Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě se pohyboval po ošklivé prašné pláni velmi pomalu, žertovalo se tehdy, že odchází ze svého původního místa stejným tempem jako dočasně umístěná sovětská vojska z naší republiky. Bylo v tom něco povznášejícího, co dodávalo do českých srdcí hrdost a obdiv k inženýrskému řemeslu. Živě si na svoji návštěvu v Mostě v říjnu 1975 pamatuji: uprostřed vší té špinavé hrůzy plul kostel, jehož hlavní loď se asi na měsíc stala jakoby „opravdovou“ lodí. (ČÁST 1.)

Myslím na to, když se blížím do Mostu (něm. Brüx) v babím létě 2017. Jsem sám zvědavý, jestli najdu nějaké půvaby v panelákovém městě, zbouraném a znovu vystavěném v časech socialistické materiálové chudoby. Jak se město sžilo s rezidui původní výstavby, jak se jeho sídlištní duch poměštil, jak kvalitní architekturu sem přinesla 70. a 80. léta a také ovšem poslední čtvrtstoletí? Nu, každý si jistě po návštěvě v Mostě udělá svůj názor sám. Já jsem se tu cítil moc dobře, pro nás, odchovance Le Corbusiera, je tu na co se dívat.

Začneme třeba divadlem, skvostnou, hmotově bohatě strukturovanou budovou architekta Iva Klimeše z 80. let, která je pro Most do jisté míry tím čím pro Liberec Hubáčkův Ještěd. Hra bílých objemů, vlastně bílá a její stín, k tomu tmavá skla. Očarován fotím divadlo z mnoha stran (1). Tvarově charakteristický hotel Cascade vedle divadla se dříve jmenoval Murom podle družebního města v SSSR. Formován je dobře zapamatovatelným způsobem a spoluvytváří ducha místa centrální části města (2).

Obytné čtvrti Mostu jsou však architektonicky příliš nenáročné, výrazově chudičké a monotónní, postavené z panelové soustavy, která se tehdy používala „od Šumavy k Tatrám“ (3). Domy mají navíc nový (zateplovací?) kabát s teplou barevností, která dokonale stírá a rozostřuje jejich funkcionalistický charakter. Škoda. Nu, a ještě musím připojit snímek současné podoby děkanského kostela a úpravy prostranství, kam byl převezen. À propos – jeho autorem je Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, žák a spolupracovník samotného Benedikta Rieda (4).

4

Most má dnes asi 67 tisíc obyvatel, a je tedy 14. největším městem u nás. Přehled významných rodáků je takřka bez konce, vybírám jen ty nejzajímavější. Tak třeba... hokejisté: Ivan Hlinka, Martin Ručinský, Petr Svoboda, Vladimír Růžička, Jaroslav Hlinka, Marek Židlický. Fotbalisté: absolutní legenda Josef Masopust. Ze zpěváků minulosti jmenujme paní Juditu Čeřovskou, současnost prezentují Xavier Baumaxa a Martin Maxa, a také ovšem zpěvák, moderátor a bavič Vladimír Hron. Herci budiž zastoupeni Zuzanou Bydžovskou, Raoulem Schránilem, psycholožka Dana Němcová byla jednou z prvních signatářek Charty 77.

Mezi haldami

Kolem Mostu nejsou jen jizvy po povrchové těžbě hnědého uhlí, ale také vesnice a města. Pojeďme se podívat, co nového tam poslední čtvrtstoletí ve výstavbě rodinných domů přineslo.

Prvním městečkem je Lom (něm. Bruch). Má asi 3 500 usedlých a další spoustu zajímavých rodáků. Řekni, kde ty kytky jsou, Markétka, Dominiku, Za rok se vrátím – to jsou hity zdejší rodačky, textařky Jiřiny Fikejzové. Nebo komik Josef Alois Náhlovský. Z nových rodinných domů tu ale nic zajímavého nepotkávám, přestože městečko, protáhlé od severu k jihu jako jezevčík, projíždím dosti zevrubně. Postavilo se tu kdysi hodně montovaných Okalů, které jsou už desítky let různě zvelebovány a pořád dobře slouží.

Nacházím tu několik příkladů úprav relativně vkusných (5), (6), jinde si však poněkud poničili boční fasádu (7) nebo lehký Okal zatížili těžkými prvky, imitujícími hradní architekturu časů dávno zašlých. Obklad šambrán imitací haklíkového zdiva, zlaté dělicí příčky v oknech, „vlnobití“ historizujících tašek na střeše, to vše zapříčinilo naprostou ztrátu původního svižného ducha montované stavby (8).

Na dohled od kolektivních ideálů

Litvínov (něm. Leutensdorf) je město s 25 tisíci obyvatel. Nikdy jsem tu ještě nebyl, od té doby, co Jaroslav Hutka zpíval, že „smutná je nálada města Litvínova“, a přirovnal to tady k vězeňskému táboru, mě to sem příliš netáhlo. Mnozí místní mu dodnes neodpustili. Nejdříve ovšem zajíždím k legendě socialistického způsobu bydlení, k tzv. koldomu (kolektivnímu domu), nejvýznamnější zdejší stavbě.

Autory domu z r. 1958 jsou architekti Václav Hilský a Evžen Linhart. Myšlenka domu, kde se nejen bydlelo, ale i cvičilo, hrálo, tančilo, zpívalo, vychovávalo, jedlo a pilo v restauraci, také tu ubytovali hosta, hrál se tu tenis nebo plavalo v bazénu, se náramně líbila sociálním inženýrům levice s touhou prefabrikovat lidské životy.

Jenže ještě před dokončením se některé záměry ukázaly jako utopie a dnes dům slouží jako malometrážní byty (celkem 352) s kuchyňkami jak z domečku pro panenky, neboť se předpokládalo stravování v restauraci. A tak je dnes dům nejen technickou památkou, ale také jistým památníkem lidské pošetilosti (9), (10).

Ale honem zpátky k rodinným domům. Na severu města, na jižních úbočích Krušných hor, vyrostla vilová čtvrť, která dnes zřejmě v Litvínově představuje bydlení na velmi dobré adrese. Zaujaly mě tu starší řadové domky, trochu už opatinované časem, který jim propůjčil takřka skandinávského ducha (11).

11

Kvalitní bydlení jistě představuje i dům s pultovou střechou ve sklonu terénu, obložený kamennými inkrustačními pásky v příjemné barevnosti; jeho stavitel však evidentně nevydržel a podlehl vnitrolebním tenzím a touze po „historičnosti“. Ten plot je zkrátka příšerný (12).

Nedaleko stojící dům je nevídaně půvabně umístěn v terénu, okolní úpravy i on sám zaslouží jedničku s hvězdičkou (13 - hlavní foto článku).

O něco níž mne přitáhne dobře promyšlená vilka s nautickými motivy (vrchní paluba – terasa, kulatá okna atd.). Škoda jen, že stavebník tu plechem neobložil celý komín, ideálně navíc kulatého průřezu. Obkládat komín palubkami je contradictio in adiecto, jak může potvrdit i pan Hůlka Vlastimil, někdejší majitel opalubkované chaty i s komínem u rybníka Zadní Řitovíz, dnes majitel spáleniště tamtéž (14).

14

A víte, co je tu nejlepší ? Do řeky Bílina si tu z kopce prostředkem vilkové čtvrti drandí nádherný potůček, čistý jak trestní rejstřík anděla (15).

Loučím se s Litvínovem dokladem, že i tady našly ty nejpokleslejší polistopadové touhy a přání svého použití. Dům v podnikatelskobarokním stylu s manýristickými kuželkami zábradlí a pseudorokokovými vraty, všechno navěšené na základním korpusu stodolovitého tvaru, ovšemže se střešními polovalbami – to vše sem jednou může přitahovat turisty jako sorela zdejších sídlišť či koldům (16).

Druhou část článku najdete v této rubrice příští týden.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem