Ve druhé části článku architekta Jana Rampicha o významu územního plánování prozkoumáme pět požadavků na ideální plán města a povíme si, jak číst městské plány a proč je dobré projít si regulační plán ještě před koupí vysněného pozemku.

První část článku najdete zde.

Pět P ideálního města

Ideálním sídelním konceptem není satelit s jedinou funkcí, bydlením. Hodně mne zaujala práce Američanů Allana Jacobse a Donalda Apleyarda z Kalifornské univerzity, kteří ve svém Manifestu urbanistického navrhování z r. 1987 píší:

Existuje pět fyzických vlastností, které musí být splněny, má-li se cílům a hodnotám, které považujeme za klíčové pro urbanitu, dostat kladné odezvy... Musí jich být splněno všech pět, ne jen jedna či dvě. Zajisté také další fyzické vlastnosti jsou důležité, ale tahle pětice je nejdůležitější: obyvatelné ulice a čtvrti; alespoň minimální hustota obytné zástavby a intenzita využívání území; integrace aktivit – bydlení, práce, nakupování – v nějaké rozumné vzájemné blízkosti; stavby musí vymezovat veřejný prostor.“ 

Krásné a kultivované domy. Buď měly štěstí na rozumný regulační plán nebo vznikly tak trochu navzdory (1).

Pojďme si to alespoň v rychlosti vysvětlit. Obyvatelné čtvrti sestávají z obyvatelných ulic. Automobilová doprava samozřejmě ano, ale v omezené míře. Ulice nesmějí být nekonečně dlouhé (kdo byl v USA, ví, o čem je řeč), aby tudy bylo možné chodit i po svých, bez auta.

Příliš velké volné plochy výstavbu prodražují a rozvolňují – nebydlíte ani ve městě, ani na vesnici. Integrace aktivit – to je jasné. Dýmající komíny a hlomoz továren dnes charakterizují průmysl už jen velmi raritně. Drtivá většina výroby se s bydlením v sousedství snese docela dobře. Stejně tak kanceláře, sklady, prodejny, vědecké ústavy, školy, hospody, ateliéry…

Krásné a kultivované domy. Buď měly štěstí na rozumný regulační plán nebo vznikly tak trochu navzdory (2).

Ke čtvrtému předpokladu: s tím, že stavby nemají vymezovat prostor, nýbrž se ocitat uprostřed něho, přišel ve 20. létech minulého století Le Corbusier. Viděl v tom zlepšení hygienických podmínek, což byla zajisté nezanedbatelná část pravdy. Jenže výsledkem je opět české sídliště, kde většinou neumíme definovat prostor, v němž jsme se ocitli: náměstí to není, park také ne, ulice už vůbec.

A s tím souvisí i podmínka poslední, pátá. Vybudováním jediného velkého domu náměstí nevytvoříme. Dům sám do sebe natáhne všechnu materii, veškerý stavební program, který by jinak obsahovalo domů třeba deset nebo sto. A ty by náměstí vytvořily.

Slovy urbanisty

Žádná společnost zatím nedokázala skutečně přetvořit osídlení a města důsledně podle svých potřeb, a snad právě proto lidé v celém průběhu svých kulturních dějin sní a uvažují o ideálních obcích, o jejich společenské struktuře, urbanistické koncepci a architektuře.“ 

(Jiří Hrůza: Města utopistů,1967)

Jak číst v plánech

Splňuje parcela, kde chcete stavět, tyto předpoklady podle Jacobse a Appleyarda a je v územním plánu vyznačená jako plocha bydlení či plocha smíšená obytná? Skvělé, můžete ji v klidu koupit... Nebo ještě raději počkejte a seznamte se i s druhým plánem, tentokrát regulačním (pokud byl na vaši lokalitu zpracován). Ten už nám říká nejen co, ale hlavně jak.

Bývaly doby, kdy naši předkové rozhodovali o tom, co, kde a jak bude stát, bez regulačního plánu. Bouřlivý rozvoj demokracie u nás posléze zodpovědnost za to, jak budou domy vypadat, z úředníků sejmul a nahradil je regulačním plánem. Je-li splněn, je vše v pořádku. Úřad je z obliga, za případný blbý výsledek může regulační plán.

Krásné a kultivované domy. Buď měly štěstí na rozumný regulační plán nebo vznikly tak trochu navzdory (3).

Mne pak jako architekta, který tu byl pověřen vyprojektovat dům, jímá dosti často trudnomyslnost nad stanovenými podmínkami a parametry. Pokud by měl v odůvodněných případech povolaný člověk – městský architekt pravomoc tyto regulativy upravit (především kvůli vzniku kvalitní architektury), bylo by vše v pořádku. S člověkem se lze dohodnout, přesvědčit jej. Zkuste ale přesvědčit regulační plán.

Nelíbí-li se vám dům, který regulační plán pro váš pozemek předepisuje, zajímejte se o koupi parcely raději jinde. Regulační plán nezměníte – a připusťme, že sem tam má dokonce i opravdový smysl.

Regulační plán

§61 stavebního zákona jej definuje takto: Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. 

Podobu a umístění domu může regulační plán limitovat od základních rozměrů až do detailů (konkrétní příklad z praxe): dům se sedlovou střechou o sklonu 30–45°, střešní krytina tašková, přesahy střech u štítu 60 cm, u okapu od 30 do 120 cm, stavební čára všemi směry 3,5 m od hranice pozemku, dům musí stát ze 70 % průběhu jeho fasády na stavební čáře, 15 % může tuto čáru podkročit směrem dovnitř, nejvýše však 100 cm, a 15 % překročit směrem ven, nejvýše však 150 cm, index maximální zastavitelnosti pozemku RD 27,5%, plochá střecha max. nad 10 % půdorysu, 1–2 nadzemní podlaží + podkroví, výška hřebene do 9,5 m od upraveného terénu atd., atd., atd.

Text a foto: Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem