Pelhřimov je město plné nečekaných překvapení a recese, kam se podíváš. Náčelník zdejších hasičů i pan starosta Leopold Bambula se už nemohli koukat na ty armády zklamaných turistů, kteří si sem podle návodu z filmu Vesničko má středisková přijížděli prohlédnout krematorium, jež tehdy město žádné nemělo. A tak si v roce 2010 konečně i Pelhřimov krematorium postavil. Bohužel hned při prvním pohřbu žehem přes čacký zásah místních hasičů kompletně lehlo popelem. A pelhřimovští nebožtíci pořád putují za těmito službami do Jihlavy. (ČÁST 2).

První část článku najdete zde.

Kontrast zámku a „podzámčí“

Do Červené Řečice jsem se vysloveně těšil, myslím, že zdejší zámek si nezadá s pověstnými zámky na Loiře. Bohužel, jeho stav, přes jisté investice zvláště do zastřešení, je pořád ukrutně bolestný (16). Jeho kořeny sahají takřka až do poloviny 13. století a já mám radost, že v r. 2014 byl prohlášen Národní kulturní památkou. Snad to podpoří rychlost jeho zmrtvýchvstání.

Červená Řečice je město s asi tisícovkou obyvatel. Jestli se zámek podaří dát do pořádku, může se stát novou Hlubokou. Nebo Karlštejnem, proč ne. Škoda, že obec na to zatím moc připravena není, a že by se mi tu nějak líbilo, se říci nedá. Stojí tu domy většinou dost podprůměrné, některé jako tenhle třicet let starý voják na stráži míru a socialismu si už říkají o vystřídání (17).

Na konci městečka mě pozdravil opravený statek proslovem o tom, že modrá je dobrá (18). Nic proti tomu, jen se mi tu zdá, že tahle rekonstrukce je tak vzorná a „vypíglovaná“, že se člověk těžko rozhoduje, nejedná-li se o novostavbu. Duch původní stavby, stála-li tu jaká, se odstěhoval.

Humpolec: potěšení bez klišé

Konečně pořádné město a doufám, že i příležitost také konečně něco zplna pochválit. A slibuji, vyhnu se i vyčpělým poznámkám o Hliníkovi, jakkoli tu město své nejslavnější náplavě zřídilo pamětní desku... Skoro 11 tis. zdejších obyvatel, to už je slušná naděje nalézt tu nějaký dobrý dům!

Podařilo se. Fotím přízemní vilku s valbovou střechou (19), v tom se objevuje její majitel a pozve mne přátelsky, abych si udělal snímky ze zahrady. Už to není moc obvyklé; lidé, vidouce fotografa, sice zatím obvykle nestřílejí, avšak spršku nadávek či podezřívavých otázek zažívám dosti často.

19.

Kolik bungalovů už jsem viděl, co se – vybaveny valbovou střechou – tvářily jak vily! A jak nemnohým se to dalo věřit! Tak si tuto vilku prohlédněte: velkorysé, avšak přiměřené prosklení parteru ve směru do zahrady, důkladně kryté pergolou z lepených dřevěných profilů; střecha o vyšším sklonu se správným a výtvarně vhodným umístěním fotovoltaických panelů; hladké tašky neimitující prejzy; příjemná pobytová terasa v úrovni okolního terénu atd. Tleskám!

Ve stejné čtvrti jsem narazil ještě na jiné značně zajímavé domy. Jedním byl tenhle tmavý bungalov ve skandinávském stylu, jehož fasády tvoří trapézový plech. Přesto na mě dům nepůsobil nijak studeně a odtažitě, spíše cizokrajně (20). Jen tu popelnici by měli dát někam jinam...

Naproti stojí dům úplně jiný, s detaily, které mě oslovily. Všimněte si prosím toho okénka na půdu, zábradlí u francouzských oken, dřevem obložené plochostřeché přístavby, modravé pergoly (21). Nádhera!

21.

O kus dál si prohlížím obchodní dostavbu k původní, zřejmě meziválečné vilce (22). Dělají tu návrhy interiérů a prodávají nábytek. Působí důvěryhodně, dostavba je to totiž skvělá.

22.

Dodržel jsem slib, že Hliníka dnes vynecháme. Ale víte, odkud pochází Plha? No jasně, z Kojčic. Nedá mi to, abych sem nakonec nezabočil. Chalupa se sedlovou střechou a vikýři správné velikosti i tvaru, snad jen to umístění fotovoltaických panelů není úplně v pořádku (23).

Na návsi okukuji právě rekonstruovaný statek se zvláštní marcipánovou výzdobou štítů. Líbí se mi a jsem ochoten uvěřit, že je původní (24 - hlavní foto článku). V tom přifrčí na kole asi pětileté děvče a ptá se výhružně: „Proč to fotíš? To je naše.“„Líbí se mi to, víš, tak si dělám obrázky.“ Děvčeti to stačí a odfrčí. Byla podobná Plhovi? Nebyla? Nevím. Každopádně na příští výlet se těší

Ing. arch. Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.