Poprvé jsem se do Náchoda dostal na školním výletě, to už jako student gymnázia a velký čtenář Škvoreckého. Jeho ústřední hrdina Dany Smiřický pocházel (určitě!) z rodu Smiřických (z Náchoda, i když ho ve Zbabělcích nazývá Kostelec!). A Smiřičtí se měli v osobě Albrechta Jana po vítězném stavovském povstání stát rodem královským, z čehož ovšem ze známých důvodů sešlo...

...Při mé tehdejší návštěvě mi město připadalo hodně šedé, ponuré, oprýskané a zanedbané. A jako rodiště králů nepatřičné. Když jsem ale seděl na lavičce na náchodském náměstí teď, vnímal jsem ho zcela jinak. Slunce svítilo, půvabná slečna si přisedla a rozvalený bronzový Škvorecký se šklebil na lavičce vedle, inu, bylo tu hezky. 

1

Opravené fasády domů na náměstí svítily a z věže chrámu sv. Vavřince (1) slétly údery zvonu jak paravýsadek břichatých pánů. To mě vytrhlo ze snění: jsem tu přece, abych podal zprávu o tom, jaké rodinné domy se tu na Náchodsku v posledních létech stavějí. Tak vstávat!

V Náchodě je doma asi 13,5 tisíce lidí. Je zajímavé, že historicky tu měli vždy výraznou převahu Češi. Proto si i Hitler musel nechat zajít chuť: druhá republika ani protektorát hranice na Náchodsku nezměnily. Je zajímavé, že (skoro) stejné to bylo už jen v okolí Domažlic (a východně od Českých Budějovic). A německy se Náchod řekne Nachod. Žádný Reichensteinberg nebo Schönzwergau an der Oberhohenbach...

2Pokochám se ještě pohledem na nejvýznamnější zdejší památku, státní zámek na kopci nad městem, který spolu se starou radnicí na náměstí vytváří zajímavý dialog (2). Radnice byla postavena po požáru v r. 1663, později však nárokům municipální správy nestačila, a tak si Náchodští počátkem 20. stol. postavili novou v pseudorenesančním stylu (3). Zdejšímu patrně nejproslavenějšímu rodáku Josefu Škvoreckému, který ji nehnutě obhlíží z lavičky (4), se – soudě podle jeho výrazu – zamlouvá hodně.

À propos: rodáci. Je jich opravdu úctyhodně. Spatřil tu světlo světa Josef Tošovský, bývalý guvernér ČNB a posléze předseda vlády, nebo Pavel Bělobrádek, současný místopředseda vlády a předseda KDU-ČSL. Z televizních a filmových tváří jmenujme herečku Ljubu Skořepovou nebo moderátora a reportéra ČT Richarda Samka. Narodil se tu i legendární filmový dokumentarista Jan Špáta, Jaroslav Cita, malíř, ilustrátor a karikaturista nebo spisovatel detektivek Václav Erben.

Z fotbalistů bych jmenoval bravurního hlavičkáře Vratislava Lokvence. A nesmím zapomenout ani na skvělého architekta Jana Letzela, dlouhodobě pobývajícího v Japonsku, kde postavil mimo jiné jedinou stavbu, která přežila výbuch atomové bomby v Hirošimě, světoznámý Atomový dóm.

Náchod jsem měl odjakživa spojený i se zvláštní minerálkou Ida, která tu vyvěrá v místní části Běloves. Dnes jsou lázně kvůli majetkovým tahanicím zavřené a pustnou, Ida odtéká do Metuje a Náchod je tak jediné lázeňské město u nás, které nemá lázně. Škoda.

Jaroměř, Jaroměř, překrásné město?

S pátráním po nové výstavbě rodinných domů začínám v městě Jaroměř, které leží na půl cesty mezi Náchodem a Hradcem Králové. Dost velké město (žije tu 12 000 obyvatel) s dobrou polohou, tady bych čekal domy opravdu kvalitní. Bohužel ale odjíždím zklamán.

Nejprve zastavuji v místní části Semonice, kde objevuji několik domů nové výstavby. Nevýrazný bungalov s valbovou střechou se stal arbitrem elegantiarum zřejmě i v severovýchodních Čechách. Věru nic moc, k dobru mu ale aspoň počítám slušný plot a zahradní úpravu před domem, která ale ještě potřebuje nějaký čas k finálnímu vzrůstu (5). Také další domy tu jsou „nemastné neslané“.

Další část Jaroměře se jmenuje Jezbiny. Přehlédnout tu nelze bělostnou ukázku podnikatelského baroku, které již nefotím, ale tenhle je (zdánlivě) kultivovanější. Vím, že ten oblouček nad vstupní částí či na plotě, ty vlasové příčky v oknech atd. (6) objeví už čtenář sám i bez mého komentáře.

V centru města narážím na rozestavěný (?) veledům s neurčitým počtem různě velkých polovalbiček, arkýřem podepřeným rourami a zničující sérií oken, dveří a výkladců (?), které vypadají, že byly porůznu opatřovány v různých bazarech či kdoví jak (7). Opravdu se nechci nikoho dotknout, omlouvám se, ale nerozumím tomu, jak si někdo může takovouto stavbu postavit, jak může někdo jiný takovouto stavbu vůbec povolit.

7

Raději jedu dál, vítá mě starší vilová čtvrť města. Obdivuji tu meziválečné domy, ať už rázu moderny (8) nebo historizujícího (9). Některé jsou před rekonstrukcí, jiné jí třeba právě prošly, velká a přemýšlivá péče, která jim byla věnována v době jejich vzniku, se ale nedá nevidět.

9

I dnešní doba do téhle vilkové čtvrti přinesla svůj vklad (10). Mne nenadchl, jak se líbí vám?

10

Ale nechci to v Jaroměři tak rychle zabalit, projíždím to tu opravdu zevrubně. Odměnou je mi dům se sedlovou střechou v několika odstínech šedé barvy, rozhodně to nejlepší, co jsem tu zatím spatřil (11).

11

Nadějně vypadá i nová vilová čtvrť při výjezdu na Velichovky, bohužel však jen z dálky, hodně velké dálky. Podnikatelsko-barokní opus se mi líbil proto, že není do ulice (jako jediný v řadě) oplocen; skvělé, kéž by to už konečně začalo a tento nápad se rozšířil všude po vlastech českých (12).

A pak zahlédnu ještě světle zelený dům, který se do ulice, veřejného prostoru, otáčí hodně bezradným štítem (13). Ještě že pozorovatel, který tudy jede do lázní Velichovky a utrpí po spatření téhle fasády šok, to do úlevné rašeliny nemá daleko.

Druhou část článku najdete v této rubrice za dva týdny.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem