Nad obzor rokycanského centra čnějí dvě nejvyšší věže – věž kostela Panny Marie Sněžné a Staré radnice. To asi příliš nepřekvapí, tak to má v českých maloměstech být. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Poklidný jihovýchod

Příkosice jsou samostatnou obcí s 387 obyvateli. Nebývale rozprostraněná vesnice na první pohled slibuje, že tady konečně bude co fotografovat. Fotím zřejmě už nějaký ten pátek rozestavěný dům s bydlením tak vysoko nad zahradou, že muselo pomoci sedm silničních panelů, naskládaných na sebe (16).

O kus dál, obklopen všemožnými bungalovovými kreacemi, se vypíná další rozestavěný český halama se smutně širokým zadkem (17), není zdaleka hotový, ale žádný povznášivý zážitek neslibuje ani po dokončení. Škoda. Pak ještě objevuji tuhle pekelnou rekonstrukci uliční fasády (18) a rozhoduji se raději co nejrychleji tuhle ves (mimochodem: v nádherné krajině) opustit.

Mirošov je městečko asi 7 km od Rokycan, vypadá docela úhledně. Konečně tu narážím na dům, který je jedním slovem – nádherný. Svou severní stranou se opírá o počátek brdského lesního masivu, do atria se svažuje pultovou střechou, krytou matným tmavošedým plechem. Převládající část jeho fasády je obezděna režnou cihlou, ale uplatňují se tu i dřevěné lamely (19 - hlavní foto článku). Studna v poušti, konečně.

Namlsán dál ale projíždím Mirošov už zcela bezvýsledně, žádný srovnatelný dům tu už nestojí. Tak alespoň fotografuji tenhle zelenavý domek s okny, připomínajícími vyhřezlou ploténku, a střechou jak baseballovou čepicí (20).

Podél říčky Klabavy se nořím do brdských lesů, teď na podzim vybarvených jak vlajka gaylesbické komunity. Je to tu fakt krásné, ta krajina na mě silně působí. V Dobřívi mě vítá pěkná udržovaná roubenka, radost pohledět (21).

Obec má skoro 1  300 obyvatel a je od 15. století známá především svou železářskou výrobou, již tehdy tu na Klabavě klabal, chci říci klapal, vodní hamr. Dnes je národní kulturní památkou a rozhodně stojí za to se sem na něj zajet podívat (22).

22

Prohledávám obec dosti zevrubně, až náhle v boční uličce zazáří tenhle dům v kombinaci temné šedoteplákové a lososové barvy. Odvážné, potrhlé jak šibřinky, autor tohohle nátěru musel být veselá kopa (23).

Ve Strašicích už nestraší

Znovu les a na jeho konci Strašice. Vyhlášené místo turistických krás a paranormálních jevů: v r. 2009 se rozšířila zpráva, že v domku jedné zdejší rodiny straší. Hořely zásuvky, praskala skla a žárovky. A to i tehdy, když byl dům zcela odpojen od elektřiny. Spolek Sisyfos poukazoval na vysokofrekvenční jevy a šamani na strašidla, jsme přece ve Strašicích. Faktem zůstává, že vše dosud zcela vysvětleno nebylo. Hurá...

Strašice jsou velká obec, čítající skoro 2 500 usedlých. Počítám, že tady bude nová výstavba rodinných domků dosti hojná. Nejprve mne zaujme právě dokončovaný dům čistých forem ve světle hráškové barvě. Když jej fotografuji, vyběhne mladá paní a ptá se, proč to dělám. Když řeknu, že proto, neboť v té zdobivé záplavě kolem je jejich dům takový příjemně obyčejný, odvětí, že mi stejně nevěří, je však na ní vidět, že je polichocena (24).

24

Na konci ulice nalézám dřevostavbu, která stojí za důkladnější prohlédnutí. Velké prosklené plochy ve štítě jižním směrem dávají domu působivou noblesu, proti tomu trochu opačně působí ta u dřevostaveb „povinná“ mezera pod domem, plná nejrůznějších stavebních zbytků, záhadných beden apod. Chtělo by to se zamyslet nad terénní a zahradní úpravou, která by tuto nevzhlednou mezeru pohledově eliminovala (25).

25

O kus dál na stejném svahu stojí půvabný domek, u kterého se neumím rozhodnout, jde-li o novostavbu či rekonstrukci (26). Hladká eternitová střecha, správně provedené obložení štítu, přesah střechy nad vstupem v okapové straně domu, myslím, že je tu dost inspirativních prvků a motivů. Úhledný dům musí potěšit srdce snad každého okolojdoucího.

Na druhém konci Strašic mne přitáhne přízemní domek protáhlého půdorysu a výtvarně správných proporcí, který je kompletně obezděn kamennou obezdívkou ze štípané fylitické břidlice. Trochu mi překáží to příliš drobné měřítko jednotlivých kamenů, dům vyhlíží poněkud vyumělkovaně, ale i tak – palec vzhůru (27).

27

Prakticky v dotyku s Rokycany leží městečko Hrádek (2 800 obyvatel). Tady jsem objevil na břehu řeky Klabavy další pozoruhodnou dřevostavbu, tak se, čtenáři, pokochej (28). Elegantní dům, jemuž k dokonalosti chybí jen dokončení a správné provedení spodní stavby.

28

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky, se těší Ing. arch. Jan Rampich

Text a foto: Jan Rampich