„Běží Žižka k Táboru!“ znělo krajem na jaře památného roku 1420, kdy tento úžasný válečník spěchal z Plzně na Tábor. U Sudoměře jeho čtyři sta pěšáků a devět jízdních porazilo na hlavu asi dvě tisícovky strakonických johanitů. Za pár dní už bratr Žižka seděl v bezpečí v právě vznikajícím Hradišti hory Tábor... (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Řevnov a Chotoviny: hra se sluncem

Další zastávka se jmenuje Řevnov. Vymýšleči společné správné dotační budoucnosti se už nemohou dočkat, až takhle nějak budou vypadat všechny domy u nás (14). Pokud jde o mne, tolik bych nechvátal... Jen si s nadějí říkám, že fotovoltaika je svou kosmickou vizáží natolik futuristická, že se snad s její pomocí rozbřeskne i těm nejzatvrzelejším zastáncům historizující zdobivosti. Jistě pochopí, že tohle už opravdu dohromady nejde...

Nechceme přece stavět nějaké „gotické lokomotivy“, jak takovým domům uštěpačně přezdíval Adolf Loos. A také to snad zatočí s valbou a polovalbou, promiňte, dámy, ale fotovoltaika fakt už není nic pro vás. Řevnovský dům je navíc ukázkou toho, jak bídně to dopadne, neprojektuje-li se rozvržení panelů na střeše rovnou s domem a je přidáváno dodatečně.

14

Přejíždím dálnici na Prahu a vítají mě Chotoviny. Půl hodiny jsem tu stál a čekal na mráček, který by alespoň na chvíli zakryl to děsné slunce, proti němuž bylo jedině možné vyfotografovat tuhle náramnou vilu (15). Nebýt to jednoznačně nejlepší dům mého dnešního výletu na Táborsko, rozhodně bych tu tak dlouho nestál. Mžouraje do slunce prohlížím jeho dvě pásové terasy, kryté přesahy střech (stínicí žaluzie tu nejsou třeba), a doufám, že si redakční grafik s tou fotografií nějak poradí.

15

Dál brouzdám touhle docela úpravnou a velkou vesnicí (1 700 obyvatel, 12 připojených obcí) a obhlížím její další půvaby. Zastavuji před domem, který z jedné strany mohutného cypřiše před sebou vypadá velmi dobře (16), avšak z druhé strany jako by to snad ani nebyl tentýž dům, musím se vrátit, abych se přesvědčil (17). Škoda.

16

O kus dál z louky vyrůstá věru zvláštní harlekýn s dominantní pultovou a dvěma plochými střechami (18), tři odstíny šedé v jakési šachovnici, doplněné šmolkovou modří a žlutou, normálně by to bylo moc. Po chvíli ale tento hrdina komedie dell'arte začíná konvenovat mému smyslu pro nevšední a provokativní a brzy s potěšením obdivuji poučenou a kultivovanou odvahu, kterou jeho majitel projevil. I když se bojím, že obecného uznání nejspíš nedojde...

18

Když čtu na ceduli Hlince, uvědomuji si, že jsem se už dostal do Tábora, jehož je tahle obec součástí. Staví se tu docela usilovně, jenže nic pro potěchu mého srdce. Hned na kraji mě vítá rozvalený „naducánek“ (19), oděný v zelenkavý odstín pasty na zuby, s polovalbičkou, zkosenými okénečky ve štítě, dělenými plastovými „špejlemi“. Trochu mi připomíná spokojeného napaseného hrocha.

19

Třetí boom Sezimova Ústí 

Objíždím Tábor a v itineráři mé dnešní mise už je jen jedna položka – Sezimovo Ústí. Tohle město (dnes asi 7 300 obyvatel) se poprvé připomíná už v r. 1250, za husitských válek však jej jeho obyvatelé sami rozkotali, vypálili a přesídlili na Hradiště hory Tábor. Teprve v 19. století bylo město zbudováno znovu v empirovém duchu a velkou měrou k jeho rozvoji přispěl i Jan Antonín Baťa, který tu v r. 1939 vybudoval závod MAS (Moravské akciové strojírny) a kolem něho takřka nové město z typických tzv. Baťovských domků. Dosti mohutně tu přibývala typická sídlištní zástavba i za socialismu a staví se tady, zdá se, velmi usilovně i dnes.

Prohlížím poměrně velký okrsek výstavby rodinných domů. Rozhodl jsem se na závěr představit pro potěchu ducha už jen domy pěkné. První, s mohutnou terasou a po japonském způsobu dělenými okny, vypadá až trochu „prázdninově“ či „víkendově“, jen ta barva mohla (a měla) být jiná (20).

20

...Dům vpravdě palladiánského řádu s dřevěnými sloupy přes dvě podlaží, to se vidí opravdu zřídkakdy (21 - hlavní foto článku).

...Vile, dosud nedokončené, chybí obklad (22).

22

...Úpravný domek s pultovou střechou, škoda jen, že vrchní, obložené patro je vyšší než přízemí, mělo to být obráceně (23).

23

...Sedlová střecha příjemné proporce a černá korzárská plachta na zahradě (24).

24

...Bungalov s polopatrem, jen ta červená na fasádě nebyla nutná (25).

25

...Plochostřechá vila jako velkorysý sen (26).

26

...Světle šedá, tmavošedá a zelená jaksepatří jarní, optimistická barevná kombinace na vilce se střechou takřka stanovou (27).

27

...Přízemní bungalov na závěr, moc se mi líbí, jen ten komín nad střechou neměl být zděný, neprosazoval by se tolik (28).

28

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem