Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě se pohyboval po ošklivé prašné pláni velmi pomalu, žertovalo se tehdy, že odchází ze svého původního místa stejným tempem jako dočasně umístěná sovětská vojska z naší republiky. Bylo v tom něco povznášejícího, co dodávalo do českých srdcí hrdost a obdiv k inženýrskému řemeslu. Živě si na svoji návštěvu v Mostě v říjnu 1975 pamatuji: uprostřed vší té špinavé hrůzy plul kostel, jehož hlavní loď se asi na měsíc stala jakoby „opravdovou“ lodí. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Vzhůru do Krušných hor…

Stoupám do Meziboří, jakéhosi obytného satelitu Litvínova, umístěného výše v horách. Původně Schönbach, pak, po vystěhování Němců, tu mělo být městečko pro učně v těžkém průmyslu a učiliště pro hornice, ale postavilo se celkem běžné sídliště. V r. 1956 se hlasovalo, jak se bude nové, dnes asi pětitisícové městečko jmenovat. Zvítězil název Meziboří, přestože ve hře byla i taková esa jako Zápotocké nebo Fučíkov.

Snažil jsem se tu vyfotografovat něco kvalitního, ale kde nic tu nic. Snad jen tento nepřezdobený hnědavý domek se sedlovou střechou, z kterého vyzařuje, že se nechce předvádět, chce sloužit (17).

Vedle potkávám stavbu, dosud nedokončenou, k jejímuž vstupu vede skoro tolik schodů jako na Mardukův zikkurat v Iráku, známější pod názvem Babylonská věž. Pokud tu nejde o nějaký důvod kultovní, tak dům nechápu (18).

Horní Jiřetín (něm. Obergeorgenthal, asi 2 300 obyvatel) se léta snaží zabránit prolomení limitů těžby uhlí, vláda váhá, říkám si tedy, že nové rodinné domky tu nejspíše naleznu v jeho horní části. Nejprve trochu rozpačitě hledám, kudy ty domy vlastně fotit: ploty jsou zde velmi netransparentní, někdy až budí dojem fortifikace. Snad to nemá být příprava na odražení útoku bagrů a buldozerů, říkám si (19), (20).

Sem tam se mi přece stane, že něco uvnitř pozemku zahlédnu, a v několika případech jsem velmi potěšen. Bílý kubus modernistické vily na pozadí zalesněného kopce vypadá opravdu skvěle (21 - hlavní foto článku).

Totéž pozadí rámuje i cihlou obezděný bungalov s valbovou střechou, naštěstí krytou taškami v tónu téže cihelné barvy. Až se trochu usadí a vysázená zeleň kolem vzroste, bude to jistě půvabné (22).

22

Ale někde se v zeleni objeví i něco výrazně problematičtějšího. Nevím, proč mi takovéto domy (23) evokují jakousi sloní zatuhlost, vždyť sloni jsou náramně hbitá a elegantní zvířátka. Ach jo.
… a zase zpět

Poslední dnešní zastávkou je Havraň (něm. Hawran, asi 700 obyvatel), vlastně jediná vesnice z mé vizitace po Mostecku. V Havrani se dosti rozvíjí nová výstavba, bohužel však architektonická kvalita absentuje. Fialkový dům s obloučkovitými okny a okénky se tváří jak bubák, štítová okenní kompozice je zdrcující (24). Růžovolící tlouštík se vstupními dveřmi také ze štítu (tam by žádné dveře raději být neměly) si přistavěl pergolu nepravidelného tvaru, který nekoresponduje s žádnou rovinou původní stavby (25).

Posledním dnešním domem je neopálený tlustokožec, překonávající dva své havraňské předchůdce snad ve všech ohledech, hlavně rozměrově: bílý Oliver Hardy na pláži v Malibu (26).

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší Ing. arch. Jan Rampich.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem