Psát o tom, jak se staví na Písecku, a nevzpomenout na Švejka, jeho slavnou budějovickou anabázi, to je pro mě zhola nemožné. Těším se na vesnice kdysi plné četníků „jako vostříži“ (Vráž) nebo „rasů, co chytají dezentýry“ (Čížová). A což teprve Putim, legendární působiště strážmistra Flanderky! Pojďme se podívat, co je tu nového.

1. část

2.Moje anabáze začíná v Písku, největším ze čtyř měst na Otavě v líbezném Prácheňském kraji. Dnes tu žije skoro 30 tisíc obyvatel, pyšných na prvotřídní kulturní tradici. Královské město založil Přemysl Otakar II. už v r. 1254, žilo a studovalo tu mnoho význačných osobností (Čelakovský, Klostermann, Aleš, Šrámek, Jeremiáš a další).

Současně s městem se vybudovaly také dva jeho zásadní stavební počiny, jež jsou dnes významnými památkami a turistickými lákadly: kamenný most přes Otavu, nejstarší dochovaný most v Čechách (1), a gotický kostel Narození Panny Marie, vybudovaný ne na náměstí jako jinde, ale v nejvyšším bodě táhlého návrší, na kterém se město rozložilo (2).

Přesouvám se na jih, do Ražic. Když Švejk kradl psa pro obrlajtnanta Lukáše, namluvil služce, že je „Jarešův z Ražic“, a tím získal její srdce. Rozhlížím se v obci důkladně, abych si udělal obrázek, co znamená být z Ražic dnes. Jsem ale zklamán, žádný nový dům, který by za to stál, tu nenacházím. Nakonec fotografuji jen pěknou, udržovanou chalupu z 19. století (3) a vydávám se do Putimi.

3.

Před putimskou branou

Náramná vesnice – však se podívejte (4). Z „uvítací veduty“, fotografované přes Blanici, nekoukají žádné hrůzy, okraj obce lemují jednotlivá stavení v utěšeném řádu. Také tady ale při nejlepší snaze nenaleznu jediný dům z polistopadového období, který by potěšil.

Centrum nové výstavby (5) postrádá myšlenku (a jakoukoli útulnost) a navíc jsou tyhle domy spíše z 80. než z 90. let. Hejno holubů nad střechami staré části obce mne zaujme podstatně více (6), zvláště, když se tu potkávám nečekaně se samotným Josefem Švejkem (7).

O kus dál míjím dokonce c. a k. četnickou stanici, prohlížím kostel sv. Vavřince (rošt, na kterém byl tento martyr ugrilován, má vesnice ve znaku) a na hřbitově i hrob sedláka Jana Cimbury, hrdiny románu Jindřicha Šimona Baara. Zdejší genius loci má opravdu sílu, není divu, že je vesnice od r. 1995 vesnickou památkovou zónou.

Fotografujte, komentujte a posílejte ...a vyhrajte předplatné časopisu MŮJ DŮM!Máte rádi architekturu a všímáte si zajímavých domů, staveb a jiných souvisejících počinů tam, kde žijete a pracujete?

Fotografujte, komentujte a posílejte nám své úlovky a vyhrajte roční předplatné časopisu MŮJ DŮM, knížky, vstupenky a další ceny s MŮJ DŮM Agentem! :-)

Kluky 

Objíždím Písek a zkoumám vesnice na východ a sever od něho. V Dolních Novosedlech mě vítá přístavba chalupy, která ze štítu původně souměrného dělá nepříjemně rozlezlou, excentrickou obžalobu dobrého rozmyslu (8). Není to pěkný pohled. Ve vsi ještě zahlédnu čerstvě opravenou chalupu (9), trochu se potěšuji, ale žádná nová výstavba se nekoná ani tady.

9.

Zato další vesnici, Kluky, rámuje současná výstavba při příjezdu velmi nepřehlédnutelně, už z dálky se těším, že konečně zahlédnu něco zaznamenáníhodného. Obec je dosti velká, žije tu přes 600 obyvatel a soudě podle množství nových domů, další utěšeně přibývají. (Název vsi nepochází od toho, že by snad tady žila pouze mládež mužského pohlaví, nýbrž od slovesa klučit, mýtit les). Jenže už první ulice je zklamáním (10).

Domy se štíty otočenými po vrstevnici i po svahu působí rozhádaně a v uličním profilu chybí zeleň, neroste tu jediný stromek či alespoň keřík. Jednotlivé stavby tu jsou typickou ukázkou toho poněkud nedbalého a unaveného stavění: okna se osadí kdekoli, dům se posadí do terénu tak, že tu trčí jak zkamenělý obr Vilda nad Bilbem, v souměrném štítu se vykousne nějaká ta excentrická lodžie, sem tam polovalbička, rizalitek (11, 12)...

13.

Jediný dům tu došel mé pozornosti, klidný a nízký, pokud možno souměrný a rozumný (13). V takové apsidě se dá asi dosti slastně posedět a pozorovat cvrkot na ulici, stejně jako na terásce nad ní. Není to moje krevní skupina, ale v kontextu této vesnice nepokládám za nutné být náročným jak princezna na ženichy.

Druhou část článku si můžete přečíst zde.

Pokud nechcete, aby vám některá část seriálu unikla, můžete si nás oblíbit na Facebooku,

a my vás upozorníme, až bude článek ke shlédnutí.


Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem