Dnes už nejde o to, zda zateplovat, ale jak a čím zateplovat. Pro úplnost se sluší dodat, i kde zateplovat, protože správné, resp. úplné zateplení rodinného domu není samozřejmě jen otázkou fasády.

V různých částech domu je třeba volit různé typy izolantů či izolačních systémů, odpovídajících konkrétním podmínkám a požadavkům. Logicky se pro spodní stavbu hodí méně nasákavý a tvrdší materiál (či s drenážní úpravou). Jiný druh izolace je určen pro fasádu (plocha fasády podléhá velkým teplotním změnám a dochází k velké tepelné roztažnosti), jiný na zateplení, resp. odizolování pochozí či zatravněné ploché střechy atd.

Návrh zateplení je nutnou součástí stavebního projektu, nicméně u každého domu se nabízejí různá řešení. Volit byste tedy měli obezřetně, nejen s ohledem na cenu, ale i s jasnou představou, jakých energetických parametrů chcete dosáhnout (nízkoenergetický či pasivní dům). Nejdůležitějším ukazatelem, který výrobce musí uvádět a který udává izolační vlastnosti, je součinitel prostupu tepla U, případně koeficient tepelné vodivosti λ (lambda – udává, jakou rychlostí materiál vede teplo). Čím jsou tyto hodnoty nižší, tím jsou izolační schopnosti materiálů vyšší. Sledujte ale i ostatní parametry: pevnost, tvrdost, nasákavost atd. Každý má při určitém použití svůj význam.

Zevnitř, zvenku, či uprostřed?

Vnější a vnitřní – takové jsou základní možnosti zateplení a od nich se odvíjí volba příslušných materiálů a zateplovacích systémů. Vnější zateplení je účinnější, a proto také daleko využívanější, zejména u novostaveb rodinných domů. Vnitřní systémy se pak používají především k zateplování historických objektů typu secesních vilek a činžovních domů, kde nelze zasahovat do fasády. V obou případech se nejčastěji používají tepelněizolační desky z různých materiálů, které jsou z exteriéru chráněny obklady nebo omítkou. U novostaveb navíc existuje možnost stavět z moderních zdicích materiálů s integrovanou izolací a s takovými izolačními vlastnostmi, že nevyžadují žádné dodatečné zateplení.

Nejpoužívanější typy izolantů

Pěnový polystyren patří k cenově nejdostupnějším izolačním materiálům, často se používá v kombinaci s jinými materiály – (například cemento-třískové desky, tzv. Heraklit). V současné době je často nahrazován modernějšími a dražšími materiály, které překonávají některé jeho záporné vlastnosti. Polystyrenové desky totiž špatně odolávají UV paprskům a působení organických nátěrů, tmelů a rozpouštědel včetně jejich par. Nejsou ani příliš odolné vůči mechanickému namáhání a některé druhy jsou navíc hořlavé, což je podle současných stavebních norem nepřípustné. Proto vybírejte pouze ze samozhášivých materiálů.

Předností je naopak dlouhodobá odolnost vůči zvýšeným teplotám, schopnost tlumit nárazy a především výhodná cena.

Desky z pojených minerálních vláken mají podobné izolační vlastnosti jako ty z pěnového polystyrenu. Daleko účinněji ale chrání před hlukem, což je zejména ve velkých městech velmi vítaná vlastnost. Neméně důležitá je také poměrně vysoká odolnost proti požáru a mechanickému zatížení. Příznivé vlastnosti se ale na druhé straně promítají do vyšší cenové hladiny. Desky z pojivých minerálních vláken se používají k zateplování vyšších budov cca do 22 m. Jejich nevýhodou, a to zejména při rekonstrukcích starších domů či vesnických stavení, je to, že nejsou vhodné do vlhkého prostředí. Vlhkost pronikající do jejich vzdušné struktury výrazně snižuje izolační schopnost a desky poškozuje.

Extrudovaný polystyren patří k nejkvalitnějším, ale také nejdražším izolačním materiálům. Z několika typů se využívá především XPS-F, jehož předností jsou lepší mechanické vlastnosti, praktická nenasákavost a výrazně nižší tepelná vodivost. Proto se dobře uplatňuje při zateplování vlhčích míst, jako jsou konstrukce pod terénem, místa kolem okapů a s odstřikem dešťové vody, dále ostění okolo oken nebo sokly balkonů, teras a lodžií, které navazují na zateplenou podlahu. Díky výborné izolační schopnosti mohou být desky z extrudovaného polystyrenu tenčí, a proto se hodí všude tam, kde je žádoucí malá tloušťka izolace (ostění oken, dotváření detailů).

Tenká a výkonná

K nejmodernějším izolačním materiálům patří různé typy polyuretanových pěn, zejména tzv. PIR pěna. Tento velmi hutný a tvrdý materiál se vyznačuje vysokou izolační schopností při malé tloušťce vrstvy (téměř třetinové oproti PPS či minerální vlně), nízkou hmotností, nepropouští vlhkost a je neprůvzdušný. Novinka na bázi PIR pěny, označená názvem Iko Enertherm, má velmi nízkou tepelnou vodivost (λ = 0,022W/mK). Speciální mikrobuněčná technologie MCT dodává těmto PIR deskám tvarovou stálost, velmi nízkou nasákavost (méně než 1%) a extrémní odolnost proti tlaku – 17,5 tun na m2. Desky jsou pokryty vícevrstvou kvalitní hliníkovou fólií, jež zajišťuje dokonalou neprůvzdušnost a extrémní odolnost proti ohni. Tepelná izolace Enertherm se hodí k nadkrokevnímu zateplení dřevostaveb i všech dalších typů budov. Najde uplatnění i v dodatečném zateplení špatně izolované střechy (pod krokvemi), při izolaci předsazených fasád, tepelné izolaci podlah a všude tam, kde je žádoucí malá tloušťka izolace. Mimořádné kvality PIR pěny se ovšem pojí s vyšší cenou.

Kontaktní a bezkontaktní

Zateplovací systémy lze rozdělit podle způsobu provedení také na dvě skupiny: na kontaktní a bezkontaktní.

V prvním případě se tepelná izolace z polystyrenu nebo minerální vlny v tloušťkách 100 až 200 mm lepí přímo na obvodovou konstrukci domu. Finální vrstvu fasádního systému může tvořit omítka nanesená na armovací síťku a penetrační nátěr. Na ni se pak dají lepit například cihelné pásky, keramické obklady nebo pásky z břidlice.

Další možností povrchu zateplovacího systému jsou stále oblíbenější probarvené tenkovrstvé omítky. Jiná než tenkovrstvá omítka na zateplovací systém vlastně nepřipadá v úvahu – jádrová omítka ukončená štukem má značnou hmotnost a systém by ji neunesl. Navíc je štuk křehký, měkký a vinou toho by docházelo k častému praskání povrchu.

Druhý systém – bezkontaktní zateplení – reprezentují především tzv. zavěšené fasády. Nejprve se na zeď upevní izolační vrstva z tvrzené pěny nebo desek z minerálních vláken a pak se opatří vnějším pláštěm chránícím proti účinkům počasí. Součástí systému je také větraná vzduchová mezera, která zvyšuje účinnost tepelné izolace a zabezpečuje její dlouhodobou funkčnost.

Zavěšené fasády patří do kategorie tzv. tvrdých fasád. Liší se nejenom použitými materiály, ale i technologiemi. Velmi častým motivem jejich volby je také výrazné estetické hledisko – systém umožňuje zvolit nejrůznější typy fasádních obkladů (kovové lamely, cementové, betonové, kamenné či kompozitní desky, sklo, keramické či laminátové desky, dřevo, lamely z dřevoplastu či jiných materiálů desky na bázi dřeva atd.), které dokáží výrazně povýšit i architektonicky nevýraznou nemovitost. Zpravidla vynikají také velkou trvanlivostí, odolností a dlouhou životností.

Zavěšují se na nosný rastr z dřevěných latí, kovových profilů apod., který je kotven do obvodového zdiva. Vzniklá vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a vnějším pláštěm vytváří tzv. komínový efekt sloužící pro odvětrání vlhkosti a kondenzátů. Do této mezery lze také vkládat i dodatečnou izolační vrstvu na bázi minerálních vláken či polystyrenu.

Nové materiály a nové možnosti

Izolační desky s označením Kingspan Kooltherm a Kingspan Therma, které vyrábí společnost Kingspan Izolace z resolové a PIR pěny, mají ve srovnání s jinými (tradičními) izolačními materiály nejlepší tepelněizolační schopnosti (λ = 0,020 W/mK), jsou trvanlivé, ekologické a snadno se zpracovávají. Umožňují snadno splnit požadavky současně platných norem, a to i na pasivní domy, při poloviční tloušťce oproti běžným izolacím. 

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archivy firem