Když jsem v dětství poprvé slyšel slovo Prachatice, napadlo mě, že by se mohlo jednat o zazobanou dámu, takovou, o které Kecal zpívá „... znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty, a chalupu a chalupu dostane od táty“. Vzpomínám na to v autě cestou do Prachatic a s úsměvem si říkám, že je to docela pěkný oslí můstek: jedu se teď na ty chalupy podívat. Venku je irkutská zima, inverze hnusná jak haše ve školní jídelně, teploměr ukazuje –18 °C a já si moc přeji, aby mě alespoň pár pěkných domků zahřálo u srdce. (ČÁST 2.)