Architekt Jan Rampich loví krásné i méně krásné domy, tentokrát v okolí Mladé Boleslavi. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Strašnov a Nepřevázka: příjemné kompromisy

Pokračuji směrem na vesničku Strašnov, doufaje, že tu nejde o nomen omen. Zpočátku mne zarazí dům s excentrickým štítem a dvěma rozsáhlými terasami v patře, které mají místo zábradlí plot s příšernými sloupky z betonových tvárnic, o kompozici štítu už raději ani nemluvím (15).

O kus dál zaujme každého střecha s nekompromisním rozvrhem fotovoltaických panelů (16), inu, „pokrok“ nezastavíš. Svými lesky a blesky vysílá do vesmíru smutnou zprávu o stavu strašnovské civilizace.

16

V sousedství stojí ale šedý dům s plochou střechou, snad přestavba (17). Hladké betonové sloupky na oplocení si nehrají na žulu, tmavošedé rámy okem pocitově zvětšují okna a šedá fasáda dům uklidňuje a činí samozřejmým. Škoda, že nikdo nebyl doma, chtěl jsem dům vyfotografovat i z druhé strany, jistě by to stálo za to.

17

Teď mám v itineráři napsáno: Nepřevázka. Vesnice (něco málo přes 400 usedlých) na kopci, na jihozápadním svahu masivu Chlum, který se zvedá nad údolní nivou Jizery asi čtyři kilometry od Mladé Boleslavi. Musím říci, že mne toto „hnízdo na úbočí“ velmi mile překvapilo, pár domů je tu opravdu zdařilých.

První z nich (a asi nejlepší z celé mé dnešní cesty) je dům s bezpřesahovou sedlovou střechou s plechovou krytinou. Zinkový plech kapotuje rovněž pultové vikýře a také vystupuje z fasády přízemí v místech, kde se dům otevírá do zahrady. Štíty zdobí laťování z modřínového dřeva, jež je ve stejném provedení vidět i na oplocení. Delikátně šedavá omítka je použita na obou okapových stranách domu (18). Věru dobře zvládnuté řemeslo!

18

V sousedství nacházím i jiný pěkný dům se sedlovou střechou (19), tady bych ovšem raději nevolil zbytečné střešní přesahy a rozpačité ukončení vaznic. Na návsi mě překvapí podobně bezozdobný nový dům. Přestože byl zřejmě vztyčen na kadlubu nějakého domu původního, svou situaci v náročné poloze zvládá velmi elegantně (20).

20

Čtvrtý dům z Nepřevázky, který jsem vyfotografoval, je zatím nejkonvenčnější, však stojí také na horní straně návsi (21). Vnímám tu plno historizujících prvků (od kompozice oken po plastickou střešní krytinu), nejdůležitější je však dobrý a přiměřený základní tvar, pro české vesnice v jejich jádrových částech velmi důležitý. Kéž by všechny domy na vsi vypadaly takhle...

21

Na úplném konci vesnice, v místě bez vizuálního kontaktu s jejím jádrem, se mi zalíbil dům forem značně expresivních (22). Dobře jsem si prohlédl jeho polohu a prošel několik míst, odkud na něj bylo vidět. Je jasné, že bych něco podobného raději našel ve vilové čtvrti třeba v Brně nebo Plzni. Jenže i tady jsme čtyři kilometry od pětadvacátého největšího města v ČR, časem z Nepřevázky bude třeba i předměstí statutárního města Mladá Boleslav. Plachtoví střechy je tu věru hodně dramatické, ale proč ne? Mezi jednoduchými pultovými střechami tento dům představuje osvěživou změnu.

22

Nenápadný půvab šedi

Další vesnicí na mé cestě je Sýčina. Obci s 210 obyvateli vévodí stěží uvěřitelný goticko- -renesanční kostel s třemi věžemi, zasvěcený sv. Václavu. Ze silničky od Nepřevázky vyhlíží v krajině jak přelud z francouzských dobrodružných filmů (23).

Pod kostelem ve vsi stojí pěkný a kultivovaný dům venkovské formy, tleskám (24). Já vím, ten řemínkový obklad soklu, rozpačité ukončení dřevěného obkladu verandy v ploše stěny, opět „unavená“ čela vaznic ve štítě... ale přesto: je to dobrý, pevný a jistý dům. Díky za něj.

24

V následujíc štaci, Vinařicích, jsem ostatně na žádný takto zdařilý rodinný dům nenatrefil. Zámek na kopci tu ovládá vesničku opravdu nepřehlédnutelně a zdejší vrby (právě dostaly šik jarní sestřih) prozrazují, kde se vzala inspirace oněch skulptur na mladoboleslavském náměstí (25).

Dobrovice těží z minulých časů

28A to už se ocitám ve své poslední zastávce, v třítisícovém městě Dobrovici. Stojí zde také největší a nejmodernější cukrovar v České republice, jmenuje se TTD Dobrovice. Narodil se tu profesor MUDr. Josef Hynie, sexuolog, který založil první sexuologický ústav na světě. Ale zpět k rodinnému bydlení. Probrouzdal jsem městečko křížem krážem a zpět, dílem proto, že mi bylo sympatické svou velikostí, a také proto, že jsem chtěl tuto cestu zakončit povzbudivě.

V Dobrovici jsem však našel jen zašlý odlesk podnikatelského baroku (26, 27), který je tu zřejmě bohužel pořád „in“. Už tyto záběry raději nekomentuji, dozajista se každý čtenář časopisu dnes již umí podobným lapsům při výstavbě domu vyhnout.

Něco pěkného na závěr by to ale přece chtělo. Není to sice zdařilý rodinný dům, ale zdejší renesanční radnice z časů Valdštejnových (28). Stanuv před ní, měl jsem za to, že jsem se ocitl v kouzelné knize Kocourkov ilustrované Cyrilem Boudou. Tak nějak podobně vypadala ona radnice v mém dětství...

Text a foto: Jan Rampich