Psát o tom, jak se staví na Písecku, a nevzpomenout na Švejka, jeho slavnou budějovickou anabázi, to je pro mě zhola nemožné. Těším se na vesnice kdysi plné četníků „jako vostříži“ (Vráž) nebo „rasů, co chytají dezentýry“ (Čížová). A což teprve Putim, legendární působiště strážmistra Flanderky! Pojďme se podívat, co je tu nového (2. část).

První část článku najdete zde.

Kašina Hora: dva přístupy k historii

Víska Kašina Hora zaujme už svým názvem. Podle obecní kroniky je nazvána po Kazi ze známé mytické trojkombinace Kazi – Teta – Libuše. Ale jsem přesvědčen, že – řečeno s repetentem Rosenheimem z filmu Obecná škola – tady kecá i kronika i Jirásek. Paní Kazi Bivojová, roz. Kroková, nejspíš s touto osadou nic společného nemá.

Hned u vjezdu do vsi si všímám probíhající rekonstrukce pěkného stavení (14). Výměna oken i střechy (škoda, že není červená) proběhla zdárně, teď ještě izolace, omítky a nová vrata a bude to radost pohledět! Zaujal mě i ten živý plot z buxusu na nevysoké kamenné zídce, skvělé. Fotím za mrazivého lednového odpoledne a buxus (zimostráz) dokazuje, jak je opravdu vždy zelený.

14.

Ve vsi ale objevuji i něco, co si příliš vysvětlit neumím. Starý statek zbořen a na jeho místě vyrůstá „motovidlo“ s excentrickou střechou (15). Využít podkroví té stavby bylo možné určitě i jinak než zcela pohledově narušit obě štítové strany. Jistě by to byl spravil třeba nízký pultový vikýř, jeden nebo několik, v kombinaci se střešními okny, bez tohoto „neomaleného“ zakončení v rovině štítu. Zeman (nebo spíše zemanka) Kaša či Kaše, která opravdu tuto vesnici (podle profesora Augusta Sedláčka) založila, má kliku, že se toho nedožila.

Pestrá směs v Oldřichově 

Druhý den vyrážím na západ od Písku. Tady se nový systém rychlostní komunikace R4 na Prahu zakousl do krajiny tak, že přehryzal všechny tradiční cesty a silnice, jak je nechvalným, leč asi nutným vedlejším efektem takových staveb. Začínám hned u Písku, v Oldřichově. Sem jsem před časem projektoval domek, docela nevelký, který však bylo potřeba po několika létech razantně zvětšit (16). Zdá se mi, že to dopadlo dosti smířlivě, zeleň dům hodně usadila (i když túje nijak zvlášť hezké ani vhodné nejsou).

16.

V obci (127 obyvatel, na dohled od Písku) se nacházejí domy městského i venkovského ražení, těch nových je už asi více než oněch původních. Vila na kamenné terase (17) rozhodně nejeví žádnou snahu nastínit venkovský obraz sídla, spíše naopak, vypíná se docela nezkrotně.

Jiné stavby jsou tu k prostředí vesnice pokornější (18). Jenže i tato chalupa je poněkud zvláštní. Je situována po svahu a ne po vrstevnici, jak by velel selský rozum. Její jižní štít je tak hodně vysoký a úroveň obytného podlaží se ocitá více než dva metry nad terénem. Výstup na budoucí zahradu je možný pouze do boku, na západ, ale i tady je třeba překonat rozdíl alespoň metrový. Škoda, tohle určitě za trochu přemýšlení stálo.

18.

Na Písecku lze vystopovat zajímavý úkaz, musím si ho začít všímat i na mých dalších budoucích „štacích“, nevím, zdali se to potvrdí také jinde. Čím více nových domů v obci a čím blíže k městu, tím se zdá celková zchátralost původní jádrové obce větší. A naopak – čím dále od města, tím je více zachovaná centrální část obce a nových domů je poskrovnu.

Oldřichov je příkladem takové vesnice s nepovzbudivým stavem historického centra zástavby a prstencem novodobé „pelmel“ výstavby kolem. A naopak: Cerhovice za lesem vypadají uklizeně a opečovaně, ozdobou návsi je místní tvrz (19). Zato nových domů tu příliš nestojí, a protože jsem sem přijel za nimi, pokračuji na Vráž.

Vráž příjemně překvapí

Opět zachycuji Švejkovu stopu, i když zajisté daleko pozoruhodnější jsou zdejší lázně v bývalém Lobkovickém zámečku z r. 1875. Dnes tu sídlí rehabilitační sanatorium (20).

Vráž sama je upravená vesnice (21) trochu rozvolněné půdorysné skladby, myslím, že se tu člověk na lázeňském pobytu může cítit docela příjemně. Ves má 310 obyvatel a skládá se ze dvou částí, Staré a Nové Vráže. Objevil jsem tu několik nových domů, z nichž vám chci ukázat zvláště tuhle příjemnou dřevostavbu tvarů povýtce venkovských (22). Obklad dřevěnými lamelami a cembritovými deskami domečku propůjčuje jistou lehkost, která do venkovské lázeňské lokality pocitově dozajista patří.

21.

Stejně tak se mi líbí dům jednoduchých forem v nové čtvrti Staré Vráže (23). Klidný, nezdobivý, s příjemnou sedlovou střechou, mívám radost, kdykoli spatřím něco podobného. Není to velká ambiciózní architektura, dům naopak oslovuje svou obyčejností. Kéž by tomu tak bylo i u asi dvou desítek ostatních v jeho okolí! I tady je však poměr dobrých a mizerných domů značně neveselý.

Čížová

Babička, co slibovala Švejkovi brambůrku na zahřátí, sice radila „vodtamtuď se vojáčku vyhnou Čížovej“, ale já do této vesnice mířím celkem bez obav. Je poledne, četníci budou na obědě. Čížová s připojenými obcemi má skoro 1 200 obyvatel. Obrazu vsi vévodí kostel sv. Jakuba Staršího na kopci, nádherná krajinná i urbanistická dominanta. A znaku i vlajce obce zase vévodí mušle hřebenatka svatojakubská, atribut tohoto světce.

Projíždím vsí a prohlížím nové domy; je jich tu opravdu hodně. Tím prvním si docela jist nejsem. Tvar i detaily jsou v pořádku, jen rozvržení oken v boční fasádě vyvolává pochyby. Myslím, že když už, tak věc by se lépe odbyla bez toho šedého pruhu (24).

26.

A na závěr dva domy, které pokládám za vydařené (25, 26). Víceméně přízemní vilka v půdorysném tvaru L si mohla odpustit tu výraznou červenou na fasádě, která je už 15 let velmi „demodé“, a tady navíc končí na rohu stavby, ale základní tvar, krytina, vikýř, otvory i detaily jsou v pořádku. K domku na posledním snímku žádný komentář nemám. Souhlasím.

Text a foto: Jan Rampich

Fotografujte, komentujte a posílejte ...a vyhrajte předplatné časopisu MŮJ DŮM!Máte rádi architekturu a všímáte si zajímavých domů, staveb a jiných souvisejících počinů tam, kde žijete a pracujete?

Fotografujte, komentujte a posílejte nám své úlovky a vyhrajte roční předplatné časopisu MŮJ DŮM, knížky, vstupenky a další ceny s MŮJ DŮM Agentem! :-)