administrativně připojeno a zase od ní odpojeno.

Mají tu půvabné náměstí, opravené a upravené, podle návrhu skupiny Idhea Architekti, do úžasně působivé podoby (plastika řeky Jizery, vodotrysky z plochy náměstí, interaktivní skulptury vrb, v noci zvnitřku osvětlené). Je opravdu na co pohledět, čím se potěšit (1). Nad náměstím se zdvíhá věž renesanční Staré radnice (2), za ní zahlédneme barokní průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie z r. 1702 (3).

03

Začínám u Jizery

Obhlídku nových rodinných domů postavených po „sametovém převratu“ na Mladoboleslavsku začínám asi 12 kilometrů na jih od okresního města, v městysi Brodce, odděleném řekou od sousedních Horek nad Jizerou. Dnes už se odsud do Horek nebrodí, nýbrž tu mají přes Jizeru instalovánu trochu bizarní lávku (4) ve stylu „s dělem na zajíce“.

Jako první fotografuji bílý dům s polovalbou a poměrně mohutnou dvorní přístavbou (5). Když si jej prohlížím, maně mi vytane na mysli jeden činžovní dům v Plzni, kde dosud na fasádě uchovávají stopy po americké střelbě z kulometu v květnu 1945. Systém rozmístění oken a dveří tu v Brodcích opravdu připomíná ony stopy po kulometné dávce.

05

Nedaleko potkávám dosud nedostavěný dům s lodžií (6), do níž ústí okno ve tvaru koňské hlavy. Co vedlo projektanta k této mutaci, těžko říci, zlatým meziokenním příčkám neodolal ale také, takže bych to diagnostikoval na atak zhoubné „zdobiózy“, možná dokonce nevyléčitelné „fintiviózy“.

06

V proluce mezi domy zahlédnu lákavou vedutu Horek nad Jizerou (asi 500 obyvatel) s původně renesančním zámkem (dnes je tu umístěna střední škola a odborné učiliště) a kostelem sv. Mikuláše. Vydávám se tedy přes Jizeru (7).

Hned na pokraji obce mne vítá nádherná prvorepubliková vila v pozoruhodné zahradě. Je nově opravená a udržovaná, bylo by nemožné ji neukázat (8). Rozhlížím se, neuvidím-li tu na zahradě u bazénu Adinu Mandlovou, ale bohužel, zřejmě ještě spí, vždyť je teprve poledne.

08

Na výšině nad obcí objevuji betonový plot (9), který spolehlivě zkroutí mé tělo i ducha v křeči: beton tělové barvy tu dole imituje kamenné kvádříky a nahoře dřevěné vyřezávané plaňky. Jedovatý hnus!

10

Na konci ulice nové výstavby potkávám ale hned několik domů, které jistě znamenají blýskání na lepší časy. Ten s poněkud bláznivě komponovanými okenními otvory prozrazuje vyšší ambici výtvarnou (10), stejně jako nedaleký dům s plochou střechou a mohutnou terasou, inspirovaný nejlepšími funkcionalistickými a brutalistními realizacemi rodinného bydlení (11).

11

Dosud rozestavěný dům (12) se sedlovou střechou bez přesahů si mohutnou paží své plochostřeché přístavby přitahuje technickou místnost a nabízí ve svém podpaží úkryt hned dvěma automobilům. Další krásný úlovek ve stejné ulici: dům s protilehlými pultovými střechami (13). Mám radost, že tady v Horkách, zdá se, už slušné stavění zdomácnělo.

13

Někdy ale slušný dům zničí jeho detail, však si všimněte toho oplocení a vrat (14). Imitace kamene u betonových kvádříků zdi a vrata náhle barokní – jako by dům a vrata stavěly dvě rozdílné osobnosti. Bojím se, aby výslednou barvu fasády nevybíral někdo třetí...

Druhou část článku najdete zde.

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem