Myslím, že bych se mohl živit jako obchodník s deštěm. Nepršelo u vás už dlouho? Zavolejte, přijedu a bude poprchávat, pršet a lít. Zatím se mi to při mapování (a fotografování) současné venkovské výstavby u nás podařilo skoro vždy. Den před mou tachovskou misí hlásila Taťána Míková desetiprocentní pravděpodobnost deště. A vida! V Tachově pršelo, jako kdyby si Bůh z předpovědi ČHMÚ vůbec nic nedělal. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Za Úšavským potokem

Přejíždím bystrý Úšavský potok, obec Úšava začíná hned za mostkem. Její hlavní ulice vyhlíží dosti úpravně a utěšeně (13), i když tu žádný z domů přísnější kritéria také nesnese.

13.

Úroveň elektro- i kabelových rozvodů po vsi tu navíc poněkud připomíná selo na východní Ukrajině. V druhé části Úšavy, za silnicí do Tachova, se staví přece jen o poznání lépe. Raduji se a fotografuji tu dva domy, přestože už zase prší. Oba jsou řešeny v kombinaci sedlových a pultových střech (14, 15) s uměřenou, šedavou barevností a architektonickým rukopisem, který sice nemohu pokládat úplně za svůj šálek bombardina, avšak rád mu přiznávám jasnou kvalitu a poučený výtvarný názor.

14.

Další zastávkou je vesnice Částkov. Zastavuji na návsi s pěkným barokním kostelem Sv. Anny z r. 1718, rozhlížím se a můj pohled se zastaví na dosti pečlivě opraveném stavení v barvě spařeného lososa (16). Trojúhelníkovitá okna ve štítě mu propůjčují jakýsi kuriózně mongoloidní výraz a trochu perníkářský dekor kolem nich se tváří jako lidové umění – pokladnice národa. Kdyby byl původní, sto padesát let starý, dal by se považovat za půvabný projev jednoduchého zedníka, hodný pozornosti. Velmi obtížně se ale dá snést naivistický, neškodný projev od současného člověka. Cítíte v tom také tu faleš?

16.

Maršovy Chody a Rapotín spraví náladu

Nádherná vesnice velkorysého založení s prostornou a dosti upravenou návsí (17). Stojí tu řada pozoruhodných statků, radost pohledět. Některé jsou opravovány a udržovány opravdu s citem, původní okenní otvory jsou zachovány a chalupa neztratila takřka nic ze svého původního půvabu (18). Hned v sousedství však okna přebourali, asi aby ten bílý plast lépe vynikl (19). Nezbytný talíř satelitu ovšem chybět nesmí!

18.

Na kraji Velkého Rapotína (je dnes už vlastně součástí Tachova) objevuji tohle zátiší. Smetiště v líbezném březovém hájku a před ním relativně opečovávaná okrasná skalka (20). Opět se přesvědčuji, že smyslu pro krásu některých našich spoluobčanů prostě nerozumím. Ještě že tu nestraší alespoň žádný satelit.

Ale o kus dál už se s Rapotínem smiřuji. Všímám si dvou nádherných domů na louce jarně čerstvé, kolem zurčí po lučinách Brtný potok, spěchající k Tachovu. Prvním je vilka s bohatým prosklením jižní fasády, orientovaná do půvabného parku s rybníčkem (21: hlavní foto článku). Nepamatuji se, kdy jsem naposledy viděl něco tak nádherného.

22.

Hned v sousedství bíle září zvláštní patrový statek, uzavřený do sebe, s okny téměř výlučně orientovanými do prostoru za vraty, na pavlač (22). Žádnou takovou regionální formu lidové architektury u nás neznám, dům působí jako želva v ulitě a snad opravdu tahle zvláštní hmotová kompozice původně nějaký fortifikační smysl měla. Ptám se majitelky, mohu-li si (skvostně opravený) dům vyfotit, svoluje a pyšně mi ukazuje právě dokončovaný loch, který se nakonec do záběru vešel také.

Na konci obce ale potkávám ještě rozestavěný dům pozoruhodné ošklivosti (23). Plastová okna, imitující dřevo, jsou tu rozeseta s takovou agresivní nedbalostí, až bolno pohledět. Vikýř se čtyřmi okny, široký jak Široký, Dlouhý a Bystrozraký dohromady, dílo zkázy završuje. Přitom stačilo docela málo a mohla to být chlouba obce.

23.

Překvapení na závěr

Předposlední štací mého výletu na Tachovsko je obec s podivným názvem Nahý Újezdec. Nejmenší vesnice na mé cestě, žije tu jen 150 usedlých. Přesto jsem tu v hloubi jedné ze zahrad našel pozoruhodný dům s vstupem po zvláštní rampě do patra. Dřevostavba září novotou, chtělo by to sem zajet tak koncem prázdnin, až to tu bude kolem upravené (24). V domě nikdo nebyl, a tak jsem fotil jen přes plot, zdálky. Omlouvám se.

24.

Nakonec jsem projezdil křížem krážem ještě městečko Planá (5,5 tis. obyvatel). Objevil jsem tady v prudkém svahu uličku, jejíž půvab mě okouzlil, přestože jednotlivé domy tu samy o sobě architekturami příliš vysokých kvalit nejsou (25, 26, 27).

25.

O uličku výš tu pak stojí elegantní rodinné sídlo, obezděné okrovou cihlou nejspíše holandské provenience (28). Beru, i když ten kruhový balkon nad vstupem... ale je z něho asi krásná vyhlídka na město. Začalo opět pršet.

28.

Text a foto: Jan Rampich