Ať už plánujete zásadní přestavbu koupelny, nebo jen její nový „facelift“, vyplatí se věnovat zvýšenou pozornost elektrickým rozvodům a vytápění.  

Pokud jde o celkovou rekonstrukci rodinného domu, pak už je přestavba koupelny součástí širšího stavebního projektu, pokud ji budete řešit samostatně, raději si nechte projekt zpracovat. Nejde jen o to, že je to požadavek příslušného stavebního odboru, kde je třeba si zjistit, v jakém rozsahu požadují dokumentaci výsledného stavu. Jde především o statiku a technická řešení rozvodů vody, plynu, elektřiny, odpadů, stavu stoupaček a odvětrání.

Svoje představy konzultujte s odborníky a konfrontujte je s jejich řešením. Vizualizace napomůžou posoudit, jak bude finální tvar vypadat a zda se vaše představy naplňují či nikoli. Někdy zjistíte, že „to není ono“. Ve fázi projektu lze úpravy ještě snadno měnit a je ještě dost času na případnou diskusi s manželkou.

Podstatné při tom je, že veškeré instalace a vybavení musí odpovídat příslušným normám. Není to rozmar, jde o vaši bezpečnost. Tam, kde je na malém prostoru soustředěno tolik energetických zdrojů a různých spotřebičů a vybavení, může lehce dojít k úrazu.

Pozor na rozvody elektřiny

Koupelna je rozdělena na několik zón, v nichž smí/nesmí být umístěny zásuvky a vypínače (nesmí přijít do kontaktu s vodou). Normy stanovují výšky osazení, minimální vzdálenosti zásuvek od vany a umyvadla, v zásuvce nemůžete mít rozdvojku, ve které bude zapnuta pračka či sušička a ještě si do ní zapojíte fén, protože je nejblíže k zrcadlu. Každý elektrikář s příslušnými zkouškami by měl umět takový problém řešit. Pokud rozvod elektřiny předěláváte zcela zásadně (zejména při kompletní změně dispozice koupelny), neobejdete se bez projektu.

Pohoda začíná od nohou 

Pokud chápete rekonstrukci koupelny jako zvýšení uživatelského komfortu i estetické zlepšení, existuje stavební úprava, která dokáže pobyt v koupelně výrazně zpříjemnit. Řeč je o vytápění koupelny. Budete-li topit radiátory, žebříky či přímotopy, koupelnu určitě vytopíte, ale podlahy zůstanou studené. A není zrovna nejpříjemnější šlápnout bosýma nohama na tvrdou realitu studené dlažby.

Komfortní pocit teplé podlahy pak nenahradí ani „izolující“ kobereček před sprchovým koutem. U větších rekonstrukcí, kde se plánuje vodovodní podlahové topení i v jiných místnostech, se pak vyplatí protáhnout jej i do koupelny. Nevýhodami této varianty jsou větší pořizovací náklady, větší zranitelnost systému a hlavně horší regulace teploty v malé místnosti. Optimální je pak z tohoto hlediska zvolit některou z variant lokálního elektrického podlahového topení.

Ukázka položení topných smyček elektrického podlahového topení v koupelně na podkladní izolační vrstvu (FENIX)

Elektřina v podlaze 

Elektrické topné rohože jsou využívány především pro podlahové vytápění rodinných domů a bytů. Mohou sloužit jako hlavní vytápění, velmi často se však používají pouze jako doplněk. Výhodou je i to, že si je můžete instalovat sami. Podívejte se tedy na několik tipů a rad, jakým způsobem a s jakým efektem lze tyto efektivní topné systémy zabudovat do podlahy koupelny.

Instalace do betonové desky se používá hlavně tam, kde je žádoucí akumulace tepla do podlahy a není na závadu delší náběh a větší setrvačnost systému. Při rekonstrukcích je velmi důležité vzít v úvahu, že tato úprava vyžaduje minimální konstrukční výšku nové podlahy cca 8–15 cm dle typu systému – poloakumulační nebo akumulační, a také znamená vyšší zatížení stropu pod koupelnou. (Pro místnosti s nižšími stropy či málo únosnými konstrukcemi tedy tato varianta není vhodná.)

Plochy, které budou vytápěny topnou rohoží, se musí od podkladu tepelně odizolovat polystyrenem, extrudovaným polystyrenem nebo minerální podlahovou deskou. Absence izolace může způsobit velké úniky tepla, vytápění bude neekonomické či dokonce i nefunkční.

Betonová směs musí obsahovat tzv. plastifikátory a musí být kvalitně zhutněná, bez vzduchových bublin apod. Hutnit je nutné opatrně, výhradně ručně, aby nedošlo k poškození kabelu. Pozor na přirozené tvrdnutí betonu: při přestávce delší než 60 minut se betonované plochy dokonale nespojí a je třeba speciálních opatření.

Pokládka do betonu

Nejdříve podkladovou plochu očistěte a zbavte ostrých předmětů. Topnou rohož rozviňte dle plánu pokládky a připravte k položení. Nezapomeňte, že topné části kabelů se nesmí dotýkat ani křížit! Položenou rohož zafixujte tak, aby se při betonáži nemohla posunout. Ve vlhkých prostorech spojte ochranné opletení kabelu s ochranným pospojováním místnosti. Spojka spojující studený konec a topný okruh nesmí být instalována v ohybu. Proveďte proměření odporu topného okruhu a izolačního odporu nebo unikajícího proudu a hodnotu zapište do záručního listu. Rohož zalijte vrstvou betonu a po skončení betonářských prací opět proveďte měření a zápis do záručního listu. Rohož uveďte do chodu nejdříve po 28 dnech, po úplném vyzrání betonu. Materiály dále používané pro zušlechtění povrchu podlahy (lepidlo na dlažbu, koberec, parkety apod.) musí mít doporučení od výrobce, že jsou určeny pro tepelně namáhané podlahy.

Náběh topného systému

Při uložení ve vrstvě betonu se topná podlaha uvádí do provozu až po řádném vytvrdnutí betonu po 4–6 týdnech. První den nastavte teplotu podlahy shodně s teplotou v místnosti (maximálně 18 °C), následující dny zvyšujte teplotu podlahy postupně o 2 °C/den až na 28 °C. Teplotu podlahy udržujte na teplotě 28 °C po dobu tří dnů, následně snižujte o 5 °C denně až do stavu, kdy dosáhne počáteční teploty. Poté je možno teplotu podlahy nastavit na požadovanou a uvést podlahu do běžného provozu. Při uložení v samonivelační hmotě nebo v lepicím tmelu uveďte topnou podlahu do provozu nejdříve pět dnů po položení finální krytiny.

Tenkovrstvé podlahy

Instalace topných rohoží přímo do tmelu se používá při rekonstrukcích, kdy lze stavebně zasáhnout do podlahy pouze minimálně, nebo tam, kde nelze podlahu zvyšovat. Při umístění topné rohože přímo pod nášlapnou vrstvou je provoz vytápění pružnější a ekonomičtější.

V takovýchto případech ve skladbě podlahy většinou chybí tepelná izolace, teplo se šíří také do konstrukce podlahy a dochází k tepelným ztrátám. Tento problém však lze velmi jednoduše řešit instalací tepelněizolační desky F-Board z nabídky společnosti Fenix Jeseník. Desky brání nežádoucímu úniku tepla dolů do podlahy, výrazně urychlují prohřátí nášlapné vrstvy na komfortní teplotu a snižují náklady na provoz podlahového vytápění.

Pro tenkovrstvé podlahy lze použít i řadu dalších podkladových materiálů (dřevovláknité desky, dřevotřískové desky, sádrokartonové desky, cementovláknité desky, anhydritové hmoty, původní dlažba, pevný dřevěný záklop aj.).

Podlahu, která bude vyhřívaná, je nutné od obvodových zdí tzv. dilatovat – mezi stěnou a podlahou se vytvoří spára, která se vyplní pružným materiálem. Vhodné je použít originální dilatační profil, nebo spáru vyplnit silikonovým tmelem. Topná rohož nebo kabel se pokládají přímo na desky do flexibilního lepidla těsně pod dlažbu.

Pokládka rohože ECOFLOOR v tenkovrstvé podlaze

Podkladovou plochu očistěte, zbavte ostrých předmětů a napenetrujte vhodným penetračním přípravkem. V podkladovém materiálu vytvořte „kapsy“ pro uložení spojek topných a netopných částí. Položte topnou rohož dle plánu pokládky – rohož musí být nejméně 50 mm od obvodové stěny, topný kabel na rohoži nesmí být krácen. Rohož neklaďte pod zařizovací předměty (vany, sprchové kouty, WC apod.), ani pod nábytek či pračku. Po pokládce proveďte proměření odporu topného okruhu a hodnotu zapište do záručního listu. Na podlahu s topnou rohoží naneste opatrně flexibilní lepicí tmel a srovnejte pomocí hladké stěrky tak, aby plně překryl topné kabely. Po zastěrkování opět proveďte měření topného okruhu a naměřenou hodnotu zaznamenejte do záručního listu. Poté můžete položit dlažbu nebo jinou podlahovou krytinu, kterou výrobce doporučuje jako vhodnou pro podlahové vytápění.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem