Ve druhé části článku se podíváme, jaké další acrhitektonické a stavařské zajímavosti zdokumentoval na své cestě Rakovnickem architekt Jan Rampich, tentokrát v Jesenici, která leží devatenáct kilometrů od okresního města, a také ve Švihově, v Senomatech a v Lišanech.

První část článku najdete zde.

Zahrádkářská Jesenice

Jesenice, kam pokračuji dále, je co do velikosti 508. české město. Bydlí tu asi 1 800 obyvatel, kteří se, soudě podle rozsahu zahrádkových kolonií, v hlíně rýpají s opravdovým zápalem.

Na zahrádkách si stavějí různé chatičky (9), jedna z nich mne vyděsila hned za obecní cedulí. Slepotu jejího tvůrce pokládám za nezpochybnitelnou. A – je-li na dokumentaci stavby razítko stavebního úřadu – soudím, že je něco hodně divného ve státě českém.

Velký rybník je krásný. Kochám se tu pohledem a závidím Jesenickým – to koupání i ten sortiment letních nirván (10). Nad cedulí, přibitou k dubu na hrázi, se dá ještě mávnout rukou, jenže se stejnou porcí grafického vkusu jsou ozdobeny i četné domy ve městě na hlavní třídě (11). Kromě čínské (sic!) pizzerie, české kuchyně, prodejny ovoce a zeleniny, drogerie, buřtů, bot a zahradních potřeb se tu nachází také centrum prodeje exekučního zboží. Tomu říkám prvotřídní rozsah služeb!

Hledám nějakou čerstvější výstavbu rodinných usedlostí. Dům v půdorysném tvaru písmene E je dobře komponován v zeleni a je zatím asi architektonicky nejzdařilejším úlovkem mé dnešní pouti po Rakovnicku (12).

12

Projíždím i ulicí Okálovou, kde potkávám ke své potěše opravdové Okály, správně ovšem Okaly (13). Mám tyhle montované domy v oblibě, pokud nejsou pokaženy nějakými přístavbami, obklady apod., představují často architektonicky nejvkusnější stavby z období reálného socialismu ve vsi. Tak se tu mějte fajn, pánové! A nenechte se pokazit nějakými nápady na „vylepšení“.

V jihovýchodní části městečka konečně narážím na novou výstavbu rodinných domků. Zklamání nebere konce. Štítové i okapová fasády ještě nehotových staveb tu volají po předělání. Jejich kompozice je opravdu odbytá jak bitva na Bílé hoře ze strany českých stavů (14): prohra je o to zoufalejší.

15

Cestou z města potkávám ještě jednu kataklyzmatickou srostlici, tentokrát něco na způsob střetu šumperáku s původní chalupou (15). Přemýšlím o světě toho, kdo tohle spáchal, a vím, že (podle Vladislava Vančury) „čas propůjčuje důstojnost i zrůdám“. Možná tedy za milion let tohle důstojné bude, ale dřív rozhodně ne.

Jesenice je devatenáct kilometrů od Rakovníka a já se utěšuji, že blíže k městu budou domy jeho přirozeným vlivem lepší a lepší. Moje zkušenost mi napovídá, že kolem měst (u okresních to platí tak do deseti kilometrů) stavějí lidé z města, povýtce poučenější a vyžadující přece jen náročnější a kultivovanější přístup k plánování vlastního domu a domova. Moji milí vesničané, odpusťte (sám bydlím na vesnici s 26 obyvateli)!

Švihov a Senomaty

Vesnice Švihov je maličká (necelých 50 obyvatel) a lze ji po silnici č. 228 úplně minout, není tu vůbec snížena rychlost dopravní značkou. Nic nového jsem tu neviděl, na půvabné návsi však stojí několik chalup, radost pohledět (16).

Jen tři kilometry od Rakovníka navštěvuji obec Senomaty, vlastně městys (tento status mu byl navrácen v r. 2003). Žije tu asi tisíc senomatů, tedy lidí „míchajících seno“, jak zněla zřejmě původní hanlivá přezdívka, kterou zdejším vymysleli obyvatelé okolních vesnic. Název je znám už od r. 1233.

Začínám tu v novém obytném souboru nad obcí, ale žádnou potěchu tu nenalézám. Bude tady po dokončení stát snad pětadvacet domů a já doufám, že budou zajímavější než ty, co tu už existují (17). Rozestavěný dům z tvárnic Ytong (18) má štít deformován ošklivou okenní kompozicí jak Quasimodo svůj děsivý obličej. Důvod, proč si to takhle někdo dobrovolně postavil, mi uniká. (Ale možná byl mučen nějakými zednickými rarachy, kdo ví.)

19

V ulici pod dráhou potkávám krásný příklad podnikatelského baroku (19), moc bych za to nedal, že je to původní Okal na mohutné podnoži. To jeho nazdobení není můj šálek kávy, jakkoli mu musím přiznat jistou nonšalanci, v jiných realizacích tohoto druhu nevídanou.

Na konci cesty směrem k nádraží ale stojí domek, který mne zaujal už zdaleka. Pregnantní tvar dvojpodlažní hmoty se sedlovou střechou s takřka plnohodnotným podkrovím, nepřevýšený, protože umístěný pod přístupovou komunikací. Dobré rozvržení fotovoltaických (?) panelů na střeše, stejně jako střešních oken, která se s panely nijak nesváří, což bývá vzácné jak zamrzlý rybník v červenci. Prostá, ale účinná barevná kombinace, žádná broskvičková barva se tu nekoná (20). Dobrá, mám tedy konečně druhý slušný dům dnešní mise.

Potěšující Lišany

Lišany leží asi 4,5 kilometru na sever od Rakovníka. Cestou sem mě zaujme už krásná veduta obce (21) lemovaná pásmem lesa s kopcem Louštín v pozadí.

22

Rodinná usedlost, obložená kompletně cihelnými pásky, sem do vsi sice trochu nepatří, avšak jistou výraznou eleganci jí upřít nelze (22). Poslední dům na mírném kopečku vlevo při vjezdu od Rakovníka je nádherný (23). Rozhodně bych si byl udělal víc fotografií, nebýt řvoucího smrtonosného německého ovčáka za plotem frapantně chatrným, který byl proti. Ten vlčák. Plot držel evidentně z posledních sil. Tak jsem fotil jen velmi spěšně: dobrý tvar i velikost, přesný sklon střechy, bezchybná okenní a dveřní kompozice, jako zákusek po vynikajícím obědě působící okenice na spodních francouzských oknech, působivá úprava kolem domu, jakkoli ještě nehotová.

23

A ještě něco jsem v Lišanech objevil. Krásnou historickou (alespoň stoletou) zeď jedné stodoly ze skládané červenavé opuky (24). Jen se podívej, milý čtenáři – tak se to má dělat. Jeden kámen větší a pět či deset menších, či docela malých. I kamínek velikosti krabičky od sirek tu má svou cenu. V souzvuku všech velikostí tkví zvláštní krása. Kdepak kameny stejně velké, zamazané cementem, jak to zhusta vídáme v současnosti: to není ono.

Na příští výlet vás pozvu zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky.

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem